- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Když sdílím své zážitky ze života za hranicemi naší země se stejně starými kamarády, vždy přijde řeč na obligátní srovnávání, jak se kde žije a jak si vedeme v porovnání se světem. Tu a tam se objeví různá kritika věcí, které by u nás taky mohly fungovat jako v zemi XYZ, ale v zásadě se vždy shodneme na jednom. V Česku se nežije vůbec špatně.
To je poměrně ostrý kontrast s generací mých rodičů, jejichž jediným životním snem bylo, pokud tedy náhodou neměli to štěstí a nenarodili se do prominentních rodin tehdejších rudých vládnoucích elit, emigrovat pryč z šedi Československa. A byli by to v mém případě asi i nakonec udělali, kdyby nakonec nepřišel ten osudný 17. listopad.
Po něm se dalo vycestovat a podívat se, jaké to tedy tam venku je. Maminka dodnes vzpomíná na zájezd se školním sborem do zemí Beneluxu, který se odehrál těsně po revoluci, a jak tam zírala na tu pestrost - obchody, kavárny, zboží. Pro naši generaci naprosto nepochopitelné. Když jsem se do těch samých zemí podíval sám, nezarazilo mě vůbec nic, tedy v tom smyslu, že by tam měli k dispozici něco, co my u nás ne.
Materialismus v sobě skýtá zajímavý paradox - přebytek zboží je svým způsobem unavující, ale jeho opak, tedy nedostatek či neexistence zboží, které mají jiní běžně k dispozici, je frustrující ještě dvakrát tolik. A těžko už bychom si teď, jakožto národ s největším počtem metrů čtverečních obchodní plochy na obyvatele v Evropě, tomuto každodennímu luxusu odvykali.
V souvislosti s názory ohledně toho, jak se dnes máme nebo spíš nemáme, je právě hojný výskyt nákupních center zarážející. Jen jestli to není tak, jako to trefně popisuje moje babička, žijící z toho nejskromnějšího českého důchodu, která se poměrně radikálně vymyká průměru svých kamarádek a vrstevnic, které u každých voleb do urny neomylně vhazují lístky se zakroužkovanými kandidáty strany s třešněmi ve znaku, zatímco ona volí někdy i na opačné straně spektra: "Ti lidé nechtějí vrátit tu dobu. Chtějí ty dnešní regály napěchované věcma a k tomu navíc všechny výhody, jaké měli tenkrát." Prostě materiální dostatek a ještě přidanou hodnotu od státu. Zní mi to jako nějaký kapitalisticko-socialistický ráj.
Jakkoli je debata o polistopadovém přerodu často abstraktní, vedená o vznešených ideích a demokratických svobodách (což je samozřejmě dobře!), je i materiální proměna, "obyčejnému" lidu tak nějak bližší a představitelnější, důležitou součástí transformace naší země a jakýmsi jejím palčivě hmatatelným mementem. Ač mi odjakživa byla blízká střídmost, její nucená forma v podobě občasně nedostupných potravin, hygienických potřeb jako vložky nebo toaletní papír, či urputného lovu banánů a pomerančů na vánoční stůl, není kdovíjak přitažlivá.
Pravda je, že lidi k boji za lepší zítřky, avšak v jiném režimu, často vybičuje právě vidina materiálního blaha, jehož nedostatek je pak úplně nepředstavitelný. Jsme pak trochu, alespoň my mladí, jako jeden kamarád z vysoké školy, kterého jsem jednou v hypermarketu chtěl trošku vzdělat: "Víš, že u nás v Česku za komunistů nic takového nebylo a člověk si nemohl koupit co chtěl?" On jen nevěřícně odvětil: "To jako fakt?"
Další články autora |