Mlýny demokracie melou pomalu, ale čím dál jistěji (aneb o podvodech)

Podstatou demokratického vědecko-exaktního světa, jemuž jsme se upsali, jsou racionální formální procedury (např. soudní), jejichž zlepšování je náš společný úkol napříč mnoha generacemi.

Ve věku formálních soudních řízení je svatá trpělivost základním předpokladem k přežití. Zdá se, jakoby těm, kteří porušují pravidla, vše procházelo.

Dnes už nikoho nemůžete jen tak nařknout ze lži, krádeže, nebo podvodu, ač by špatnost, kterou dotyčný dělá, byla sebehorší. Je potřeba podrobit každý případ zdlouhavému systému formálních procedur, které jsou často tak komplikované a garantují obhajobě tolik práv, že je to paradoxně ten nejlépe zneužitelný mechanismus k páchání podvodů.

Příkladem budiž skupinka pražských taxikářů ze zvláště lukrativních míst, o kterých na televizi Stream pravidelně informuje Janek Rubeš. Na častou otázku, proč s nimi sám nezačne správní řízení, odpovídá velmi věcně. Tito pánové mají 25 let zkušeností se správními řízeními, žalobami, vyhýbání se zákonům a hrou na kočku a myš. Těžko je porazím v jejich nejlepší disciplíně.

Kdyby proti Davidu Rathovi neexistovaly puntičkářsky sesbírané důkazy typu záznamu, jak nese krabici vína, která ani v jednom okamžiku nezmizí ze záběru, asi by byl schopný ubránit se rozsudku, který nad ním padl. Ostatně desítky menších kauz méně vlivných politiků nikdy úspěšně dotaženy nebyly.

Současný systém, v němž není možné autoritářsky někoho chytit, moc se s ním nemazlit a vrazit ho do vězení, nabízí vynikající příležitost, jak provádět podvody, které by mohly být téměř vysílány živě a stejně z nich nelze dotyčného usvědčit.

O co dříve si uvědomíme, že se nejedná o nic jiného než tuhý boj spíše než a priorní odkrývání jakési zřejmé pravdy, kterou s námi budou ostatní automaticky sdílet, o to dříve vystřízlívíme z postkomunistické naivity o ideální demokracii, která nás neustále dokola nábádá tento systém hanět, protože plně nerozumíme jeho složitosti.

A o co dříve si uvědomíme, že jsme sice diváky těch největších procesů, ale jinak aktivními aktéry stovek menších, které tento systém skutečně v jeho celé šíři formují, o to více ho svou snahou budeme schopni zlepšovat. Zároveň nám možná dojde ta obrovská míra spoluzodpovědnosti, kterou vůči sobě navzájem máme - zodpovědnosti v první řadě nepodvádět a chovat se vůči společnosti předvídatelně.

Je to sice nekonečná a nikdy nedokonaná práce, ale toto je podstata demokratického vědecko-exaktního světa, jemuž jsme se upsali. Vládnou mu racionální formální procedury, jejichž zlepšování je náš společný úkol napříč mnoha generacemi.

Mlýny demokracie melou velmi pomalu. Ale s každým semletým zrnem vždy o něco jistěji.