Vědecká metoda má své limity za něž, i když bychom si to jako technologicky vyspělá společnost přáli, nezajde. Léčitelství je zcela nevědecké a nachází se přesně za takovým limitem.
Fyzika, jakožto jakási vlajková loď vědy jako takové, dokáže formulovat výroky o jistých jevech, jejichž pravděpodobonost, že se uskuteční, se význačně blíží jedné (což znamená, pokud vás pravděpodobnost tak jako mne často mate, že se stanou téměř vždy). Pokud tedy pustíte nějaký běžně těžký předmět, prohloupili byste, pokud byste vsázeli na to, že ta věc bude stoupat vzhůru (i když spíše přijdete o značnou část peněz).
Ne vždy tomu tak je a zejména v jiných oborech jako medicíně se v praktickém životě setkáme s tím, že nějaký lék nefunguje na sto procent. Což by nebyl takový problém, pokud by u některých chorob nešlo o život, případně nebyly velmi omezující.
Pokud člověku například diagnostikují rakovinu, podstupuje běžně chemoterapii. Protože však ne všichni lidé zvládnou tuto léčbu úspěšně, na rozdíl od výše zmíněné gravitace máme vlastně experitmentální důkaz, že chemoterapie není stoprocentně úspěšná. Když tuto nemoc dostanete sami, máte větší naději na přežití s chemoterapií než s jinou nevědeckou metodou. Problém ovšem nastane, když se léčba nevyvíjí úspěšně. Těžko pak člověka někdo ukonejší, že zrovna on bude v té menšině, která holt přijde o život, protože přeci tento druh léčby pomohl většímu procentu pacientů.
Když jde člověku o život nebo se potýká s dlouhotrvajícím nepříjemným problémem, zkusí ledacos. Pokud se obrátí na jakoukoli nevědeckou metodu, má několik možností. Jestliže jde o někoho, kdo je tzv. šarlatán, pak člověku nepomůže nic než zdravý rozum, jehož váha v rozhodování může být v důsledku převažujících zdravotních komplikací někdy bohužel omezená. Jindy však narazí na někoho spolehlivějšího, kdo už předtím i někomu pomohl, a pak může být i úspěšně vyléčen. Nebo také ne. Jedná se většinou o jednotlivé úspěšné případy.
Protože jsem však vyřkl hypotézu, že léčitelství je vědecky neměřitelné, zůstane vždy jakousi vedlejší či pozdější volbou, šedou zónou zdravotnického systému a jeho prostou alternativou. Ostatně bylo tady mnohem déle než vědecké myšlení a různé babské rady na léčení běžných onemocnění používá každý. Navíc je zde vždy celá škála metod, které spadají kdesi mezi - například něco tak samozřejmého jako lázeňské koupele asi nepředstavují léčiva, které mohou být v laboratoři otestovaný na to, zda ničí určitý druh bakterie nebo viru.
Stejně tak většina nevědeckých metod nemůže být podrobena zkoumání, protože na nich není "co" zkoumat. V tomto ohledu asi nejvíce vyniká homeopatie. Je dobře známo, že lék se v homeopatii ředí tak dlouho, až v něm zbyde pouhý zlomek původní aktivní látky, avšak podle homeopatů tím nabyde o to více esence. Jelikož esence není nic měřitelného, těžko na to vymyslet jakýkoli pokus. Na druhou stranu, pokud by v testech homeopatický lék prokazoval vysokou účinnost, pak by se dala "esence" minimálně popsat co se praktických účinků týče a vědecký koncept by z ní klidně mohl vzniknout. Je to vysoce nepravděpodobné, ale vyloučit se to nedá.
Pokud bychom se vrátili k výše zmíněné rakovině, opět je jaksi neměřitelná. Pokud bychom například chtěli porovnat vzorek několika stovek lidí, z nichž polovina by podstupovala chemoterapii a druhá jiný druh alternativní léčby, narazili bychom nejspíše na etický problém. Jediná možnost by byla, že by se takových dobrovolníků našlo dostatek, což lze těžko očekávat, protože většina lidí by to považovala za hazard se svým životem, přesně kvůli důvodům pravděpodobnosti popsaných výše (pravděpodobnost a hazard k sobě mají blízko, což potvrdí nejeden nadšený sportovní sázkař).
Jelikož však existují jednotlivé úspěšné případy, lidé se na alternativní metody obracejí. Pokud se někdo zázračně uzdraví, opět to nelze vědecky vyloučit, protože zázrak není něco, co lze vědecky zkoumat. Zázrak jakožto jednotlivě se vyskytující nahodilost je přesným opakem nějakého jevu, jenž se téměř vždy za daných podmínek opakuje (např. pilulka s chemikálií - zničení viru), na němž stojí vědecké pokusy. Zázrak je sice nepravděpodobný, tudíž na něj nelze v medicíně "sázet" a nelze ho uplatnit pro velké množství lidí, avšak onoho šťastlivce to samozřejmě nemusí zajímat, stejně tak jako výherci sportky nevadí, že před ním stovky tisíc sázek prohrály lidem peníze.
Toto téma by se dalo dále rozvádět, skončím však u tohoto: vědecké a nevědecké postupy se navzájem nevylučují. Z hlediska pravděpodobnosti, o níž máme aspoň nějaké povědomí, má navrch věda, ta však nedokáže stejnými prostředky dost dobře nahlédnou za horizont a posvítit si na alternativní medicínu.
