Baníčku my jsme s tebou

Jak vypadá budoucnost tradičního účastníka fotbalové ligy, který je ve stádiu klinické smrti. A ne a ne se z kómatu probudit.

Když včera majitel klubu FC Baník Ostrava Petr Šafarčík tvrdil, že je klub sportovně i finančně stabilizovaný, vyvolalo to (jako už mnohokrát) údiv fanoušků, tedy aspoň těch, kteří měli sílu tiskovou konferenci zhlédnout.

Na Ostravsky stále panuje  nevole proti člověku, který paradoxně zachránil fotbalový klub od jistého insolvenčního řízení a strmém pádu kamsi do přeboru. Nemá však peníze ani lidský kapitál na to jej adekvátně rozvíjet.

Z finanční krize je sice klub venku, ale situaci nelze nazvat jinak než finační tíseň. Peníze na hotové hráče nejsou, o čemž svědčí, že klub hledá posily v druhé lize nebo v provinčních slovenských klubech.

Výhodou tohoto přístupu by se mohlo zdáti být velké zapojení odchovanců. Ovšem sportovní úspěch se s nejmladším týmem v lize (loni 23 let) dosahuje těžko, pokud za něj tedy nepovažujeme záchranu na předposledních příčkách. Stejně jako v zimě z klubu odejde několik stěžejních hráčů, které klub nemá finance na to udržet ani nahradit. A noví Milan Baroš nebo Marek Jankulovski zatím nejsou na obzoru.

Tým navíc trápí problémy s odchodem ze zdevastovaných Bazalů, jejichž prodejem městu se klub de fakto zachránil. S pozemky na jedné z nejprestižnějších adres ve městě teď město může nakládat dle libosti. Zatím tvrdí, že chce areál používat ke sportovním účelům.

Vize zastupitelů města jsou celkově nejasné, což je patrné právě při tomto stěhování na Městský stadion ve Vítkovicích. Byl to jistě bohulibý záměr bývalého primátora Petra Kajnara. Přestavbou stadionu z 30. let minulého století za 800 mil. Kč chtěl zabít dvě mouchy jednou ranou, aby se zde mohly hrát zápasy Synot ligy, stejně jako pořádat prestižní atletický mítink Zlatá tretra.

Jak se však ukazuje, Baník Ostrava zde své zápasy hrát sice bude, v zázemí se s týmem ale nepočítá a tréninkové plochy mu nejsou k dispozici. Plánování běžného provozu sportovních klubů z vyšších míst očividně nefunguje.

Pokud má v jedné věci Petr Šafarčík naprostou pravdu, pak je to v tom, že stav fotbalové infrastruktury v Ostravě je tristní. A to se během zmiňované rekonstrukce atletického stánku třetí travnaté hřiště přestavělo na parkoviště a jiné fotbalové areály ve městě zmizely, jako ten na jehož pozemcích je teď letní koupaliště. 

Čistě fotbalový stadion je do budoucnosti v podstatě nutnost. Ovšem budoucnost u tak velké stavby může být i více než čtvrt století. Jen pro porovnání, mnohem menší zimní tréninková hala pro atlety SSK Vítkovice vniká letos jen asi 25 let poté, co zmizela jejich původní nafukovací hala.

Kolorit nepříjemností pak ještě umocňuje hromadný bojkot fanoušků a problémy s adresným prodejem lístků na jméno, které naprosto nesmyslně požadoval právě jen po Baníku Ostrava fotbalový svaz, který mezitím není schopný zabránit ani výtržnostem, ani setrvale malým návštěvám na většině stadionů napříč republikou.

S přihlédnutím ke všem okolnostem by bylo velkým překvapením, kdyby FC Baník Ostrava v příští sezoně bojoval o něco jiného než holé přežití v nejvyšší fotbalové soutěži.

Mezitím podruhé za sebou administrativně postupují o soutěž víc právě domovské MFK Vítkovice, tentokrát do třetí ligy.

Za rok by tak shodou okolností na témže stadionu druhou ligu mohly hrát oba týmy z Ostravy. Bylo by to vskutku zvláštní derby.