V čem spočívá svoboda USA

Po návratu z návštěvy USA si pan Ovčáček na Twitteru neopomenul lehce šťouchnout do tzv. "Pražské kavárny".

Těžko říci, jak moc pan Ovčáček rozumí některým aspektům svobody ve Spojených státech, když jenom na několik dní navštívil New York. Nebudu daleko od pravdy když řeknu, že jemu i panu prezidentu Zemanovi by se spousta věcí příčila. Dám pár příkladů.

Jedna z charakteristických věcí na USA je nedotknutelná svoboda jedince (či skupin) žít si tak, jak sám uzná za vhodné, bez toho, aby vám do toho přespříliš mluvili ostatní, instituce, stát, vláda.

To v ČR moc neplatí. Dovede si například představit, že bychom v Česku vedle sebe v poklidu nechali žít tak "zvláštní" skupinu lidí, jakými jsou Amišové? Pokud by u nás tato komunita mohla někde žít, o čemž s úspěchem pochybuji, zvlášť pan Zeman by na nich nenechal niť suchou.

Druhý příklad bude ze školství. V USA lze například vzdělávat své dítě doma. V České republice je toto možné na prvním stupni, v USA na základní a dokonce i střední škole. Přesně takto byl celý život vzděláván jeden můj spolužák z vysoké, který v současnoti studuje práva na Stanfordské univerzitě.

Nechápejte mne zle, nechci tímto hanit naši zemi, protože v Evropě máme trochu jiné tradice. Snažím se pouze ukázat jakousi větší svobodu volby, jak povedu svůj život, aniž by mi do toho mluvily státní instituce. 

V evropských zemích tradičně mluví stát trošku více mluví obyvatelům do jejich životů. V České republice je s tím takto většina obyvatelstva spokojená, protože nemá ráda rizika a větší míru zodpovědnosti, která je s touto svobodou spojena.

Jestli bych se v ČR něčím z USA inspiroval, pak je to právě ono: Žij a nech žít. Na summitu OSN padl z úst Baracka Obamy na toto téma moc pěkný výrok. Nabádal, že můžeme být hrdí patrioté bez toho, abychom se neustále vymezovali vůči jiným skupinám.

Pronášel to samozřejmě v kontextu půtek mezi hráči na globálním poli. Ale dá se tím inspirovat i doma. Není nutne se jiným posmívat, urážet se. 

Nedělám si však iluze. Při jakékoli příští vhodné příležitosti si zase hrad do někoho rýpne. Je jedno zda do intelektuálů, postižených, nebo třeba novinářů. Máme to u nás z nějakého důvodu takhle raději.