Rozmohl se nám tady takový nešvar, nepěkná věc. Stejně jako v letech 2006 a 2010 se letos omluvilo více jak dvacet českých hokejistů trenérovi národního týmu před Mistrovstvím světa. I díky těmto omluvenkám se mezi částí fanoušků množí názor, že je nesmyslné pořádat MS i v roce, kdy se konaly Zimní olympijské hry. Někteří by dokonce chtěli šampionát jen jednou za dva roky. To by byla velká škoda.
Na rovinu si řekněme, že v dohledné době se MS bude konat každoročně, protože to mezinárodní hokejové federaci přináší peníze. Chtěl bych ale přidat pár dalších důvodů, proč má smysl pořádat MS i v olympijském roce.
Překvapení
MS v Minsku běží třetí den a už nabídlo několik překvapení. Francie porazila Kanadu, Lotyši si vyšlápli na Finy. Kolapsy favoritů přináší každé MS a díky tomu jsou zajímavé i zápasy, v nichž nehraje český tým. V posledních letech Rusko dokázalo prohrát s Francií a Německem. Švédi podlehli Norsku, Dánsko zostudilo Slováky 6:0 (ano, tehdy byli Slováci ještě favoriti). Každý zápas, v němž trpaslík neprohrává s gigantem po první třetině, mě upoutá a začnu fandit slabšímu týmu.
Rivalita
Hned první den také nabídl československé derby. Češi to sice tolik neprožívají (je to něco jako rivalita Praha – Brno), ale porazit východní sousedy nikdy neuškodí.
Přijde mi, že pořád víc prožíváme zápasy s Ruskem. Další pozitivum každoročního MS. Na pár hodin jsme najednou hrdý národ, hrajeme MY proti blbejm Rusákům. A je nám úplně jedno, jaký se píše rok, nebo kdy jsme s nimi hráli naposledy. Doufám, že nám je los přivane do cesty i letos. Kdyby ne, tak si pořád zahrajeme MY proti blbejm Kanadýrům, kteří neumí prohrávat.
Prodloužení sezony
Některým hráčům skončí sezona v klubu už v březnu a nová začne až v září, to dělá půl roku pauzy. To je trochu moc. Hráči, kteří v Evropě vypadnou v play-off, nebo se v NHL do vyřazovacích bojů ani nedostali, mají šanci prodloužit si sezonu a zlepšit náladu na MS. Hokejisté, kteří vyhráli evropskou soutěž (z letošního týmu Petr Zámorský a Jan Kovář), zas můžou pokračovat na vítězné vlně.
Čistý led, čisté dresy, čistá duše
Po celoročním úmorném hledání puku na extraligových ledech, si můžete užívat ledního hokeje bez reklam. Na ledě je jen velký znak Škody ve středovém kruhu, který nás Čechy může naopak spíše těšit. Jasně, reklamy jsou na mantinelech, ale sponzoři MS se téměř nemění a už jsme na ně zvyklí. Však se tyto reklamy lepí i na mantinely ve Stiga (stolním) hokeji. Dresy bez reklam (s výjimkou ramen) jsou také pastvou pro oči i díky jinému střihu - hlavně ve srovnání s ošklivými dresy v extralize a nemluvě o českých dresech v přátelských zápasech.
Robert Záruba
Dlouhodobě nejlepší český hokejový komentátor k MS neodmyslitelně patří. I když se na přelomu milénia MS vysílalo na Nově, tak Záruba přestoupil ke komerční stanici, aby měl MS pod palcem. Záruba má velký přehled o dění (nejen) v českém týmu a když komentuje české zápasy, tak je dokáže náležitě prožívat, ale přitom dodržovat profesionální přístup a přehnaně nefandit. Všechno navíc dokáže okořenit nějakou nečekanou hláškou typu: „Roztáhni nohy, a já ti tam šoupnu kotouč, jak se sluší a patří.“
Střídání pořadatelství
Díky tomu, že je MS každý rok se můžeme častěji dočkat šampionátu v naší vlasti. Právě za rok se MS 2015 bude konat v Praze a Ostravě. Myslím, že před jeho začátkem se omluví daleko menší počet hráčů a téměř nikdo si u nás nebude stěžovat, že se MS koná každý rok.
Nám se daří
V posledních dvou případech česká reprezentace na MS v olympijském roce mile překvapila. To sice není relevantní důvod pro každoroční MS, ale dosvědčuje to, že šampionát nás bude zajímat prostě pokaždé, ať před turnajem tvrdí kdokoli cokoli, kor v případě úspechu.
V roce 2006 jsme sice vybojovali bronzové medaile na ZOH v Turíně, ale po velmi nepřesvědčivých výkonech ve skupině a semifinálovém výprasku od Švédska. Prvně se začalo spekulovat o tom, že zkušení hráči nemají rádi trenérský styl Aloise Hadamczika a museli si hru řídit sami. Před MS v Rize se začaly množit omluvenky, které tyto spekulace nepřímo potvrzovaly. Odepisovaný tým plný neznámých jmen (na mezinárodním poli) nakonec mile překvapil ziskem stříbrných medailí.
V roce 2010 jsme vyhořeli pod koučem Růžičkou na ZOH ve Vancouveru. Před MS v Německu se opět nakupily omluvenky. Tým posílili jen čtyři hráči z NHL (z toho dva brankáři). A tak se začalo spekulovat, zda má takové MS vůbec smysl, když tam nechtějí jezdit nejlepší hráči. Tak předně – že někdo hraje v NHL ještě nutně neznamená, že je lepší než všichni Češi v evropských soutěžích.
Příběh
Každý šampionát nabídne svůj příběh, něco speciálního, na co se bude vzpomínat:
1996 Vídeň - oslavy s V. Klausem v šatně, 1997 Helsinky - nefér bitka s Kanadou, 2000 Petrohrad - československé finále, 2001 Německo - „Vítej zlatý hattricku", 2004 Praha - smutek po nájezdech s USA, 2005 Vídeň - Jágrův malíček... a nakonec MS 2010 ve zkratce: prohra s Norskem -> Jágrův proslov -> výhra se Švédskem -> prohra se Švýcarskem -> výhra s Kanadou -> nájezdy s Finskem -> kachna Rachna -> nájezdy se Švédskem -> Klepišův gól v 1. minutě finále -> ruská přesilovka 6 na 3 -> titul -> oslavy na Staromáku.
Myslím, že při oslavách titulu nám bylo úplně jedno, že tři měsíce předtím jsme selhali na olympiádě. Fakt, že jsme vyhráli s týmem bojovníků bez hvězdných posil, oslavy ještě umocnil.
Letošní situace je v lecčems podobná jako před čtyřmi lety. Po výbuchu na ZOH v Soči se omluvilo více jak dvacet hráčů, ale přijel Jaromír Jágr. S „božským Jardou“ v sestavě si sice český národ nezačne přehnaně věřit, ale přijde takový ten pocit: „možný je všechno."
