Václav Klaus vydal před pár dny sborník článků, rozhovorů a esejí "Modrá planeta v ohrožení", který navazuje na podobný pamflet, který vyšel před časem a byl přeložen do několika jazyků díky financím, poskytnutým některými oligarchy, kteří se obávají, že jim akce na záchranu přírody sníží zisky.
Publikaci začali propagovat někteří intelektuální prostituti jako je nakladatel a politolog bývalý emigrant Saša Tomský, jenž v MFDnes 1. září píše: "Klaus není v boji proti nihilistům (nový název pro ekology) osamocen." Tomský zatajil, že nejznámějším vědcem, na kterého se Klaus nejvíce odvolával, byl Hrad letos opuštěn. Je to Bjorn Lomborg, autor světoznámé publikace Cool It: The Skeptical Environmentalist´s Guide to Global Warning, jež vyšla i česky. Nyní přichází s dalšími důkazy, že k oteplování dochází, způsobuje ho především činnost lidí a je to jedna z nejvážnějších hrozeb pro lidstvo spolu s živelnou chemizací s ubýváním biologických druhů a u některých z nich i jejich počet, např. ryb v mořích, jakož i pitné vody aj. Dánský vědec Lomborg se však domnívá, že je třeba hledat účinnější způsoby, jak zmíněné i další hrozby zvládnout a také některé propaguje. Jeho články dál tiskne dokonce pravicový Wall St. Journal a Daily Telegraph a to přesto, že nyní změnil svůj světový názor a stal se "zeleným" pod tíhou nových faktů. Předkládám výtah z jeho jiných článků opublikovaných ve světovém tisku a to nejen anglosaském:
„Globální oteplování vyvolá situaci, že na následky horka zemře více lidí, hladina moří se zvýší, rozšíří se malárie, zvýší se počet lidí chudých a hladových. Znepokojení je obrovské, avšak lidstvo zatím učinilo velmi málo, aby se tomuto neblahému vývoji zabránilo. Situace se zhoršuje. Emise uhlíku se nadále zvyšují. V prosinci bude summit v Kodani. Budou politici znovu slibovat něco, o čem vědí, že to nemohou splnit, anebo odsunout řešení na pozdější dobu vzhledem ke globální recesi? Pomůže vysazování stromů, odbourávání metanu, nebo snižování emisí černých sazí? Anebo je rozumnější soustředit se na řešení pomocí nové techniky? Nebylo by lépe si na tyto neblahé změny zvyknout, přizpůsobit se? Optimální cestou je spíš kombinace nejúčinnějších kroků za co nejméně peněz.“
Jde o tzv. klimatické inženýrství. Prosazují ho např. Eric Bickel a Lee Lane. Jde o úmyslnou manipulaci s klimatem, jež se zatím jeví, jako science fiction. John Holdren, poradce Bílého domu pro sféru vědy, prohlásil: "Je třeba se na to podívat".
Bjorn Lomborg k tomu dodává: „Výhodou je rychlost a malá nákladnost. Kolem tzv. zelené energie je celá řada otazníků. Sluneční elektrárny např. na Sahaře budou velmi drahé, ale bude to trvat dlouho, i když svoji roli mohou sehrát. Jako nejoptimálnější se zatím jeví řízení či usměrňování slunečního záření. Nelze prostě sázet na to, že se zastaví růst HDP, nebo že dokonce začne klesat, a sním zahraniční obchod, obrazně řečeno že Číňané přestanou exportovat. Římský klub to myslel dobře, ale v praxi to zatím selhává. Hlavní odpovědnost za Čínskou produkci a vývoz nesou firmy, které v Číně investují, tj. – OECD, hlavně USA.“
„Nejsnadnější je tedy ovlivňování slunečního záření. Skleníkové plyny v atmosféře umožňují průchod slunečních paprsků, ale pohlcují teplo a část vyzařují na povrch zeměkoule. Budou-li všechny ostatní podmínky stejné, pak vyšší koncentrace oteplí planetu. Metoda řízení slunečního záření odrazí část slunečního světla zpátky do vesmíru. Odraz pouhých 1-2% celkového množství slunečního světla, které dnes dopadá na planetu Země, by mohl v plné míře vyvážit oteplení, vyvolané zdvojnásobením objemu skleníkových plynů oproti úrovni před průmyslovou revolucí. Když v roce 1991 vybuchla sopka Pinatubo, vyvrhla do atmosféry cca 1 milion tun oxidu siřičitého. Ten se navázal na vodu a vytvořil vrstvu oparu, která se rozšířila po celé zeměkouli a 2 roky ochlazovala její povrch, neboť rozptylovala a pohlcovala dopadající sluneční světlo. Tento účinek by se dal napodobit využitím stratosférického aerosolu. Do stratosféry se v podstatě vypustily látky jako oxid siřičitý, nebo saze. Jinou možností je bělení mořských mraků, kdy se do mraků nad mořem stříkají kapičky mořské vody, aby odrážely sluneční světlo. Jde o rozšíření přirozeného procesu, při němž mořská sůl z oceánů vytváří vodní páru s jádry kondenzace mraků. Stačilo by na to kolem 2000 lodí bez posádky, které by stříkaly do vzduchu mlhu z mořské vody, aby zhustily mraky. Celkové náklady by byly kolem $9 mld. Celkový přínos by mohl být kolem $20 bilionů. Kolem klimatického inženýrství nepochybně existuje řada rizik, ale ty se často zveličují. Bělení mořských mraků by nevedlo k trvalým změnám v atmosféře a mohl by se používat pouze v případě potřeby. Je to napodobení přirozeného procesu. Největší překážkou je vnímání veřejností těchto operací. Někteří ekologové se staví dokonce proti výzkumu klimatického inženýrství. Ve skutečnosti bychom měli být spíše nadšeni, že se tento jednoduchý a úsporný přístup jeví tak slibně. Klimatické inženýrství by mohlo zůstat záložní možností pro případ nouze, která je zatím naprosto zřejmá přes všechno povídaní různých pseudooptimistů, kteří tvrdí, že se s klimatem nic nebezpečného neděje a že není třeba spěchat. Zatím jsme na nejlepší cestě stát se generací, která dobře ví, že se něco hrozného blíží, ale současně si to buď nepřipouští, nebo se hašteří o otázkách, která vedou do slepých uliček. Byl by to hanebný odkaz potomkům.“
