Francouzský president poobědval s naším premiérem a ihned byla ruka v rukávu. Mirek Topolánek byl ubezpečen, že mu nikdo nechce vzít kuličku v podobě evropského předsednictví a Sarkozy se potutelně usmíval, když byl ujištěn z naší strany, že kontinuálně budeme pokračovat ve francouzské politice, tedy že Sarkozy fakticky povede Topolánka za ručičku. Proč ostatně ne, když, jak jsme byli ubezpečeni Václavem Klausem, jsme jen malým kolečkem v evropském velkostroji, které dokáže roztočit tento stroj evropské byrokracie jen zapadne-li do soukolí koleček velkých. Jde o to, zda si tuto skutečnost uvědomuje i náš premiér a zda ví, na čem se ve skutečnosti bude podílet.
Sarkozy totiž před pár dny navštívil Bushe a přesvědčil ho, že je žádoucí svolat ještě letos summit států G-8, rozšířený o některé další vlivné státy. Ještě před odletem prohlásil: "Europe wants this summit, Europe must get it". Požaduje přebudování kapitalizmu, a nový model jeho organizace a rozhodování, nový Bretton Woods. Měl by se též zasadit úder tzv. daňovým rájům, odstranit neférové soutěžení daňových systémů, omezit příliš vysoké příjmy šéfů bank a transnacionálních korporací, zmenšovat propast mezi těmi nahoře a zbytkem společnosti, jakož i mezi bohatými a chudými zeměmi atd. Problém je v tom, že zatím se to neprosadilo ani v rámci EU, ani v eurozóně – Mirek Topolánek tedy převezme záštitu v podobě evropského předsednictví nad věru revolučními kousky.
Už Prodi v roce 1999 upozornil, že tato zóna by měla mít politickou nadstavbu, společnou fiskální politiku. EU má právě za sebou kroky, které mají zvládnout projevy současné finanční krize, avšak při jejich přípravě a nyní realizaci se žádný pozoruhodný kolektivismus neprojevil, právě naopak, každý stát spíše hledal svá řešení, s čímž začalo Irsko. Sarkozy vlastně přebírá některé dřívější ideje G. Browna, které nyní inspirují i americký FED. Ačkoliv ODS je odpůrcem těchto idejí, Mirek Topolánek pozdvihne jejich prapor. Nevím, zda premiér je v takovém rozpoložení, že neví, o co jde, nebo naopak si tyto skutečnosti uvědomuje a jako jeden z mála občanských demokratů pochopil, že neoliberalizmus je fakticky mrtvou doktrínou. V druhém případě panu Topolánkovi blahopřeji k prozření a v případě že pohoří na prosincovém kongresu ODS, jej ubezpečuji, že vstup do ČSSD je pro něj volný. Kapitalizmus s lidskou tváří, jak po něm volá společně Brown se Sarkozym, se velmi nápadně kryje s názory a programovými dokumenty ČSSD.
