Když sem přicházejí imigranti - tedy pokud už vůbec - mají se prý přizpůsobit. Opačně - tedy pro naše krajany - to asi neplatí.
Souběh imigrační krize a norské kauzy je příležitostí zjistit, na čem je postaven český vox populi, jinak také selský rozum.
Na logickém myšlení to dozajista není.
Hlas lidu totiž žádá, aby se přistěhovalec důsledně připůsobil. Logicky pak vychází, že byť může být systém z našeho pohledu jakkoli zvláštní, je nutné respektovat jeho pravidla. Do Norska vás nikdo nenutí. Rozumem obdařený lid by měl, pokud by se choval racionálně, okamžitě použít svou nejběžnější formulku: měla se přizpůsobit.
Reakce je však přesně opačná: najednou je to norský systém, který je naprosto špatný. Ve včerejších Událostech, komentářích ji nejlépe vystihl ředitel pro mezinárodně-právní ochranu dětí, Zdeněk Kapitán. Ten několikrát zdůraznil, že z našeho pohledu je toto rozhodnutí naprosto neakceptovatelné.
Ano, z našeho pohledu. Pokud se má svět řídit podle názoru našeho národa, nebo pokud náš pohled na svět a naši lidé mají i v jiných právních rámcích vždy přednost, říkejme tomu třeba nacionalismus.
Oficiální stanovisko vlády je naštěstí poměrně logické: vyčerpat právní možnosti v dané zemi, poté se obrátit na mezinárodní instituce. A dotyčná klidně může nakonec uspět a například s pomocí evropských soudů docílit toho, aby se právní rámec v Norsku posunul jiným směrem. Ostatně v historii se často stává, že jednotlivec po boji, který vypadá jako marný, docílí podstatné změny v celém systému.
Avšak vox populi, o němž je tento sloupek především, by se neměl schovávat za domnělé racionální argumenty, pokud je jeho postoj velice zřejmě zaujatý ve prospěch našeho národa. Není na tom nic fatálně zlého, jen je důležité to otevřeně deklarovat.
Podobně jednostranný přístup našich médií kritizuje v článku Svobodného fóra Terje Englund. Pozastavuje se právě nad tím, že téměř žádné z českých médií se ani neobtěžuje zavolat do Osla, aby zprostředkovalo jakýkoli pohled na věc zpoza Severního moře.
Vox populi v současném souběhu imigrace a kulturních nedorozumění také velmi rád zdůrazňuje společné kořeny západní kultury. Zapomíná při tom na to, jak je Evropa samotná kulturně, společensky a právně rozmanitá. Norská kauza nás opět probrala z idealistického snění do složité a spletité reality vztahů mezi různými národy, na něž jsme s vidinou společného nepřítele v podobě imigrantů úplně zapomněli.
