Už delší dobu mě značně znepokojuje chování české fotbalové veřejnosti. Nyní po odchodu trenéra Bílka a krátce po prvním reprezentačním zápase pod novým trenérem nadešel čas se nad naším přístupem trochu zamyslet.
Příznivec se odvozuje od slova přízeň. České fotbalové veřejnosti trochu té přízně chybí.
Nejprve si ujasníme, o čem tento článek není. Není hodnocením českého fotbalového týmu ani hráčů, vedení, bývalého trenéra Bílka nebo současného trenéra Vrby. Naopak je hodnocením českých fandů a fotbalové veřejnosti.
Začneme u středečního zápasu s Norskem. Přišlo na něj přes sedmnáct tisíc diváků, což je, jak se během přenosu zápasu vyjádřil Jaromír Bosák, na české poměry slušné číslo. Souhlasím. Zároveň je to první podnět ke zlepšení. (1) Už to, že na domácí zápas národního týmu v našem hlavním městě nejsme schopni zaplnit stadion v Edenu, je špatná vizitka fotbalové veřejnosti. Vždyť je u nás fotbal nejoblíbenější sport! A to buďme rádi, že nemáme v Praze šedesátitisícový stánek jako v zahraničí, to by tam ti fanoušci snad ani nebyli vidět.
Teď krátce k neúčasti našeho týmu na letošním mistrovství světa. Český tým si postup nevybojoval, tudíž do Brazílie neletí. Naše veřejnost si však postup vůbec nezaslouží. Kdybychom postoupili, co by tam ti příznivci letěli dělat? Křičet ,Bílek ven´ a pískat na náš národní tým?
Nepostup je částečně i naše chyba. Jako fotbalová veřejnost jsme na hráče vytvářeli neúměrný tlak a kritika trenéra Michala Bílka hraničila s hysterií. O další eskalaci tohoto bezmyšlenkovitě negativního přístupu se postaral Karel Šíp při svém výstupu v České televizi během Eura 2012. (2) Jen mne v tomto kontextu zaráží, jak přehnané reakce dokáže fotbal vyvolat. Fotbal je sport a ve sportu se prohrává, vyhrává, postupuje i vypadává.
Neutuchající kritika vedoucí k znechucení či dokonce nenávisti nemá nic společného s fandovstvím. Měli bychom se naučit, že mnohem vhodnější je uměřená kritika a střízlivé hodnocení výkonů. Výborně to vystihl pan Brückner, který v rozhovoru pro stránku FAČR řekl, že nemá rád silná slova a příměry a že je zastáncem pragmatického přístupu. (3)
Radost, zklamáná a určitá dávka emocí k fotbalu, a to hlavně v průběhu zápasu, patří. Abychom však byli svědky toho, že na trenéra nebo hráče reprezentující naši vlast se behem domácích zápasů bude nadávat a pískat, to je dle mého naprosto nedůstojné a pouze to dokazuje nevyspělost naší fotbalové veřejnosti. Být domácím týmem má být oproti hostům výhodou. Avšak naše obecenstvo tím pověstným dvanáctým hráčem do pole často nebývá.
Závěrem tedy řeknu, že česká fotbalová veřejnost má podle mého mnoho důvodů k sebreflexi a měla by na sobě pracovat minimálně stejně tvrdě jako sami fotbaloví reprezentanti. Možná bychom měli trochu doplnit to otřepané heslo, že ,fotbal se hraje pro fanoušky´. Fandové tu také jsou pro český fotbal a mají za něj do určité míry zodpovědnost. Pojďme tedy začít s opravdouvou podporou národního týmu, už proto že na začátku kvalifikace hrajeme doma s velmi silným Nizozemskem.
(1) Zápas Česko - Norsko lze shlédnout zde
(2) Komentář Karla Šípa
(3) Rozhovor s Karlem Brückenerem
