Když šéf Bílého odjížděl do Ruska, byl vybaven názory dost bojovými, když řekl: "Putin žije v minulosti, a v Rusku má stále v rukou moc. S Medvěděvem se Americe daří rozvíjet velmi dobré vztahy". Putin se také ozval: "Obama se mýlí, když tvrdí, že jsem jednou nohou stále ve studené válce. Rusko stojí na obou nohách a hledí do budoucna a proto očekává, že Spojené státy ustoupí od snahy vybudovat protiraketový štít v Evropě, a od blokového myšlení v přístupu k rozšiřování vojensko-politických bloků. To bychom považovali opravdu za velký pohyb vpřed. A stejný pohyb by Rusko uvítalo i v hospodářské sféře". Později se vyjádřil i Medvěděv: "Rusko je připraveno po letech téměř studené války zlepšit své vztahy s Amerikou. Nadcházející summit může najít nové cesty spolupráce. Nová administrativa v čele s Obamou projevuje vůli změnit situaci, vybudovat efektivnější, jistější a nakonec též modernější vztahy. My jsme k tomu připraveni". Proč Obama před jednáním kritizoval Putina a ne Medvěděva? TIME z 13. července podává vysvětlení: "Obama si chce v Moskvě zjistit, kdo vlastně má v této zemi hlaví slovo".
Washington i Moskva, když je řeč o vojenství, si také pečlivě všímají i jiných otázek, např. současné ochoty Prahy udělat z Čechů vojáky Evropy nejen v Afghánistánu, zatím co Berlín má z toho bolení hlavy. Od 1. července je 10% české armády v pohotovosti pro EU. Do konce roku tvoří cosi, jako sílu rychlého zásahu a do 10 dnů by měla být kdekoliv v Asii nebo v Africe. Musí být plně soběstačná. S ideou bojového uskupení přišla EU už dříve, jako s odpovědí na konflikty 21. století. Jde o 3. 000 vojáků s různými druhy výzbroje, podle poslání. Česko je nyní na řadě, funguje to od roku 2007. V jednotce budou i Slováci, jádrem je 4. brigáda rychlého nasazení, v ní 43. výsadkový mechanizovaný prapor. Počítá se i s nemocnicí a s transportními letadly, i s vrtulníky. Čad? Kongo? Bude to první akce EU? Západní tisk věnuje pochopitelně hlavní pozornost armádě ruské, o které zasvěceně píše 4. května v Literárních novinách Ladislav Balcar. Ovšem uplynulé 2 měsíce přinesly nové jevy a komentáře k nim, a autor by se měl k problematice vrátit, chce to aktualizaci. Jde např. o článek ve FT "Moskva pochoduje dál s vojenskou reformou", ale i jiné statě. Nová ruská vláda předpokládá, že Rusko bude schopno zvládnout 3 lokální či regionální konflikty současně. Ovšem dřívější koncepce je nyní upravována, pokud jde o výdaje. Tlak krize se zvyšuje, a cítí ho i Pentagon, který právě začal ověřovat novou Obamovu counterin-surgency strategy v Afgánistánu, tzv. Helmand mission.
Moskva došla pod vlivem krize a s ní spojeného růstu občanské nespokojenosti a nepokojů k řešení: Vyhlásit velkou válku 3 společenským zlům právě před příjezdem Obamy: Alkoholismus, který decimuje národy Ruska, dokonce i Muslimy, kasina a ve velkých městec psí výkaly, což by potřebovala i Praha. SIPRI zveřejnil výroční zprávu. Svět dál zvyšoval výdaje na zbrojení, a to neúnosně. Podíl USA je 42% z celkové částky $ 1,46 mld. Už klesá export zbraní, i Rusku a Americe. Recese je k něčemu dobrá, pokud zmáčkne militarizaci a oslabí ničení přírody. Proč to nejde bez krizí? Politici?
Ruská armáda má zbytečně mnoho důstojníků, podobně jako naše, zvláště když Hrad vyrábí generály, jako na běžícím pásu. Začíná je propouštět, avšak bolest je v tom, že zvláště ti starší nenachází uplatnění na trhu práce. Vyhazuje se i pomocí prověrky fyzické zdatnosti, což je pro mnohé pohroma už v důsledku jejich obezity. Ministr obrany Anatoly Serdiukov má však podporu Kremlu, vlády a celkem i dumy. U nás proti propouštění z armády zvedli prapor komunisté, velcí kritikové zahraničních misí. Řadoví Rusové čistku podporují. Penzionovaný generál Ivan Rodionov protestuje: "Nejdříve byl rozbit SSSR, nyní je na řadě armáda, odedávna rival KGB i jejích dědiců". Putin moudře navrhl zdvojnásobit platy důstojníkům, kteří zůstanou. Intervence v Gruzii vrátila armádě sebevědomí, ale současně ukázala velké zaostávání jak ve zbraních, tak v metodách velení. Generalita je stále v zajetí akcí, jako byla v minulosti příprava na válku v Evropě či proti Číně, tedy masová mobilizace i boj. Obama jel do Moskvy především kvůli N-zbraním a nosičům - jde o jejich snižování. Ovšem ukazuje se, že bude myslet na zbrojení a vojenský klesající export vůbec, na militarizaci ve světě, a Medvěděv též. Co když krize bude trvat řadu let a změní se v depresi či ve velkou inflaci? Co bude s cenami komodit? Ruský vývoz jiného zboží je menší než švédský, příliv $ za komodity může tak klesnout, že bude stát na kolenou jako v 1985-6, což vedlo k zániku SSSR, RVHP i Varšavského paktu.
Mnozí Rusové jsou ochotni si utahovat opasky, pokud by jejich zbrojení vedlo k tomu, že by se jejich vlast znovu vracela statutu být supervelmocí, k čemuž má dopomoci celková modernizace armády. Finský ministr zahraničí Alexander Stubb, který se nedávno setkal jak s Obamou, tak s Medvěděvem a klade si zřejmě za úkol Moskvu a Washington smiřovat, prohlásil: „Rusko nemá pocit, že jeho vliv závisí jen na Americe“. V Jekaterinburgu se konaly 2 summity. Jeden byl pro The Shanghai Cooperation Organization, na druhém seděla Brazílie, která současně navázala těsnější styky s Kazachstánem, kam si Lula odskočil, dále Rusko, Indie, kde na venkově narůstá vliv maoistů, a Čína, jejíž export klesá. Medvěděv přijal znovuzvoleného Ahmadinežáda, jenž tam byl jako host, jako první zahraniční státník, který se s ním setkal. Ovšem Amerika se znovu připomenula, když Kyrgyzstan 23. června oznámil, že obnovil pronájem své letecké základny v Manas, která je velmi potřená pro NATO v jeho boji v Afganistanu. Do toho přišla navíc nejen krize, ale i pád ceny ropy a plynu. Putin po nástupu měl na krku dědictví velkého propadu ruských financí v roce 1998, za který nesl odpovědnost americký hedge fond Long Term Capital Management. Nicméně zpočátku byl ochoten mít s USA ty nejlepší vztahy. Rusko zrušilo svá vojenská zařízení na Kubě a ve Vietnamu, nenamítalo, když Pobaltí i Česko vstoupilo do NATO, možná nevylučoval, že totéž učiní i jeho stát, spolkl i to, že Amerika odstoupila od smlouvy "ABM" (antibalistické rakety), což byla de facto součást příprav na mj. zřízení radaru v Brdech. Moskva byla velmi znepokojena vojenskou intervencí v NATO v Srbsku v roce 1999, ale stále to nemělo vliv na celkově kladný vztah k Západu. Projevilo se to v září 2001, když teroristé udeřili na Manhattan a Pentagon. Putin byl první, kdo podal Bushovi pomocnou ruku a nabídl těsnou spolupráci v boji proti terorismu, který ovšem byl jeho velký problém v Čečensku. Washington bral tyto věci jako samozřejmost, na kterou není třeba reagovat nějakým příznivým činem vůči Moskvě; byl ovšem shovívavý, pokud šlo o lidská práva a Čečensko. Rusko bylo pro USA celkem druhořadou zemí, na Stadepu bylo zařazeno do nové sekce, mezi 53 států, nazvané The Bureau of European and Euroasian Affairs. Obrat v Kremlu nastal v roce 2003, když Amerika zahájila invazi v Iráku, a to bez souhlasu RB OSN, kde má Rusko právo veta. Poté přišla barevná revoluce v Gruzii a na Ukrajině, která měla být modelem pro podobný vývoj i v Rusku, kde se rodily jako houby po dešti nestátní organizace financované ze Západu, které víceméně stály v opozici vůči Kremlu. Moskva se začala dívat jinak na vývoj v Iránu, který nepodporoval akce Muslimů v Čečensku, ačkoliv tak činil v Libanonu, i jinde, včetně Bosny. Teherán se mu jeví jako vstupní brána usnadňující pronikání na Střední Východ. Kreml je celkem bez obav, pokud jde o N-zbraně v Iránu, je připraven je vzít v budoucnu na vědomí, zatímco na Tel Aviv padá strach a je to klíčový spojenec Ameriky, i NATO a tím i Česka.
Obama a Medvěděv se setkali v dubnu v Londýně na summitu G20, kde vyjádřili touhu uzavřít do konce roku novou smlouvu o jaderných zbraních, neboť vyprší dohoda START. Je to vlastně jakoby návrat do éry Reagana a Gorbačova, jak napsal Business Week a "strange back to the future stage of relations with Russia". Převládá názor, že dohoda je možná, má-li se ve světě zastavit proces šíření N-zbraní. William Lynn, náměstek na Pentagonu, sdělil Kongresu, že Pentagon studuje možnost zapojit ruské radary do obranného systému proti možnému útoku raket z Iránu: "Americko-ruské partnerství by vyslalo do Teheránu signál, že tamější vládní kruhy budou čelit sehrané internacionální frontě, pokud budou pokračovat ve své politice". Moskva na setkání s Obamou požadovala, aby vzal na vědomí, že dolar nemůže být z dlouhodobého hlediska jedinou měnou, jež obhospodařuje celý svět, tak jak se o tom hovořilo na summitu BRIC. Ovšem oba presidenti i Putin mají v patrnosti, že politici i plutokraté jsou značně, ne-li zcela, bezmocní, pokud jde o jejich možnost zvrátit živelné mechanismy soudobého kapitalismu. V tom má náš Hrad pravdu, když upozorňuje, že zásahy pomocí nástrojů politických mohou mít omezený vliv. Nemá ovšem pravdu, když je proti zmírňování dopadů probíhající krize, když propaguje nečinnost v rámci své filosofie laissez faire. Amerika zavádí prvky státního kapitalismu, ovšem i ten je stále kapitalismem. Chce to jiný systém, ovšem ne návrat k sovětskému modelu. Pokud jde o ekonomiku, to zřejmě nechce ani Kreml a Putin, ani Politbyro v Číně. Sní však o tom neostalinisté v KSČM.
