Celý název článku zní: Finanční Valdice, fiskální bublina a státní krachy, pád světového HDP, stagflace, deflace a pak inflace a nakonec ekologická katastrofa. Tento článek totiž analyzuje hloubku současné krize a varuje před přehlížením krizí budoucích. Je určen pouze pro trpělivé čtenáře.
Vladimír Dlouhý na semináři Jana Mládka odmítl názor, že nastává kolaps kapitalismu, avšak je připustil, že zkrachoval anglosaský model tohoto systému. Jako důkaz exministr uvedl jeho údajnou úspěšnost mj. v Číně, Indii, Brazílii apod. Tam je však model jiný, polostátní kapitalismus. Jako jeden z důkazů toho, jaké maléry pro svět Amerika a Británie a jejich model představuje, může sloužit fiskální sféra.
The Economist z 13. června si vzal toto téma jako hlavní, totéž se objevuje nyní v řadě dalších tiskovin, včetně WS Journal. Šokující je, jak se ze dne na den zhoršují odhady fiskálního deficitu Británie. The Economist uvádí již neuvěřitelných 13,8% HDP, ještě před týdnem uváděl 13,4%. U Ameriky je to stále odhad 13,2%, před krátkou dobou to bylo 13,1%. U Eurozóny jde o 5,8%, Japonsko 5,7%. Nutno dodat, že prognózy na 2009 u žádného jiného státu neuvádí záporná čísla nad 10%, nejhůře je na tom kupodivu Saudská Arábie s - 9%! Nejlépe Norsko s + 10%. Za Saudy je žel Španělsko a Rusko s 8,4%, Česko 4%, Polsko 3,8%.
Bank of England a FED se nachází v prekérní situaci. Sází na oživení hospodářství v roce 2010, avšak i obvykle optimističtí experti v Česku, jako je Jan Bureš z Poštovní spořitelny, má v HN ze 14. června článek s nadpisem "Klamné příznaky oživení". Vážnější je to že podobné varování šíří do světa dnes již slavný Nouriel Roubini přes Project Syndicate 2009. Je zajímavé, že on i další ekonomové se soustřeďují na USA ačkoliv "argentinská choroba" z roku 2001je aktuálnější mnohem víc v Británii. Amerika je ovšem stát kde se realizuje cca 25% hrubého světového produktu, kolem $14 bilionů. Jestliže se všeobecně odhaduje, že celosvětově investoři vlastní deriváty ve výši $500 až $600 bilionů, pak naprostá většina z nich má svůj původní domov právě v Americe. Jejich velikost je tedy 10krát větší než je globální reálný produkt. I malé pohyby této fantastické sumy by měly nepředstavitelné důsledky. Filmový režizér Miloš Formann v roce 1990 řekl na adresu Čechů: "Žili jste v Zoo, nyní jste v džungli!" Závěr je jasný: finanční oligarchie musí jít do "masivní klece se zvýšenou ostrahou", něco jako Finanční Valdice. L. Summers v Bílem domě to musí vidět, avšak zřejmě sází na oživení už koncem 2009 a na pokračování nízké úrokové míry FEDu, bez ohledu na to, že se na obzoru rýsuje po deflaci nepředstavitelná inflace. Chudák Obama a Biden. WSJ v článku z 11. května: "Get Ready for Inflation". Autorem je známí Arther Laffer, jenž právě vydal i knihu "The End of Prosperity". Zmínky některých komentátorů o Zimbabwe musí každého šokovat, chudák Bernanke musí z toho mít hrozné sny. Ceny komodit, včetně ropy už začínají letět vzhůru, takže Putin určitě jásá, neboť recese v Rusku řádí jak "černá ruka". Šéf Světové banky opakovaně a naléhavě varuje: "Hrozí velké sociální nepokoje. Jak se vlády připravují?"
Hysterické nálady ve veřejnosti mohou vyvolávat věci a události, které z čistě finančního hlediska nemají větší dopad na životní úroveň lidí, ale probouzí jejich morální rozhořčení. Jako příklad slouží skandál v Británii, týkající se celkem relativně malého obohacování politiků při vykazování služebních výdajů. V Americe byl další všeobecně známý velkobankéř právě obviněn z podvodů. Angelo Mozilo (banka Countrywide) zneužíval důvěrných informací při obchodování s akciemi a klamal investory ve snaze posílit svůj podíl na hypotéčním trhu. Situaci vyhodnocuje Komise pro cenné papíry a burzy. Vytvořil stav, že jeho banka zvýšila svůj podíl na trhu na 16%. Mozilo prodal 5 milionů akcií své banky. O půjčkách své banky se sám vyjadřoval, jako o toxických, což Komise zjistila z jeho e-mailové korespondence. Spolu s ním jsou obviněni další 2 jeho partneři. Všichni 3 se brání s tím, že Komise chce touto cestou obnovit svoji reputaci, která těžce utrpěla v kauze Bernarda Madoffa, který byl odsouzen na 150 let za to, že investory připravil o $65 mld. Velké prohloubení finanční krize v USA, jež začala v srpnu 2007, přišlo nejen v září 2008 po pádu Lehman Brothers, ale též s kolapsem Countrywide. Mozilo z banky odešel krátce předtím, než ji převzala Bank of America. Vypadá to, že bude muset vrátit peníze, získané prodejem akcií. Tedy trest se zpětnou platností, žádné "odpusťme si, co jsme si". Tento přístup je nutno prosadit i v Česku. Brzy Státní orgány USA budou muset rychle zvyšovat své úsilí při krocení finanční sféry. Zadlužení Ameriky už dosáhlo skoro $13 bilionů, HDP je $14 bilionů. Veřejný dluh 10 nejbohatších zemí v čele s USA činil v roce 2007 téměř 80% HDP. Podle MMF v roce 2014 by mohl být 114%. Největší je v Japonsku. Jak vidět, Česko má ještě "co dohánět"! Zvládnutí fiskální bubliny je doprovázeno zostřujícím se zápasem mezi regulátory a finančníky, kteří touží po větším laissez-faire i uvnitř obou těchto skupin, a samozřejmě i mezi politiky. Finančníci mají pocit, že je zrazují komentátoři např. ve Financial Times, když píší o tom, že krize se prohlubuje, že musí vzniknout nový systém a ne že se Wall Street a City "otřepe" a pojede se po staru. Krize poskytuje příležitost k radikálním změnám, k revoluci!
Investory zvláště na Wall Streetu a v City obchází nové strašidlo. Na trhu je čím dál víc dluhopisů Obamovy administrativy. Jejich cena klesá, výnosy rostou, právě ty s 10ti letou platností se přehouply přes 4%. Od ledna jejich ceny šly dolů o 7%. Deficit má letos vystoupit na $1,85 bilionů. Američané mohou mít potíže své dluhy prodávat. Moskva již sdělila, že se zbaví části amerických cenných papírů, které tvoří kolem 33% jejich rezerv. Nakoupí raději obligace MMF. Největším věřitelem USA je Čína, drží jejich dluhopisy za téměř $800 mld. Bílý dům již razí požadavek nepokračovat v prohlubování fiskálního deficitu. Obama na to: „Kongres by měl utratit každý $ jen tehdy, když ho uspoří jinde“. Investoři začínají pochybovat, zda FED spolu s vládou bude schopen včas šlápnout na brzdu, začne stahovat peníze z trhu a splácet nasekané dluhy. Díky přímému odkupu dluhů za nově natištěné peníze narostly rezervy v americkém bankovním sektoru. Banky s rozpouštěním rezerv do úvěrů nebudou spěchat, pokud se očekává, že se ztráty bank po celém světě ještě ztrojnásobí, jak tvrdí MMF. Potom by svět měla zatím dál znepokojovat spíše deflace a kreditní riziko. Pokud spolu s optimisty uvěříme, že americká a tedy i světová ekonomika začne brzy oživovat a finanční sektor se již uzdravuje, jsou narůstající rezervy bank časovanou inflační bombou.
Domnívám se, že možná vybuchne až někdy koncem roku 2010. Je velmi obtížné vyznat se v tom, co se odehrává ve světě velkých financí. Loni se uskutečnil "Clash of the titans", Paulsona a Fulda, ukazuje se, že vítězství banky Goldman Sachs může být dočasné, ať se Vladimír Dlouhý zase příliš neraduje. Zatím tedy není jasné, kdy se svět dostane z recese do růstu a inflace či stagflace. Martin Feldstein poslal přes Project Syndicate 2009 názor, že pád globální produkce pokračuje, pouze se zpomalil. Doufá, že se někdy v roce 2010 lidstvo dočká zotavení ekonomiky, nebo alespoň stagnace, případně stagflace. Nouriel Roubini je spíše pesimistou. Z jeho úvah a jemu podobných zhruba plyne toto:
V pozadí různých názorů na vývoj světového hospodářství není jen optimismus či pesimismus toho či onoho experta. Mnozí optimisté, ke kterým se najednou přiklonil MMF, chtějí vytvořit klima, že radikálně regulovat či zaniknout potřebují jen ty firmy, které měly vážné potíže, ne celé finančnictví. The Economist se ve svém zásadním úvodníku 13. června přiklonil k názoru, že celý systém potřebuje předělat. Součástí změn by měla být příprava na vytváření více rezervních měn tak, jak bude vliv dolaru klesat. Rostoucí ekonomická síla Číny spočívá v tom, že může vnutit světu také, spolu s jinými, svoji měnu jako rezervní. Růst ceny ropy, 11. června šlo o $72 za barel, by neměl být interpretován jako důkaz, že světová recese je passé. Podle IAE (mezinárodní agentura pro energii) klesla letos světová poptávka o 2,47 mil. barelů. Před časem ale tvrdila, že propad bude ještě hlubší, a sice 2,56 mil. Nejen v Americe bude dále prudce klesat zaměstnanost, což bude vzrušovat stamiliony lidí víc než propad HDP, exportu, fiskální bublina apod. Bude to velmi nepříjemné pro rozsah bankovních ztrát a spotřebu. Nejde jen o krizi likvidity, ale též solventnosti. Privátní ztráty a dluhy finančních institucí a domácností i podniků se zatím nebudou snižovat, protože skutečné zkracování dluhové páky ještě nezačalo. Dluhy se přesouvají do vládních bilancí, "socializují". Finanční soustava utrpěla těžké rány navzdory politickým podpěrám. Většina stínové bankovní soustavy zmizela a tradiční komerční banky jsou zatíženy biliony $ očekávaných ztrát z úvěrů a cenných papírů, což se týká i Česka, přestože je v kraji zvykem tvrdit opak. Jsou stále velmi podkapitalizovány. V zemích s deficity platební bilance budou spotřebitelé muset nemálo snižovat výdaje, více spořit, pokud nebudou podstatně zvýšeny daně bohatým. USA to po 2. světové válce řešila mj. tak, že velmi bohatí platili až 90% ze svého příjmu v podobě daní. Ochota firem vyrábět, nepropouštět a investovat bude vyvolávána deflačním tlakem na marše podniků, vysokou zadlužeností a rizikem insolvence. Zisky často rostou, i když málo, nejvíc u bank, avšak firmy stejně raději nemálo snižují platy, dokonce též britská BBC, ovšem ne šéfů, ale komentátorů, kteří se bouří. Všeobecný růst státního zadlužení vyvolá, dříve nebo později, nutnost zvyšovat reálné úrokové sazby. Bude to vytlačovat soukromé investice a spotřebu. Mohutné deflační síly jsou dočasně vyvolávány klesajícími trhy zboží a služeb, jakož i práce. Pokud centrální banky nenajdou únikovou cestu od měnové politiky, která zmnohonásobuje měnovou základnu, pokud budou dále chrlit na trh peníze, bude nakonec následovat další nebezpečná bublina úvěrů a aktiv, popřípadě obojí, Zkrátka morální hazard bude dál fungovat!
Některým zemím hrozí, že v důsledku fiskální bubliny se jejich ekonomika zhroutí. Na řadě bylo Lotyšsko, nyní se zdá, že s pomocí MMF a EU k tomu zatím nedojde. Velkorysý dar dostala i z Prahy, takže pomáháme i lidem, kteří se zadlužovali a ž po uši, aby si mohli kupovat drahé automobily a i jinak ničit přírodu. Totéž platí o Maďarech. V Praze je nyní populární výrok Švejkova druha sapéra Vodičky: "Každý Maďar může za to, že je Maďar", s čímž Švejk nesouhlasil. Bude EU mít kapacity vytahovat z žumpy všechny "průseráře"? Podobně MMF? Ve světě existuje nadvýroba, v racionálnějších podmínkách by se však hovořilo o obrovské podspotřebě, hlad, obydlí, nemoci aj. spojené s absurdní nadspotřebou v podobě obezity se zbytečným luxusem a plýtváním. Keynes i o tomto psal, na to se zapomíná. V mnoha zemích, včetně Česka, narůstá propast vyjádřená v Gini Indexu. Pokračuje financializace a globalizace i deglobalizace, včetně sféry finanční. Washington jezdí prosit do Číny, aby dál kupovala jeho státní dluhopisy, ačkoliv ta nemá zcela na vybranou, pokud chce udržet svůj export, který klesá. Tyto a další problémy vedou k tomu, že varující Al Gore a Gorbačov upadají do zapomenutí, ačkoliv zhoršování životního prostředí je pro lidstvo hrozivější než všechny velké krize a deprese dohromady. Který politik se však před volbami odváží toto hlásat? A před volbami mají stále a všude, pokud nejde o diktaturu.
