V předvečer pražského kongresu PES a kodaňského summitu OSN

Příští týden proběhnou hned dvě významné akce, které se budou zabývat klimatickými změnami. V Praze zasedá kongres Evropských socialistů a hned nato v Kodani proběhne vrcholný summit OSN ke klimatickým změnám, který by měl říci, jak bude svět postupovat poté, co vyprší platnost Kjótského protokolu. Bohužel najdou se zpochybňovači klimatických změn, kteří odkazují na výsledky aktuálních měření, popřípadě na manipulaci s nimi. K tomu dodávám, nechť si tito lidé zajdou pro srovnání na některý z pevninských ledovců.

Die Presse k tomu už 22. Října napsalo: „Teplota na naší planetě v posledních 10 letech podle klimatologů v čele s Jeffem Knightem z britského Exeteru prakticky nestoupla, a přesto se objevují vážné příznaky, že se něco dramatického děje, např. pokud jde o pokrytí velehor ledovci a sněhem“. Je to patrné od Himalájí po Andy či nejvyšší hory v Africe. Občané Rakouska, sousedního Švýcarska a Itálie i vzdálenější Francie si uvědomují, že zdaleka nejde jen o další vývoj, pokud jde o vodní elektrárny, nebo zimní sporty a s nimi spjatou turistiku, ale též o celkový způsob života. To neznamená, že se nenajdou čtenáři, posluchači či diváci, kteří se zajímají o odborné detaily, např. že teplota se od roku 2000 zvýšila o „pouhých“ 0,07 stupně Celsia. I tuto nepatrnou změnu má prý na svědomí El Niňo. Mezinárodní panel pro klimatické změny (IPCC) předpověděl v roce 1999, že do roku 2008 bude přírůstek teploty 0,2 stupně. Berme to tak, že oteplování si prostě vybralo pauzu – nejedná se bohužel o konec negativních klimatických změn.

 Někteří praktici se právem domnívají, že měření možná není přesné a doporučují podívat se např. na velehory. Jeden z nich stojí u pramene řeky Rhony vedle 3 metrové tyče trčící z ledu a ukazuje si nad hlavu. IHT z 25. října ho cituje: "Tolik roztálo během jednoho měsíce. Já měřím skoro 2 metry. Tak ať mi nikdo nevypráví, že se nic neděje." Od Himalájí po Andy zažívají např. provozovatelé vodních elektráren kolem velehor krátkodobě pozitivní jevy. Je to nadbytek vody. Vědí však, že z dlouhodobého hlediska hrozí katastrofa. Švýcarsko vyrábí ve vodních elektrárnách více jak 60% elektřiny. Jakmile zmizí ledovce, které pomáhají v létě svojí tající a přetékající vodou roztáčet turbíny, bude to konec tohoto zdroje ekologicky velmi žádoucího a obnovitelného. Podle university v Lausann EPFL do roku 2035 klesne podíl elektřiny z vodních elektráren na 45% ze současných 60%. Budou i jiné změny. V létě větší sucho, o 8% naprší méně, v zimě bude dešťů více o 6%. Bude třeba rychle stavět nové přehrady, což není ta pravá cesta, jak zpříjemnit vzhled krajiny, a ani z hlediska hydrologické stability se nejedná o řešení. Je to věc nejen vlády, ale i firem, tvrdí Joerg Aeberhard, šéf firmy Alpiq. Švýcarsko a Rakousko napájí největší, i když ne všechny evropské řeky. Jde o osud zemědělství, vodní cesty, chlazení N-elektráren atd. V Afganistanu a Pakistánu se o vodu válčí už nyní, ale co bude v celém regionu, až se dále sníží přítok životodárné vody z Himalájí? Jde i o osud Kalifornie, USA a EU i ČR, SR.  

Výše zmíněné i mnohé jiné problémy, spjaté se životním prostředím a energetikou se promítají do politické situace v Rakousku, včetně jednotlivých regionů. V Horních Rakousích šli občané k urnám ve stejný den, jako Němci, a Sociální demokracie v obou zemích dostala výprask, jaký léta nepamatuje. Ve volební kampani hrály otázky oteplování i jiné ekologické a energetické otázky nemalou roli. Tohoto tématu nedokázali využít v dostatečné míře ani Zelení, v Rakousku obdrželi jen 9,2% hlasů. Nic jim nepomohli jejich útoky proti jaderné energetice vůbec a proti Temelínu zvlášť. Využijí čeští sociální demokraté pražského kongresu a kodaňského summitu k tomu, aby se představili jako strana, která je lídrem v boji proti globálnímu oteplování v ČR? Uvidíme …..