Výsledkem jednání G-20 je to, že účastníci nakonec schválili všechny iniciativy. Představitelé EU, především Paříž a Berlín, prosadili kroky, které se dají shrnout pod pojmy regulace, etalizace apod. Ovšem rozšířené na celosvětovou úroveň. Dominique Strauss-Kahn hlásá kudy chodí, že jeho mezivládní instituce MMF se vrátila do hry zcela nevídaným způsobem. Šéfové států, vlád a další přítomní v Londýně napumpovali do MMF kolem $1 bilion, takže jeho finanční kapacita je nyní čtyřnásobná. MMF bude také sledovat, zda zúčastnění státníci dostatečně stimulují svá hospodářství a provádí přestavbu svého regulačního systému. Pokud jde o stimulace, Topolánek se tam ocitnul na lavici hříšníků, ne-li obžalovaných, za svůj výrok o cestě do pekel, který ovšem převzal ze studie Stanislavy Janáčkové, hlavní autorky ekonomických názorů V. Klause. Svědčí o tom i jeho záběry kamer. Ovšem proti utužení regulací neprotestoval a tím si to dále polepil na Hradě. Stal se z něho fackovací panák, který se nemůže zcela zavděčit nikomu, pochopitelně ani ČSSD. Nejlépe udělá, když se vrátí na Moravu.
Dokud nebudou nejvlivnější či nejvýznamnější finanční instituce znárodněny, MMF se nikdy neseznámí se skutečnou situací v bankovnictví, bankéři mají totiž svoji představu o transparentnosti. K tomu je třeba dodat, že stoupl vliv i The Financial Stability Forum, které je zastřešující institucí pro regulátory bank, jak o tom píše 5. dubna USAToday v článku "Global regulators support stricter bank-capital rules". MMF obvykle vydává interní varování vládám, neboť se obává, aby jeho názor nevyvolal paniku, že se blíží vážné potíže v té či oné zemi. Strauss-Kahn varuje účastníky londýnského summitu, že se jim zřejmě nebudou jeho budoucí varování zamlouvat, ovšem on si nemůže pomoc a ať si na to státníci zvykají.
John Lipsky, druhý muž v MMF, chápe, že politici by rádi vypadali jako úspěšní řešitelé existujících trablů, ale nemá cenu si situaci přikrášlovat. Jak může nějaká vláda nebo skupina států v EU či v NAFTA nebo v ASEANu dělat promyšlená opatření, když si nepřizná reálný stav věcí a klame sebe i jiné, když zametá problémy pod koberec a strká hlavu do písku. Jedna věc je bruslit po parketách v salonech a vyměňovat si názory, druhá věc je realita na ulicích. Takže 5. dubna se objevily velké články s velkými nadpisy v tiskovinách, jako např. v The Times "Greeks stage strike over jobs and pay". Řekové bývají první, kdo vysílá v Evropě signály, tentokrát se opozdili za demonstracemi, které proběhly v Londýně i jinde v souvislosti se summitem G-20, NATO a EU-USA. Nová vlna demonstrací i jiných podobných akcí se dá ve světě očekávat na 1. máje. V Česku by to měl být podobný čin 16. května, kdy se má konat protestní shromáždění v Praze i jinde v souvislost se změnami "Zákoníku práce", se kterými přichází Nečas. Připravuje to ČMKOS spolu s dalšími odborovými organizacemi ve spolupráci s evropskou odborovou organizací, které stojí v čele John Monks. Na tiskovce Milana Štěcha byla již také řeč o výhledech do budoucna např. v souvislosti s 20. výročím 17. listopadu 1989, kdy někteří organizátoři už vydali heslo, že tentokrát ne s klíčemi, ale s holemi. Pokud jde o vítěze na G-20 v Londýně, International Herald Tribune má velký titulek "Brown and Obama claim summit victories". Britský premiér při této příležitosti vyhlásil, že je u konce éra "washingtonského konsensu" z 90. let a nastává epocha "londýnského konsensu". Obama to spolkl, je to další facka pro hlavní město Spojených států, když jeho název vystřídá nyní Londýn, pokud jde o základní soudobou filosofii. To ovšem nesedí Sarkozymu a Merkelové, že to zase mají být Anglosasové, kdo by měl vystupovat jako světový hegemon. Obratný britský premiér je zkrátka všechny přestál. Dosáhl toho, že MMF dostal $500 miliard, což je právě ten tolik diskutovaný stimulus, který napadl náš premiér.
$250 miliard je pro úvěry, které mají rozhýbat zahraniční obchod. MMF bude mít na starosti systém včasného finančního varování. Je pravda. Že Obamova tisková konference měla velkorysejší průběh než Brownova, ale to je dáno také přežívajícími iluzemi o nadpřirozených schopnostech šéfa Bílého domu. To lidi časem nutně přejde. Obama souhlasil s Brownem, že začíná nová progresivní éra a že je třeba prosazovat "kapitalismus se svědomím". Jak vidět, termín Pražského jara "socialismus s lidskou tváří" je zatím nepřijatelný a to právem. O žádný socialismus zatím vůbec nejde a pojem "lidská tvář" navozuje názor, že zatím jde o tvář "nelidskou", což je ovšem více-méně každému jasné, kdo má humánní cítění. K těmto humánním lidem ovšem určitě nepatří např. Kalousek a Říman. Obama se na večeři v předvečer summitu zamýšlel nad dějinami a zdůraznil, že Churchill a Roosevelt byli jen dva, když se u koňaku dohadovali o "Atlantické chartě" v roce 1941. Bretton Woods byl také záležitost hlavně Ameriky a Británie díky J. Keynesovi. Nyní je k dispozici orgán 20 států a další země, které nebyly pozvány a hlásí se o určité slovo. Bude k nim od 1. července patřit i Česko, protože Praha nemá šanci patřit k G- 20. Radosti Browna nebudou mít dlouhé trvání, protože nejpozději v roce 2010 budou v jeho zemi parlamentní volby a naděje, že nezaměstnanost a prohlubující se recese do té doby klesne je nepatrná. I když kdo ví? Zkrátka rozhodující vliv nemají summity, i když nepochybně mají svůj význam, ale reálný život stamilionů a miliard občanů na naší planetě. Rozhodující je také, co udělají investoři, nakolik se podaří vyvolat dojem, že všechny toxické cenné papíry byly podchyceny. Nyní se plíží do ekonomik deflace, ale velehory napumpovaných peněz mohou časem vyvolat přízrak situace v Německu v roce 1923, a to ví Berlín moc dobře, stále to žije ve vědomí mnoha Němců. Pavel Páral píše v MFDnes o Zimbabwe, ale to je příliš přehnané.
