Pro ilustraci

V den teroristických útoků v Belgii šokující svědectví Češky Zuzany Novotné, která 10 let žila v Bruselu v těsném sousedství „hlavního stanu“ muslimských teroristů v Evropě, bruselské čtvrti Molenbeek

"Popsat případ rozdílnosti kultur nebude tak jednoduché, protože rozdíly jsou snad od A až do Z, řekla bych. Ale pokusím se. Začněme těmi viditelnými na první pohled, což je oděv. Už i u nás všichni zaznamenali, že evropské odívání téměř žádný muslim nikdy nebude a ani nemůže respektovat, nebo praktikovat, protože jim to jejich víra nedovoluje. Dokonce dostávají měsíční příspěvky za to, že muslimské ženy budou nosit jejich tradiční oděv i v Evropě, což je řízeno z mešit. Pro mne bylo možná šokující i to, že většina žen muslimů nikdy nechodila po ulicích v závěsu, ale pár kroků za manželem. Řeklo by se maličkost, ale tím to všechno začíná. Musím zmínit i ramadán, muslimský svátek, jeden z nejdůležitějších pro ně. Tady bych citovala pár nejdůležitějších informací pro osvětlení, protože to absolutně ovlivní chování muslimů a zcela naruší jejich zaměstnání v našich evropských zemích, které tento svátek neslaví. Dokonce s tím mají problémy děti ve školách stejně jako jejich učitelé. Dochází tak k absurdním situacím a nejen v Belgii je ramadán považován za obrovský problém v soužití našich zcela odlišných kultur. Samozřejmě na druhou stranu muslimové naše svátky ani neslaví, ani neznávají. Ze svých postřehů a z rozhovorů s Belgičany vím, že mnoho z nich bylo právě v souvislosti s tímto svátkem nuceno opustit své domovy ve městech, odstěhovat se a prodat domy, které vlastnilo i několik generací. Soužití se sousedy, kteří po celý měsíc v noci slaví, modlí se a jsou při tom velmi hluční, přijímají návštěvy a nedodržují noční klid, je skutečně nemožné. Stejně tak i tím narušené bezpečí a klid v nočním městě donutí nakonec většinu domorodců, aby to vzdali a odstěhovali se. Nemluvě o počtu obyvatel v jednom domě, který se výrazně liší. A pozor i na muslimské teenagery, kteří celé dny vysedávají v parcích, kde často kšeftují s drogami. Na schodech našeho domu i naproti v parku jsme toho byli svědky. Denně. Nás naštěstí tolerovali a respektovali o něco lépe než Belgičany, protože i my jsme byli pro ně cizinci, ale potyčky s místními končila běžně až policie. Nejvíc šokující byla přestřelka mezi dvěma takovými dětskými gangy před naším domem. Ne v noci, ale ve dne, kdy bylo na náměstí rušno. Nechtěla bych to zažít znovu a tady."

Co mi to jen připomíná (snad s vyjímkou té střelby)?