Svět čeká zázraky, aneb co zabrání nástupu manažerskému socializmu?

Představa o nadlidských schopnostech nového amerického presidenta je absurdní, mnohé bude záviset i na jeho pracovním týmu a mezinárodní politice vůbec. Vedoucí týmu pro převzetí moci John Podesta představil nové nápady. Podle něj by Obama mohl využít své výkonné moci, jež nepodléhá schválení Kongresem, aby po nástupu do Bílého domu změnil některá rozhodnutí Bushe. Mohlo by se to týkat např. těžby ropy v pobřežních vodách USA, jež  by nevyhnutelně devastovala pobřeží. Pokud jde o promarněné příležitosti, resp. oportunní náklady,  využití pobřeží pro turistiku, vůbec o hodnotu přírody obklopující tamější residence atd., je z dlouhodobého hlediska tento projekt i ekonomicky zajímavější.

Část zfanatizovaných účastníků Kongresu strany Republikánů volala na Palinovou: "Neváhej a těž, do poslední kapky ropy, ať je levnější benzin a nafta". Byl by to tedy krok, který by sice byl změnou, a po nich se tolik během kampaně volalo, ale velmi škodlivou, pokud jde o kvalitu života, o jejíž zvyšování kdekdo v Americe i ve světě tolik hovoří. Heslo "we can and will" začínají Demokraté dešifrovat, neboť různí Američané si pod změnou představují různé věci, vzájemně se vylučující. Zdá se že Obana a Biden měli již během kampaně "jemně" naznačovat, že ne každá změna by byla žádoucí. Některým změnám bude dokonce třeba čelit, zavádět je do ztracena, aby se vlk některých voličů nasytil, ale koza zůstala celá. Jedná se např. i o budování protiraketového systému v Evropě. Konec konců, podobnou situaci známe i od nás. Dle mého názoru to platí např. o slibech snižovat daň z benzinu, jež asi pomohla ČSSD vyhrát říjnové volby, ale nyní je na čase ji odložit, nemá-li její realizace být destrukcí té části programu Lidového domu, která se týká záchrany přírody, ale i státních příjmů. Vždyť cena pohonných hmot od voleb rapidně klesla. 

Koluje vtip: "Poslanec prohlásí během kampaně, že zařídí, aby v obci byl postaven most. Občané namítnout, že nemají řeku. Načež poslanec pokračuje, že i řeku jim nechá zavést. V západní publicistice je běžný slovní obrat o mostech, které nevedou nikam". Má se na mysli "porcování mědvěda" během projednávání státního rozpočtu. Často je v tomto směru citováno Japonsko, jehož veřejné investiční výdaje vedly ovšem k tomu, že země má největší státní dluh, jde už snad o téměř 300% HDP. To bude možná i problém v USA, kde se nyní všeobecně hovoří o velkých státních investičních programech, kam potečou stamiliony i miliardy dolarů. Aby takto investované miliardy měly smysl, měly by mít výrazný "zelený" aspekt, nebo se jinak stanou obrovskou zátěží nejen pro už zcela přetěžovanou přírodu, ale i pro mezinárodní vztahy.

Podle IHTribune by Obama měl poměrně brzy po 20. lednu změnit kolem 200 rozhodnutí Bílého domu. Jedno z nich se týká výzkumu kmenových buněk pomocí lidského embrya, který náboženský fundamentalismus považuje už za elementární podobu lidské bytosti. Přitom je to výzkum, který má znamenat velký pokrok v medicíně. Změněno bude též nařízení, které zakazuje poskytovat americkou pomoc organizacím, které radí ženám, které mají zájem o potrat, protože např. v Africe mají dětí příliš mnoho. Vyvolává to nežádoucí populační explozi, doprovázenou snahou masově se stěhovat např. do Spojených států i do měst v Evropě, kde hledají spíš sociální zabezpečení než práci. Podesta sdělil, že současná administrativa se snaží na poslední chvíli udělat kroky, které Obama nemůže nezrušit: "Bílý dům se snaží prosadit věci, které nejsou v zájmu země". Na druhé straně voliči sice zvolili Obamu, ale nejsou si jisti, zda nová vláda bude postupovat podle jejich přání, zvláště když každá sociální skupina a jednotlivci v ní, mají své specifické představy.

Není třeba se obávat, že např. bývalý Clintonův ministr financí L. Summers by snil o nějakém socialismu. Jde ovšem o to, co kdo pod socialismem rozumí. Pro některé lidi je socialismus ve Švédsku, ačkoliv podle mne jde o rozvinutý sociální stát na bázi upraveného ekonomického kapitalismu. Naopak trampoty a otřesy v reálném světě, zvláště pokud jej postihne velká deprese, mohou ovšem vyvolat nějaký druh socialismu. Paradoxem je, že vleklá krize odrovná zbytek hospodářské soutěže, přispěje ke konečné akumulaci kapitálu do rukou jednotlivých nadnárodních firem, jež ovládnou své trhy vertikálně i horizontálně. Pak kapitalizmus zanikne a o způsobu a míře socializmu, který nám budou tyto firmy dávkovat, se nebude rozhodovat na politické scéně a pomocí demokratických metod, ale na úrovni valných hromad tisíce anonymních akcionářů, nebo spíše ještě pravděpodobněji jen na úrovni představenstva. Nastává změna paradigmat. Vlády se ujme manažerský socializmus …..

Doufejme, že tomu tak nebude, závisí to ovšem na schopnosti politiků se sjednotit na základních postojích, a to na mezinárodní úrovni. Křest ohněm zažijeme příští rok, když se bude v Kodani rozhodovat o nové mezinárodní smlouvě o ochraně klimatu.