Proč kopou kolem sebe?

Chápu hráče národního mužstva, že se jim nelíbí kritika mnoha osobností, fanoušků nebo novinářů. Nechápu, proč ale kritikům nezavřou pusu výkonem na hřišti a raději používají excesy, pro reprezentanty, dost nedůstojné. Takovéto kritice býval svého času podrobován i Pavel Nedvěd a to byla jiná persona.

Český fanoušek, namlsaný velmi pěknou hrou mužstva z před nějakých 6-7 let, má pocit, že takový fotbal musíme produkovat stále. Zapomíná ale na jednu podstatnou a dost důležitou věc. Reprezentace je jiná, jiná je kvalita hráčů a jiný je i fotbal, který jde neustále kupředu. A tak jako dnes končí pomalu "zlatí chlapci" českého hokeje, tak skončila už i generace Nedvědů, Poborských, Šmicrů a ostatních bronzových z Eura 2004. A je nutné si prostě uvědomit, že síla mužstva je jiná a realisticky už nemůžeme hrát vyrovnané zápasy se Španělskem, Portugalskem nebo jinými dnes fotbalovými velmocemi.

Bohužel největší slabinou našeho reprezentačního mužstva zůstávají trenéři. Absence osobností typu Pospíchala, Ježka či Uhrina je víc než čitelná a ti co mají progresivnější myšlení, nejsou žádoucí. Měli jsme Brüknera, Radu, teď Bílka - tedy nepříliš kvalitní osobnosti, o jejichž umu a trenérské kvalitě by se dalo s úspěchem pochybovat. Já vím, že na toto bude spousta kritických poznámek, jaké měl Brükner úspěchy. On je měl jen proto, že měl vyjímečnou garnituru hráčů, ne proto, že by byl tak vynikající trenér. V okamžiku, kdy skončil Koller, byla tato "trenérská osobnost" zcela mimo a nevěděl, co hrát.

Prvním a největším poblémem všech těchto jmen je fakt, že všichni byli ve vleku v reprezentaci působících hráčů, to jest, že o dění v mužstvu nerozhodovali oni, ale tzv. "rada starších". To by se Uhrinovi nebo Pospíchalovi či Ježkovi stát nemohlo. Nedovedu si představit, že by Del Bosquemu někdo udělal to, co si dovolí naši kopálisti. Letěl by ze šatny tak rychle, že by nestačil počítat schody. A mám-li dát příklad v našich podmínkách, pak zcela jistě trenér Vrba.

Hráči mohou dělat to, co je baví jako své zaměstnání a mohou to dělat za velmi dobrých finančních podmínek. Přeju jim jejich milióny - jsou vykoupeny tvrdou dřinou a velkým fyzickým a někdy i psychickým vypětím. Na druhou stranu je potřeba si uvědomit, že za to platí ztrátou svého soukromí, že díky tomu je sleduje velké množství lidí a jejich výkony bude hodnotit ať se jim to líbí nebo ne, protože bez fanoušků by ten fotbal asi smysl neměl a oni své životní standarty. A každým excesem proti sobě fotbalovou veřejnost poštvou. Mohou se samozřejmě ohradit proti kritice, ale měli by to udělat slušnou a kultivovanou formou. Ne jak po návratu z Černé Hory či po kritice Šípa.

Postup do čtvrtfinále ME je jistě úspěchem, to nikdo zpochybňovat nemůže, okolnosti postupu na Euro a zápas proti Rusku však zanechali pachuť primadon, kterým se nesmí nic vytknout. A postup vydřeli hlavně paradoxně kluci z Gambrinus ligy ne ty primadony typu Baroše, Plašila nebo Rosického. Poděkování patří určitě Pilařovi, Jiráčkovi, Gebre Selassiemu nebo Limberskému. Ti dřeli do úmoru a byť proti fotbalovějšímu Portugalsku prohráli, nedali kůži zadarmo. Určitě nezklamal Petr Čech, byť si v zápase s Řeckem vybral slabší chvilku.

Měli jsme nejlehčí skupinu a postoupili jsme, ale prostě si do budoucna naši fandové i odborníci musí uvědomit, že na boj o medaile na ME nebo MS v současnosti nemáme. Příslibem jsou mladí hráči Pilař,Jiráček,Krejčí,Darida,Přikryl,Brabec a další.

A na závěr jednu otázku na ČT. Proč nás trestá při fotbale komentátory typu Čapka a "odborníky" typu Karocha? Za celý šampionát jsem od nich neslyšel jedinou relevantní informaci a komentář. Navíc u této dvojice platí co slovo, to "perla". Oč svěžeji a zasvěceněji pak působí Bosák a nejlépe, když má k sobě Táborského.