Míra, s níž novináři ruku v ruce s politiky vytváří zdání neustálé nespokojenosti v nás, občanech, je poslední dobou skutečně zarážející.
Pamatujete si ještě, co znamená zkratka hnutí ANO? Asociace nespokojených občanů.
Že současná vláda obecně přišla k moci s "programem", jenž sestával ve velké míře z negování kroků předchozí vlády či rovnou veškerého vývoje posledních 25 let, není žádné tajemství.
V Respektu tento týden vyšel krátký komentář k rozpočtu na příští rok, který však ukazuje na pravý opak. Zatímco rétorika je víceméně negativní, konkrétní kroky k výrazným změnám v naší zemi se jednoduše nekonají.
Sečteno a podtrženo – navržený rozpočet ani nenaštve, ani nenadchne. Celkově působí, jako by Sobotkova vláda nechtěla Česko zásadněji proměnit, ale spíš udržet takové, jako bylo za jejích předchůdců.
Z toho nelze než vyvozovat, že ČSSD i ANO zužitkovali zlost a negativní emoce ke sbírání volebních preferencí.
To samé teď dělá Miloš Zeman se svými výroky o uprchlíky. Je úplně jedno, že nenabízí řešení tohoto komplexního problému. Důležité je využít silně negativního naladění společnosti tak, aby mu to přineslo preference do příští prezidentské volby.
A až vše odezní, což se jistě stane rychle, nastoupí pak zase jiné téma. Vzpomeňme si, jak plamenně jsme před rokem řešili Ukrajinu. A kdo si na to vzpomene teď?
Další zarážející výroky přicházejí od lidí, kteří jsou reálně na okraji politického spektra i zájmu voličů. Zde například od senátora Jana Veleby.
Otázka je opět stejná: Proč má pan Veleba potřebu vytvářet dojem, že se máme špatně? Nezaměstnanost je velmi nízká, ekonomika roste a lidé více utrácí. Jenomže i pan Veleba si je asi vědom, že pozitivní zprávy nikdo neregistruje.
I nejrůznější filozofové a sociologové nám pořád dokola tvrdí, že se západní civilizace hroutí. V pátečním magazínu MF DNES například biolog Komárek neochvějně tvrdí, že Evropa zaniká.
V týdeníku Dotyk vyšel před několika týdny obsáhlý článek o pádu Řísmké říše. Samozřejmě je zde načrtnuta paralela s naší "říší".
Filzofové Cílek a Robejšek či sociolog Keller opakovaně vystupují s názory o apokalyptickém zániku naší civilizace, nedostatku vody nebo hromadném stěhování národů.
Logika je stále stejná. Pokud nenačrtnete apokalyptickou zkázu našeho světa, nikdo vás pravděpodobně ani nezaregistruje.
Můžeme pak ale skutečně věřit, že se tito lidé snaží popisovat skutečnost? Spíše se přizpůosbují trhu a nabízí nám to, po čem je poptávka. Negativní a zároveň líbivé informace.
Je to stále dokola ten samý vzorec. Žijeme v ekonomickém a technologickém Edenu, z nějž nás chtějí jacísi cizopasníci vyhnat. Kdysi to byli židé, dnes muslimové, zítra to budou hinduisté.
Druhý vzorec je pak představa, že věci pořád nejsou tak nějak v pořádku. Žijeme sice v ráji, ale z něj těží jen vyvolení politici, korupčníci, zloději a budižkničemové a na nás ostatní zbývají jen drobky z této opulentní hostiny.
Pokud však dáme na jednoho či druhého, jistě nám bude lépe. Zajímavě to paroduje v jedné své písni skupina Mňága a Žďorp, která zpívá, že "výhledově budeme všichni šťastní", ale "v týhle době asi ne".
Buď tedy seznáme, že se máme pořád tak nějak obyčejně, jen je potřeba brát různé výroky a titulky se značnou rezervou. Nebo se můžeme zúčastnit této vřavy a třeba tak dopomoci urvat kousek moci někomu, kdo zištnými výroky nesleduje nic jiného, než aby sám žil ve svém soukromém českém ráji.
