Ekonomika environmentálního pilíře udržitelného rozvoje se odvíjí od ochrany, obnovy a zachování všech funkcí životního prostředí. Žijeme v situaci, kdy ekonomický produkt (y) roste - zvýšení světové produktivity se podle konzervativních odhadů očekává 3% ročně, a přesto nebo právě proto se stav životního prostředí rapidně zhoršuje. Jinak řečeno, nerealizovaná potřeba investic do životního prostředí (IŽP) roste. Ukažme si, kam takový vývoj směřuje.
Nerealizovanou potřebou investic do životního prostředí rozumíme všechny potencionální investice do životního prostředí, které je nezbytné investovat v daném čase, aby byly zachovány a obnoveny všechny produkční i mimoprodukční funkce životního prostředí a vytvořeny výrobní předpoklady pro udržitelný ekonomicky rozvoj (IŽP**) po odečtení realizovaných investic do životního prostředí v daném čase (IRŽP), které jsou již pro daný okamžik zahrnuty v ukazateli ekonomického růstu:
IŽP = IŽP* - IRŽP
Pozn.: Příklad odhadovaných nákladů na zavádění Agendy 21 do praxe: Kapitola 33 agendy se týkala doplňkových požadavků na 125 mld. USD ročně pro financování koncesí v letech 1993-2000, nepočítaje výdaje na převod rozvojových ekonomik zemí Jihu na cestu trvale udržitelného rozvoje, představující dalších 600 mil. USD ročně. Růst nerealizované potřeby investic do životního prostředí se může v závislosti na IRŽP měnit. Může být pomalejší než růst ekonomického produktu, může růst stejným tempem, nebo může růst rychleji než ekonomický produkt. Vzhledem k tomu, že z hlediska globální ekonomiky vývoj IŽP nestagnuje ani potřeba těchto investic neklesá, pro hypotézu 1 s těmito variantami nepočítáme. Například Šternova zpráva jen v oblasti odstranění příčin globálních změn předpokládá investici v rozsahu 3 – 10% světového HDP.
Shora uvedené předpoklady (růst HDP a zhoršující se životní prostředí) implikují předpoklad třetí a to, že někdy v čase ts životní prostředí neunese zvyšující se nároky kladené neudržitelným ekonomickým růstem a pokud lidstvo nic nepodnikne, jeho funkce se se synergickým účinkem začnou hroutit – stav ekologické krize. S tím úzce souvisí zlom a rapidní růst ukazatele IŽP . Samotný ekonomický růst ve stavu ekologické krize není možný, neboť jej za prvé neumožní zhroucené produkční funkce životního prostředí a za druhé si tento stav vyžádá rozsáhlé investice do životního prostředí. Ekonomika krátce po začátku stavu ekologické krize, tj. v čase tz zlomově klesne.
Pozn.: Případné spekulace o zhroucení ekonomiky následující po zlomu v čase tz jsou závislé na tempu růstu ukazatele IŽP; jestliže IŽP poroste pomaleji nebo stejně rychle jako y, pak ekonomika bude teoreticky schopná se s nastalou ekologickou krizí vyrovnat, neboť v tom čase aktuální potřebu investic, které se budou rovnat nerealizované potřebě investic do životního prostředí, bude schopna unést. Totéž platí i pro případ, kdy IŽP roste rychleji než y, jestliže ekologický zlom v čase ts nastane dříve, než se ekonomický produkt bude rovnat nerealizované potřebě investic do životního prostředí, tj. v čase tx. V každém případě náprava takové ekologické krize bude mít nedozírné sociální a politické důsledky. Nejhorší varianta nastává, když k ekologické krizi (ts) dojde po uplynutí doby ekonomické řešitelnosti ekologické krize (tx).
Zavedení ukazatele environmentálního produktu (yžp):
Přestože se do národního účetnictví hodnota životního prostředí promítá jen minimálně nebo vůbec, je bez jakýchkoli pochybností, že tato hodnota je nevyčíslitelná/nekonečně vysoká, protože životní prostředí vytváří předpoklady pro existenci života. Proto je nezbytně nutné zavést do praxe ekonomické oceňování ekologických funkcí životního prostředí jako motiv k šetrnějšímu chování a promítnout ho do národního účetnictví (a to celosvětově).
Není tedy nadále udržitelné měřit HNP a ostatní podobné ekonomické veličiny stávajícím způsobem. Současné národní účetnictví reprezentované parametry HNP, HDP… neodráží nemateriální hodnoty, jako jsou veřejné statky, externality, zachování nebo naopak poškození užitné a estetické hodnoty životního prostředí atd. Růst HDP v současném pojetí prostě neodráží růst blahobytu ve všech jeho aspektech a rozhodně není kompatibilní s myšlenkou trvalé udržitelnosti. Jediné co se do stávajícího systému národního účetnictví promítá, je ocenění některých negativních externalit.
Existuje mnoho makroekonomických ukazatelů, které jsou považovány za vhodné indikátory stavu ekonomiky (čtyři pilíře jsou: růst HDP, nezaměstnanost, saldo platební bilance a stabilita cen), z nichž ale pouze růst HDP je tradičně považován za jednoznačný parametr, který avizuje růst životní úrovně obyvatel. To je ale velmi napadnutelná kauzalita, protože závisí na tom, jaké parametry růstu HDP jsou zvoleny a jak je chápán blahobyt. HDP a zněj odvozené parametry a indexy odrážejí pouze část hodnot, které tvoří blahobyt – tu materiální.
V současné době platí, že čím více průmysl vypouští emisí a stát spotřebovává své zdroje (z nichž některé jsou neobnovitelné), tím více meziročně navyšuje HDP. Jenže růst produktu je třeba posuzovat v tom smyslu, jestli se nejedná pouze o růst dočasný, který bude po vyčerpání neobnovitelných zdrojů vystřídán propadem, pro změnu trvalým. Současný stav v oblasti národního účetnictví a tradiční vize hospodářského růstu způsobují podle ekonoma Martina Hrona[i] hned několik negativních dopadů na životní prostředí:
- honba za meziročním navyšováním HDP v tradičním pojetí (jak již bylo uvedeno – bez ocenění vlivů na životní prostředí) má za následek drancování přírodních zdrojů ve jménu blahobytu, který je s růstem udaného parametru ztotožňován Þ takový rozvoj rozhodně nelze považovat za trvale udržitelný,
- současná představa blahobytu, jak je reprezentována danými ekonomickými veličinami, způsobuje odklon zájmu od otázek životního prostředí a upřednostňování jiných oblastí zájmu (materiálních),
- je žádoucí a v zájmu přírody přispívat k tomu, aby byly u populace vytvářeny předpoklady pro bližší vztah k přírodě a nemateriálním hodnotám jako alternativě k současnému konzumu … tato „snaha“ musí začít a být zjevná nejdříve především na nejvyšších a tedy i nejviditelnějších místech,
- dosažení hospodářského růstu v, jak už je jasné, zastaralém, čistě ekonomickém pojetí je dokonce vyžadováno mezinárodními institucemi na členských zemích (viz. EU a Maastrichtská kriteria) Do národních účetnictví je tedy nutno zahrnout systém oceňování nehmotných statků*.
Pro potřeby úvah vycházejících z této analýzy nám postačí s využitím výchozích předpokladů výpočet environmentálního produktu (yžp) navrhnout tak, že od dosahovaného produktu (y) odečteme nerealizovanou potřebu investic do životního prostředí (IŽP):
yžp = y - IŽP
Poznámka: Obdobný, avšak mnohem složitější výpočet je zahrnut v rámci tzv. Uceleného systému integrovaného environmentálního a ekonomického účetnictví (SEEA), který propojuje stávající národních účtů zaměřené čistě ekonomicky a nové účty životního prostředí*. Z uvedeného zřejmě vyplývá, že ukazatel ekonomického růstu y v neudržitelné ekonomice je silně zavádějící, resp. neuvádějící skutečnost, že taková ekonomika žije na značný dluh, který může vyústit v dalekosáhlou krizi, která nemusí být za určitých okolností řešitelná. Mnohem větší vypovídací schopnost o stavu ekonomiky má parametr yžp, byť je pro jeho výpočet použita velmi jednoduchá metoda, jejímž východiskem je i ukazatel y.
Aplikace Politiky udržitelného rozvoje z hlediska životního prostředí:
Zavedení nástrojů Politiky udržitelného rozvoje, bude z hlediska životního prostředí účinné za předpokladu jejich razantní, okamžité a pokud možno globální aplikace. Důvodem tohoto tvrzení je předpoklad, byť do jisté míry spekulativní, že jejich postupné zavádění v časově dlouhém horizontu nevede k výraznému zmírňování růstu ukazatele IŽP, natož k jeho zastavení, popř. v dlouhodobé perspektivě k jeho poklesu. Tento předpoklad vychází ze zjištění, že pozitivní efekty těchto nástrojů v důsledku setrvačnosti nežádoucích účinků vlivu ekonomiky na životní prostředí, resp. z důvodu časového zpoždění efektu takových opatření a nevyužití jejich synergických účinků, dostatečně nevyvažují nárůst poškozování životního prostředí v důsledku tempa reziduálního z hlediska životního prostředí nekontrolovaného hospodářského růstu.
Druhým důvodem jsou nežádoucí důsledky globalizace ekonomiky, kdy neekologická výroba je koncentrována do oblastí s nerozvinutou environmentální legislativou. V žádném případě nelze mluvit o stavu dosažení udržitelnosti ekonomiky, jestliže se ukazatelé y a yŽP nerovnají, resp. jestliže se nerealizovaná potřeba investic do životního prostředí (IŽP) nerovná nule. Je proto žádoucí aplikovat Politiku udržitelného rozvoje v co nejširším měřítku a v co nejkratší době (tj. od zavedení Politiky udržitelného rozvoje (tp) do dosažení stavu trvalé udržitelnosti (tr)).
Po dosažení stavu udržitelnosti (tr) ekonomika nadále poroste. K udržitelnému ekologickému růstu povedou tytéž zdroje, které ovlivňují ekonomický růst v současnosti[ii], ovšem s tím rozdílem, že jejich vývoj bude z hlediska životního prostředí pozitivně směrován. K těmto zdrojům bude třeba započítat pro udržitelnou ekonomiku nadmíru kladný vliv zvýšených a stabilních produkčních funkcí životního prostředí.
* Vývoj metod tohoto oceňování je teprve v počátcích, v zásadě je možné je rozdělit na tři skupiny, z nichž ta třetí je pro účely národního hospodářství zřejmě nejvhodnější:
a) metody založené na subjektivním ocenění ekologických hodnot:
- hedonické ocenění; metoda cestovních nákladů; kontingentní oceňovací metoda …
b) techniky nepřímého mimotržního oceňování
- metoda stínových cen; ocenění škod za znečištění životního prostředí/ztrátu užitných funkcí přírodních statků …
c) expertní metody ocenění na základě hodnocení ekologů, z nichž nejrozvinutější je zřejmě Hesenská metoda založená na expertním ohodnocení ekologů pomocí vícekriteriální analýzy hodnoty jednotlivých biotopů (8 hledisek/kriterií). Ekonomická hodnota jednotlivých biotopů na daném území je určena pomocí bodového ohodnocení ekologické kvality biotopu, body jsou následně převedeny na peníze prostřednictvím průměrných nákladů na revitalizaci toho kterého biotopu.
* Systém SEEA, jak je podrobně popsán v Moldanových Aspektech ochrany životního prostředí (Karolinum, Praha 1997), je vytvořen jako dvoustupňová účetní soustava, kdy je v první fázi vypočten klasický čistý domácí produkt a jako nadstavba/druhý stupeň je přidána environmentální úprava čistého domácího produktu. Environmentální část SEEA zahrnuje následující: vlivy ekonomických aktivit na nevytvořená přírodní aktiva, užití nevytvořených přírodních aktiv a akumulaci nevytvořených přírodních aktiv. Výsledkem doplnění čistého domácího produktu o jeho environmentální část je environmentální úprava čistého domácího produktu, kde již samozřejmě její environmentální složka musí být vyjádřena v penězích.Vzorec pro výpočet: EDP = C + (Ap.ec. + Anp.ec.) + (X-M) – Anp.env.Pozn.: EDP – environmentální domácí produkt, C – spotřeba, (X-M) – čistě exporty, Ap.ec. – vytvořená ekonomická aktiva, Anp.ec. – ekonomická hodnota vlivu na nevytvořená přírodní ekonomická aktiva (čerpání, degradace a pozitivní transfer ekonomických přírodních aktiv do oblasti jejich ekonomického využití), Anp.env. – ohodnocené čerpání, degradace a negativní vliv zahrnutí ostatních přírodních aktiv mezi ekonomická aktiva
[i] (M. Hron, Analýza ekonomických a kulturních dopadů implementace alternativní politiky a shrnutí potřebných opatření, MŽP, 2000, str. 5-6)
[ii] (samuelson 859-865)
