„My nemáme program, my půjdeme do ulic a na co vy voliči přijdete, my z toho uděláme náš politický program“. Bude to program splněných přání. Tak vystupuje kouzelnický tým Langer – Topolánek nikoliv ve varieté, ale jako lídři ODS v médiích. Ta je propagují jako celou řadu dobře zaplacených reklam na zboží s malým odbytem.
Jiří Paroubek nemá tak docela pravdu, že ODS nemá žádný program. Má. Je sice za závojem jako dobře utajené housle, zato však je opravdu „simple and easy“. Svatá prostota. Jak hrozně jednoduchý. Proto zapamatovatelný: vše pro maximalizaci zisků a minimalizaci nákladů, zejména likvidace mandatorních (ze zákona povinných) výdajů. Vše pro horních 10 %. Tuhle nevoňavou habaďúru s programem neprogramem ovšem prokoukne každý.
Voňavky a atraktanty se používají, aby zastřely pravý stav věcí. Tak jak to zde zakamuflovat? Jak na tohle vytvořit program? ODS nemá žádnou solidní politickou tradici. Každé její vládnutí končilo schodkem, propadem příjmů, inflací, poškozením nebo likvidací sociálních výdobytků zaměstnanců a občanů vůbec a hospodářským selháním. ODS se vůbec nemůže srovnávat s ČSSD. Pokud ODS má nějakou tradici, je to tradice bláhových slibů pod výhrůžkou bubáku komunizmu a sprostých podrazů a při tom nestydatého tunelování národního majetku a pohrdání řadovými voliči. Vše pro zbohatlíky: a nezkoumáme, jak Jaromil k štěstí přišel.
Nic takového jako staletou tradici boje za občanská a národní práva, za demokracii, sociální a humanitní práva zaměstnanců, řemeslníků a živnostníků, nic takového jako dlouhodobý ideový program a střednědobý strategický program jak prosazovat ideály národní, sociální, humanitní a ekonomické prosperity ve prospěch většiny občanů. Z těchto propracovaných programů je pak odvozen volební program ČSSD taktického zaměření. Tento volební program ČSSD předkládá potenciálním voličům k celoplošné diskusi a připomínkování. Jedině dobře vypracovaný ucelený program může zahrnovat různé společenské aspekty do jednoho provázaného celku tak, aby byl schopen realizace. Mezi lidmi slýchávám. Ne že by socdem kandidáti byli nějací lumeni jako hvězdy show businessu, ale mají slušný program, program pro slušné lidi. Proto volme program ČSSD jako nejmenší zlo v této společnosti. Tedy lidi budou volit program a serióznost.
Podle vyjádření tandemu Langer - Topolánek oni budou chodit sbírat rozumy na ulici. Kdo se moc ptá, moc se dozví. Ten by chtěl zavést kouření úplně všude, onen nikde, ten by chtěl projíždět obcemi, co to dá, jiný by chtěl přeměnit dálnice na závodiště rallye nebo na parkoviště „Svatého Otce“ a kašlat na zajištění bezpečné dopravy pro lidi, jako to činí nezodpovědný himalájský dobrodruh Bém; a s ním spojení lobbyisté dychtí po megalomanské výstavbě olympijských stadionů. Jiný zase chce jezdit autem bez omezení konzumace alkoholu a drog, zase ona zájmová skupina chce legalizaci marihuany a jiných drog, jiní chtějí volnost pro chuligány na hřištích a na ulicích, jiní lobují pro svobodu tropit výtržnosti; někteří poslanci se zase nechtějí vzdát poslanecké imunity na všechno a nadosmrti. Podsvětí by takový rozsah imunity také uvítalo. Jiní vykřikují o právech vlastníků činžovních domů a bytů na neomezené výše nájmů a zrušení všech práv nájemníků: hle, požadavek ekonomického nevolnictví. Jiní žádají privatizace nemocnic a pojišťoven; vodní skuteři volají po svobodě ohrožovat plavce a rekreanty a týrat obyvatele obcí a chat podél řek řevem motorů, zplodinami a hazardní jízdou; zbohatlíci na motorkách a čtyřkolkách si vynucují svobodu likvidovat lesní půdy a porosty a klid v lese pro zvěř i lidi bezohlednou jízdou; jiní chtějí zrušit atomové i uhelné elektrárny a totálně nahradit návratem k biomase; podnikatelé v energetice by chtěli nekontrolovaný růst svých cen a zisků; nátlakové skupiny ultragreens by chtěli návrat pralesů opuštěním péče o hospodářské lesy, naopak dřevařským lobby se nelíbí péče o les podle lesního zákona a omezující podmínky těžby; ti kdo mají hodně hodně chtějí ještě víc víc. Ti, kdo patří mezi chudší a chudé a/nebo nemocné ne vlastní vinou, nesouhlasí s likvidací principu společenské soudržnosti a sociálních vymožeností.
Po Listopadu se rozšířil prazvláštní fenomén specifické varianty českého kapitalizmu. Levně zprivatizovat, důkladně vytunelovat, perfektně proprat a obratně vyvést zpronevěřené peníze někam za hranice všedních dnů, na Bahamy, na Mauritius, do Švýcar, do Lichtenštejnska, potom buď zmizet nebo vyhlásit úpadek a nechat se zachránit státní dotací z peněz daňových poplatníků. Vždyť jde o zaměstnanost! Takto by se to podle lobbyistů mělo také zlegalizovat. Tedy jakýsi komunistický kapitalizmus. Státe, občané, zaplaťte mi investice a režii, ale zisk je výlučně můj! Vlastnické právo je nedotknutelná svátost. Ať bylo získáno jakkoliv. Také se dožadují zrušit výběrová zřízení. Obce zase chtějí větší daně pro sebe, občané naopak menší anebo progresivní. Bankéři, manageři a velcí ředitelé touží po deseti milionových platech a zlatých padácích. Nepřizpůsobiví zase touží po alkoholu a lehátkách + velkých sociálních dávkách, po nových bytech zadarmo ke zdevastování, po beztrestném kapsářství, kradení a prostituci. Nacionalisté zase volají po nocích dlouhých nožů rasových i nerasových. Proč se divíte, noci dlouhých nožů a násilí (Es kommt der Tag) propagoval přece sám veliký Topolánek a přímo na parlamentní půdě. A jak si to užil v Berlusconiho vile? Tak to by mohl být i + bod modrého programu.
Není vůbec třeba spekulovat, s čím by se vykutálený úsměv Langera a jeho melody boys mohli setkat. Prostě s veletrhem nesplněných přání. Z toho uplichtit program je úkol pro Peruna anebo jako pro kočičku a pejska uklohnit dort. Všem z toho může být jedině špatně.
