Takto okomentoval předseda KSČM Vojtěch Filip zvolení nového papeže. Je vztah KSČM k církvi důkazem o její nereformovatelnosti? Jak vypadá porovnání výroků Alexeje Čepičky a Vojtěcha Filipa?
V úterý se na půdě poslaneckého klubu ČSSD konal seminář s názvem "Život a dílo Huga Cháveze". Kromě poslance Jaroslava Foldyny, který "pěl ódy" na zesnulého venezuelského prezidenta, vystoupil i předseda KSČM Vojtěch Filip.
http://www.novinky.cz/domaci/296498-hledejme-nase-hugy-chaveze-vyzval-poslanec-cssd.html
Filip obvinil katolickou církev, že výběrem Argentince na papežský stolec "chce zvrátit pokus o socialismus v Jižní Americe".
Obdobnou rétoriku používali komunisté po roce 1945 a zejména po Únoru 1948. Získat katolickou církev na stranu ateistické vlády socialistického práva byl obtížný úkol. Infiltrovat se do církve bylo o poznání těžší než proniknout do struktur nekomunistických stran. Proto také ty procesy, kde se mluvilo donekonečna o rozvracení republiky, socialismu,... Stačí nahlédnout do archivu Rudého práva, které o procesech s představiteli katolické církve referovalo.
Klement Gottwald řekl (ÚV KSČ 9. června 1948) že, "je nutné církev neutralizovat a dostat ji do svých rukou tak, aby sloužila režimu". S tím komunisté i dnes souhlasí. Tedy pokud je režim levicový a církev hlásá provládní politiku.
Na jaře 1949 byla zřízena Čepičkou vedená tzv. "církevní šestka". Čepička vztah stát-církev definoval jako zápas ČSR a Vatikánu, o tom "komu bude patřit vláda nad dušemi věřících". Tato definice se nápadně podobá Filipovu výroku, který lze vyložit jako "zápas Vatikánu s jihoamerickým socialismem o duše věřících".
Zprávy Církevní komise ÚV KSČ z let 1949-1951 jsou plné Čepičkových výroků o "rozvratné činnosti církve sloužící mezinárodní reakci". Dnešní komunisté říkají totéž. Sbor kardinálů-volitelů zvolí papeže a ejhle - předseda komunistů mluví o chystaném rozvratu socialismu.
Jak napsal Jacques Rupnik v úvodu knihy Dějiny Komunistické strany Československa, jsou čeští komunisté evropským unikátem, jedinou nezreformovanou komunistickou stranou v Evropě.
Je až fascinující shoda dnešních komunistů s jejich předchůdci. Vzpomeňme si na to, až nám někteří sociální demokraté budou tvrdit, že komunisté jsou už jiní. Nejsou.
