24. září začal summit G20, kterému předcházelo VS-OSN, kde Obama představil světu nové pozoruhodné pojetí role Ameriky ve světě; předsedal též RB-OSN, na které předložil návrh rezoluce, která vycházela z idejí, které přednesl ve svém projevu v Praze a jež byla schválena. Zúčastnil se rovněž konference o životním prostředí, kterou zorganizoval gen. sekretář OSN, na které nám dělal ostudu, jak se dalo předpokládat, Václav Klaus. Bílý dům nyní bere OSN daleko vážněji, než tomu bylo za nejen G. Bushe, ale konec konců i za mnoha jeho předchůdců. Ovšem průběh VS-OSN, kterému před lety předsedal 1 rok i Jan Kavan, jenž asi příliš kamarádí s Milošem Zemanem, znovu ukázal, že tato organizace nemůže sehrát roli, která bude zřejmě požadována po G20 a jeho administrativnímu zázemí, kterým se stane, jak to vypadá především MMF. RB-OSN má složení, které pokud jde o stálé členy s právem veta, nezahrnuje státy, které by tam měly mít zastoupení. VS-OSN je příležitost pro méně významné státníky, aby pronesli projev, který je z velké části koncipován tak, aby byl zajímavý hlavně pro občany jejich státu. A v sále bývá plno, jen když se očekává něco významného, jako bylo vystoupení amerického presidenta, nebo atraktivní divadlo, o které se postaral letos představitel Libye a už svojí účastí president Iránu. Svět potřebuje alespoň kvazivládu, dříve to obstarávala G7 a pak G8. Finanční i ostatní oligarchie si řekla svoje přes Světové ekonomické fórum v Davosu a podobné nestátní či nevládní instituce. Finanční a vůbec ekonomické krize jsou bolestivou záležitostí pro miliony prostých lidí, ale mají tu pozitivní vlastnost, že nutí politiky, aby realizovali řešení, do kterých se jim předtím nechtělo, např. pokud jde o správu celosvětových záležitostí, které nesnáší odklad.
Orientace směrem k ustavení G20 se zrodila v roce 1999 pod vlivem finanční krize v Asii, jež začala v roce 1997, a která měla obdobu v roce 1998 i v Rusku a v Brazílii. Idea celkem zapadla, šlágrem byla informační a komunikační revoluce, která ovšem vyústila na jaře 2000 ke krachům na burzách. Avšak ideje neoliberalismu a neokonzervatismu byly tak vlivné, že postačovala existence ne příliš vlivné G7 a G8. V roce 2001 byla mírná recese v Americe a pozornost se soustředila na terorismus. Krach firmy Enron apod. sice vyvolal jisté nové státní zásahy do hospodářství, ale stále se doporučoval laissez-faire. V srpnu 2007 začala v USA finanční krize, kterou koncem roku doplnila i recese. Propukla také v Británii a postupně ovlivnila celý svět. G. Bush byl natolik otřesen krachem Lehman Brothers i jinými bankroty v září 2008, že v listopadu svolal do Washingtonu summit, který měl již podobu G20. Obama byl v té době už zvolen, ale nebyl ve funkci a čekalo se na jeho příchod do Bílého domu, což se stalo koncem ledna 2009. Jeho hlavní starostí však byla vnitřní situace ve Spojených státech a pokud jde o nový summit G20, iniciativy se ujal Gordon Brown, který už dříve nadhazoval myšlenku, že by něco jako G20 mělo vzniknout. A tak se 2. dubna v Londýně sešel nový summit G20. ČSSD by mohla mít radost, že je to současně člen socialistické internacionály.
Brown je velmi aktivní i v Pittsburghu a spolu s Obamou a se Sarkozym tam udává dění hlavní tón. Merkelová má na krku německou předvolební kampaň. Britský premiér předložil osobní dokument "Můj plán zachránit svět", vydal ho Newsweek s datumem 28. září. Uvádí tam své priority. S Obamovými 4 pilíři, které president USA přednesl na VS-ON, se Brown shoduje, pokud jde o ekonomiku, klima a N-odzbrojení, dal mezi ně navíc likvidaci chudoby a terorismus, maje zřejmě na mysli Afganistan. Obama tam má navíc mír na Středním Východě. Brown mimořádně naléhavě podtrhuje, že summit G20 musí věnovat pozornost životnímu prostředí, přípravě na summit v Kodani. Podle něj velkorysý přístup Západu k ekologické problematice bude současně velmi významným činitelem při zvládnutí recese, zvláště když např. Joe Stiglitz tvrdí, že hrozí nová, ještě větší finanční krize. Současně tento přístup podle Browna, umožní řešit energetické, potravino, surovinové apod. problémy lidstva. Podle Browna přehlížení boje za záchranu přírody s argumentem, že nyní se musí řešit ekonomika, je tragický omyl, který se vymstí propadem globálního HDP o 10%, ne-li ještě více. K summitu G20 se ještě vrátím, až bude znám výsledek. Jeho reálný vliv je omezený.
