Každá technologická změna, ke které jsou podniky motivovány legislativou udržitelného rozvoje (zavádění nových výrobků, zdokonalení starých produktů, změny procesů výroby statků a služeb) vede k vyšší ekologické účinnosti, tzn., že buď za stejného množství vstupů podnik produkuje více výstupů, nebo že při stejném množství výstupů spotřebuje méně vstupů. Ekologická účinnost podmíněná technologickými změnami je příčinou udržitelného ekonomického růstu. Podnik, jehož růst produktivity je založen na zvyšování ekologické účinnosti, má v podmínkách daných legislativou udržitelného rozvoje šanci na přežití. Konkurenceschopnost podniku bude záviset též na volbě vstupů firmou – mezní produkty a pravidlo nejmenších nákladů.
Obecně platí, že podniky vybírají nejméně nákladné kombinace vstupů tak, aby minimalizovaly celkové výrobní náklady a tak docílily maximálního příjmu. Pravidlo nejmenších nákladů zní, že aby firma vyrobila dané množství výstupu při nejmenších nákladech, využije vstupy tak, aby se vyrovnaly jejich mezní produkty na cenu za každý výrobní faktor. Nás bude s ohledem na legislativu udržitelného rozvoje zajímat rovnice: podíl mezního produktu neekologického vstupu ku jeho ceně = podíl mezního produktu ekologičtějšího substitutu ku jeho ceně. Důsledkem pravidla nejmenších nákladů je substituční pravidlo. Pokud cena ekologického substitutu klesá, zatímco cena neekologického vstupu roste, firma bude mít prospěch z toho, že ekologičtějším faktorem nahradí ten méně ekologický. K tomu vedou jak ekonomické nástroje (poplatky, ekologické daně) tak administrativní nástroje, pokud svými požadavky na monitoring, registraci, energetické audity, posouzení rizik, vypracování havarijních plánů, autorizované nakládání, vtažení výrobce do likvidace odpadu z výrobku, jehož charakter předurčují vstupy).
Příkladem může být výroba energie ve fluidních kotlích, ve kterých lze spalovat jak fosilní paliva tak biomasu. Všechny body na křivce (q) stejného produktu (elektřina) představují různé kombinace množství uhlí a množství biomasy, které mohou být použity k výrobě týchž jednotek energie. Pozice s nejnižšími náklady se nachází tam, kde se křivka stejného produktu dotýká nejnižší křivky stejných nákladů (nutno ovšem připomenout, že u zvoleného příkladu by šlo spíše křivku stejných výnosů, neboť zrovnoprávnění vstupů je dáno vyšší cenou vyrobené a prodané elektřiny, která je určena na základě zákona o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů).
