Politologové i u nás, když uvažují o vedoucím, klíčovém postavení Spojených států v současném světě, tak se soustřeďují na vojenský a zpravodajský aspekt celé otázky, jakož i na efektivnost americké diplomacie, podporované rozsáhlými propagačními nástroji.
Po smutných zkušenostech vojáků a špionů z Iráku a Afganistánu se pozornost soustřeďuje na tzv. "soft" a ustupuje "hard", případně se hledá nějaká střední cesta, pokud jde o roli a spolupráci s politiky sametové a kovbojské. Političtí ekonomové zase měří svaly Ameriky mj. podle velikosti vytvářeného HDP, realizovaného exportu a importu, stavem a vývojem obchodní a platební bilance, opomenuta není zvláště nyní fiskální sféra, inflace a deflace. To zda je v zemi recese se na rozdíl od Česka už dlouho neměří pouze podle poklesu HDP, ale též vzhledem k vývoji nezaměstnanosti, pohybu na burzách atd.
Jestli na něčem mimořádně závisí hegemonie Ameriky ve světě, pak je to ve velké míře na její měně, na politice FEDu, ministerstva financí, na názorech osobností v Bílém domě. Američtí politici si během výměny stráží v Bílém domě hodně sypali popel na hlavu, ale současně se zavazovali, že obnoví vedoucí roli USA ve světě, i když při jiných příležitostech konstatují, že ona dál existuje, ale je pouze oslabená, zdiskreditovaná. Občas se projevují minulé, zastaralé způsoby myšlení, když Clintonová ve svém zásadním vystoupení v The Council on Foreign Relations (tato Rada má v Česku něco, jako "pobočku" se stejným názvem, které finance poskytl kníže, a které předsedá Diensbier), které je označováno za zrod její "doktriny", (pokud se nezačne hovořit o doktríně Obamově), volá po účinnějším přesvědčování spojenců o těch či oněch rozhodnutích v Bílém domě. F. Zakaria už loni upozornil, a Newsweek tomu věnoval celou ročenku "Issues 2008", že Washington musí ještě předtím, než předloží nějakou koncepci, projednávat ji především v NATO a případně ji podle výsledků debat upravit. Platí to ovšem i opačně, Evropané, Japonci apod., nemohou pouze o svých rozhodnutích přesvědčovat Američany, ale také s nimi předem debatovat, texty upravovat atd. Nejde jen o spojence, jak o tom svědčí existence G-8 s Ruskem a uvnitř tohoto seskupení vznik skupiny BRIC. Zatím nezanikly schůzky G-8, objevuje se název G-2 (USA a ČLR), případně G-3 (USA + EU + Čína). Je to porod toto hledání politické a případně i právní nadstavby nad gigantickými problémy finančními, ekonomickými, ekologickými, demografickými aj. Nejde jen o vztahy vlád a států, ale i o roli globální občanské společnosti atd.
Bankéři mají The Institute of International Finance, kde je předsedou Švýcar, šéf Deutsche Bank, dále funguje Mezinárodní obchodní komora, existuje volné seskupení, jež se schází jednou ročně "Vládci světa", kam je zván i náš kníže a posledně si vzal k ruce Jiřího Peheho, který má plodné vztahy se sionisty: Bildenberg Group, jehož závěry jsou sice tajné, avšak posledně prosáklo ven, že údajně byl na tapetě právě US dolar. Není divu. Pokud k něčemu G-20 dospěla 2. dubna v Londýně a k čemu se znovu v září v USA vrátí, pak je to problematika svérázné měny MMF Spedial Drawing Rights, SDR. Bylo doporučeno, že MMF obdrží do pokladny SDR celkem dalších $250 mld. V červnu se sešlo v Rusku seskupení BRIC (objevuje se i zkratka BIRC), kde se debatovalo, zda postupně nenahradit dolar zmíněnou měnou MMF, nebo nějakým košem měn. Už v roce 1944 se Angličan Keynes obával, že přílišné spoléhání na dolar není dobré a navrhl měnu, kterou nazval "bancor", spjatou s MMF. Ukazuje se, že tato kouzla kolem MMF nevyhovují. The Cato Institute, přišel s názorem, že řešením by mohlo být posilování role měny EU Britanie a Japonska, především pak Číny. Dolar by se tak stal pouze jednou z měn v rámci devizových rezerv jednotlivých států. Zatím $ reprezentuje kolem 65 až 70% těchto rezerv. Byl by to konec hegemonie $, které chrlí tiskárny FEDu.
Zde názor Rogoffa: Američané chtějí, aby vláda utrácela za různé programy a přitom nejsou ochotni si zvyšovat daně. Zdanění bohatých přinese jen cca 25% potřebných peněz. Mělo by se zvýšit zdanění střední třídy, ale to je pro Bílý dům politicky neprůchodné. Takže dolar bude dál oslabovat, tomu napomůže i FED svojí de facto nulovou úrokovou mírou. To bude nebezpečné pro Evropu a Japonsko, avšak pro Ameriku to bude skoro ideální, inflace bude pro ni nejmenším zlem. Skončí to však u velké inflace. Boj s ní vyvolá novou recesi. FED sice přemýšlí, jak zařídit pro přebytek peněz "malou domů", ale nikdo zatím neví jak to udělat, aby z toho nebyla nová těžká kalamita, jako v 30. letech. Tato inflace bude ve skutečnosti částečnou platební neschopností. Pokud daň z příjmů nebude házet 15% HDP, doposud jde o cca 10%, pak je nevyhnutelné, že někdy v roce 2012 bude inflace činit kolem 5 až 6%. Někteří ekonomové hovoří o inflaci až 20%, což je přehnané, to by musela přijít nepravděpodobná souhra okolností. Dočasně může ovšem inflace ulétnout do podobných výšin, ale to by FED ihned radikálně zasáhl. Ovšem nikdy se nedá vyloučit nějaká geopolitická katastrofa. (Má Rogoff na mysli úder na Irán?) Ještě před obdobím velké inflace může zde být několik let stagflace, kterou známe ze 70. let. Spotřebitelé totiž budou muset šetřit a ne utrácet, jako v minulosti a jejich konzum reprezentuje 70% HDP, postihne je další pokles cen nemovitostí. Sociální programy Kongresu budou stát víc, než se zatím připouští. Environmentální legislativu také zaplatí spotřebitelé, avšak nedá se nic dělat, přírodu je třeba energičtěji zachraňovat, jinak nám nebude nic platný přechod od recese k oživení, byť inflačního či stagflačního. Bernanke tvrdí, že má po ruce "exit strategy", jak stahovat peníze, které zatím do hospodářství valil a Paul Krugman doporučuje, aby přišla další vlna stimulů, jinak se ze série "wwww....." nevymotáme. Někdo volá po zvyšování velikosti peněz, někdo po snižování, aby se z toho FED zbláznil. Zatím se nepřetržitě půjčuje. Takže $ bude vesele padat dolů a velká inflace si bude připravovat svůj nástup a po ní nová tvořivá destrukce. Spojené státy jsou nyní jednou velkou Kalifornií, která je tak znovu svérázným modelem pro celé USA. Nechejme zaznít také názory z Moskvy, mj. Fadějeva, který reagoval na názory Michaela Hudsona ve Fin. Times, že na summitu BRIC v Jekatěrinburgu neskončil a pouze carská rodina, ale též začal počátek konce vojensko-finanční hegemonie USA, konkrétně především dolaru. Ruský časopis Ekspert: "Změny ve finančním systému jsou nevyhnutelné, ale nebude to proces rychlý, náhlý. Epocha hegemonie USA končí v důsledku posilování EU a Číny. Není jasné, jaká bude pozice Ruska, doufejme, že také silnější. Existence eura je nejdůležitějším krokem při vytlačování dolaru, už nyní je to pro některé země hlavní rezervní měna. Rezervy Ruska jsou z 50% v eurech. Závislost světa na dolaru skončí, avšak až tehdy, až nastane skutečný šok, rozvrat. Svět je zaplaven velkým množstvím peněz, ale ne jenom z Ameriky, ale též z rezervních fondů Ruska, Číny, exportérů ropy a dalších komodit. Jedním z východisek by byla devalvace dolaru. Americe by to pomohlo, ale pro svět by to byl šok. Washington by tím pádem rezignoval na svoji významnou součást své hegemonie, ale to si asi rozmyslí". Čínský jüan v části Asie už funguje jako rezervní valuta, ale to ještě nemění globální situaci. V 80. letech se psalo o japonském zázraku, ale pak přišel krach a jejich měna není významnou rezervní valutou. To se může přihodit i Číně. Američané si žijí nezodpovědně, mají standard o 30% vyšší, než může jejich ekonomika zajistit. Kompenzují to emisemi dolarů. Bohatí lidé nejsou připraveni přinášet oběti a Bílý dům i Kongres nemají zatím sílu je na nich vynutit. Konec kapitalismu není zatím podle Fadějeva na obzoru, ale čekají ho těžké časy, zřejmě série "www....", oživení a nových recesí, do toho fiskální krize, deflace a inflace. Rubl nemá zatím šanci stát se významnou rezervní měnou.
Výše uvedené skutečnosti mohou vyvolat otázku: Neměl Topolánek nakonec pravdu, když do celého světa vykřičel, že politika Bílého domu je cestou do pekel? On vlastně jen opakoval to, co slyšel od Stáni Janáčkové z Hradu. Odpověď přišla znovu od Krugmana 29. srpna v IHT, který ve svém článku píše jasně, že hrozilo a stále hrozí opakování Velké deprese z 30. let, a tomu je třeba za každou cenu a rychle zabránit. Prováděná opatření jsou velmi krutá, ale je to menší zlo, než netvořivá destrukce. Pokud má pravdu, pak se Amerika stala "beránkem Božím, který snímá hříchy světa", zatímco jiné státy se nechaly zachraňovat Amerikou, jejíž postup zopakovala i Británie, kde je fiskální deficit ještě větší než v USA. Přidala se k nim pouze Čína, která rovněž použila obrovské finanční stimuly. U nás ČSSD jde asi správně spíše americkou cestou, pravice si bere příklad v Evropě, a je zde silný vliv zvláště Kalouska i současného ministra financí, podporovaného premiérem. V pozadí je inspiruje Hrad, který káže: "Je to běžný cyklus, trh to sám vyřeší". ČNB je inspirována z ECB, ne z FEDu.
