Jaké hodnoty mám vlastně ctít?

Přiznám se, že v posledních letech mám velký problém se orientovat v tom, co je správné a co ne. Kdo mi pomůže?

Jednoho krásného dne jsem se narodil v této krásné zemi. Když jsem začínal vnímat, bylo mi rodiči vštěpováno, že mám být pořádný. Pak jsem vstoupil do školního institutu a bylo mi rodiči i učiteli vštěpováno, že se mám učit abych v životě něco dokázal. Doma i ve škole jsem byl veden k lásce k vlasti. Přišel jsem na střední školu a byl jsem vychováván v duchu toho, že čím lépe zvládnu učení, tím lépe se zapojím do pracovního procesu, abych svůj život nepromarnil. Nastoupil jsem do zaměstnání a bylo mi řečeno, že člověk tvoří hodnoty pro společnost. Přišla vojenská dvouletá prezenční služba, kde mě mimo jiné vychovávali k tomu, že jejím smyslem je mě naučit bránit v případě ohrožení svou zem. Veřejná bezpečnost nás vychovávala k tomu, že se rozhodně nevyplatí krást, znásilňovat, zabíjet či ničit veřejný majetek. Pak přišla žena, dvě dcery a já jim začal předávat tyto hodnoty a zkušenosti.

Posledních cca 10 let nabývám dojmu, že všechny tyto pravidla, co mě škola, rodiče, spolupracovníci či přátelé naučili a řekli je špatně a já žil v totálním bludu.

Díky EU jsem procitl a zjistil, že vlastenectví je nesmysl a nejvyšším posláním je milovat a bránit evropského byrokrata a každého vraha či násilníka, kterého mi pozve či přiveze z druhého konce světa do mé vlasti. Naštěstí mám veřejnoprávní ČT, která mi vysvětlí, jak mám pociťovat soucit a lásku k těmto vetřelcům.

Díky pánům Dientsbierům, Kocábům, paním Šabatové a Stehlíkové jsem procitl a zjistil, že normální není pracovat. Naopak normální je skočit si pro desetitisícové dávky, zničit přidělený byt, být feťákem nebo gamblerem nebo přinejmenším vandalem. Tito skvělí lidé mě také vyvedli z omylu, že bych vůči sousedům či spoluobčanům měl být ohleduplný. Naštěstí mám veřejnoprávní ČT, která mi vysvětlí, že tito nepracující a povětšinou kriminalitě a vandalismu se věnující spoluobčané mají pro mě a společnost nesmírný význam (zřejmě svoji vysokou reprodukcí dalších jako oni).

Někdejší pražský primátor Svoboda mě vyvedl z omylu, že normální je být heterosexuál. Nyní jsem díky němu a mnoha dalším „aktivistům“ a „sociálním inženýrům“ procitl a stydím se za to, že jsem heterosexuál. Naštěstí mám veřejnoprávní ČT, která mi vysvětlí, že propagovat homosexualitu je správné a pro společnost velmi přínosné.

Díky soudům, Policii a státním zástupcům jsem procitl a zjistil, že správné je krást a pokud možno ve velkém. Zjistil jsem, že bránit se proti zlodějům a vrahům je horší, než tím vrahem nebo zlodějem být.

Díky „politické a kulturní elitě“ domácí i té z EU jsem procitl a zjistil, že vlastenectví a láska k vlasti se má správně nazývat xenofobií a fašizmem. Naštěstí mám veřejnoprávní ČT, která za mě vytřídí ty nevhodné a pro mé smýšlení špatné názory a pozve ty správné „lidi“, kteří mi řeknou, co si mám myslet a jak se chovat, abych nebyl xenofobem či dokonce fašistou.

Co bych si bez té veřejnoprávní ČT a mainstremových médií počal. Díky nim začal můj přerod z občana České Republiky na „bezpohlavní sliz“ nové generace. Ještě chvíli a bude ze mě EU blb. Děkuji!!!