Sparta hnije zevnitř

Před měsícem jsem mírnil hysterii po vypadnutí Sparty z Evropské ligy. Jenže po srpnových výkonech dochází i mně trpělivost. Tragický  výkon v Brně ukázal, že ve Spartě je něco špatně – nejen v této sezoně, ale už hodně dlouho!

Už před čtyřmi lety jsem napsal blog s názvem Je něco shnilého v království sparťanském, shodou náhod tehdy v závěru sezony 2013/2014 Sparta odchodila zápas také v Brně. Se Zbrojovkou tehdy prohrála (2:3, ve 49. minutě už prohrávala 0:3) a přišla o šanci na titul.

V sobotu stejně jako tehdy Sparta v Brně, kde jí téměř každý člověk doslova nenávidí, nastoupila úplně v klidu jako k nějakému přátelskému utkání. Sparta se v posledních letech nesnaží soupeře zničit, Sparta si to prostě jde jentak odehrát. Za ty uplynulé čtyři sezony letenský tým předvedl podobně trapný výkon hned několikrát, a to i v těch nejvypjatějších zápasech. Namátko vyberu utkání v Plzni na podzim 2014 – Viktoria hrála od 41. minuty bez vyloučeného Procházky, přesto domácí šli do vedení 2:0 a Sparta korigovala až v nastaveném čase ze své první střely na bránu v zápase. Podobně neaktivně si Sparta počínala i na podzim 2015 v derby na Slavii a prohrála 0:1.

Na tyto zápasy jsem si vzpomněl při sledování sobotního mače v Brně, protože Sparta v nich nepochopitelně téměř nesprintovala, neútočila a ani důsledně nebránila. A takových zápasů za poslední roky v podání Sparty bylo ještě více. Takže se ptám, jak je možné, že sparťané takhle opakovaně přistoupí k důležitým vyhecovaným bitvám? A nic se jim nestane...?

Sparta jako klub už roky působí zkaženým dojmem, kde netáhnou všichni za jeden provaz a kde různé postavičky mají vzhledem ke svému postavení neadekvátně velký vliv na chod A mužstva. Třeba Davidu Holoubkovi udělal velkou neplechu v týmu masér (!!!) Stránský.

Posily nemůžou za dlouhodobé problémy

Letošní mdlý vstup do sezony se často shazuje na nových 11 zahraničních posil a trenéra Stramaccioniho. Jenže třeba v základní sestavě v Brně nastoupili jen tři mezinárodní posily! K nim připočtěme ještě na jaře zraněného Hovorku, ale dalších sedm „starousedlíků“ předvedlo další z mizerných výkonů, kterými se prezentovali po většinu minulé sezony. Takže za tohle letošní přestupový boom přece nemůže. Proč  lidé v klubu hráčům dovolí opakovaně odevzdaný přístup k zápasům, stále nechápu. Spíše se dlouhodobě zdá, že se okolo hráčů pouze našlapuje po špičkách a plácá po ramenou.

Křetínského volba

Bouchnout do stolu musí majitel klubu Daniel Křetínský, je to jen na něm. Pokud si chce obhájit své rozhodnutí, kdy dal obrovskou důvěru Stramaccionimu, musí se za něj postavit před primadonami v kabině. Křetínský musí vletět do šatny a apelovat na hráče stylem jako Silvio Berlusconi v 80. letech v AC Milán. Tehdejšímu kádru nevonil styl nového trenéra Arriga Sacchiho a výsledky v úvodu sezony podle toho vypadaly. Mezi hráče tak přišel majitel Berlusconi a řekl jim: „Vězte, že trenér tu zůstane i v případě dalších porážek. O vás si tak jistý už nejsem.“

Italský trenér sice už i ve mně vzbuzuje některými tahy rozporuplné pocity, ale za posledních deset let se ve Spartě vystřídalo tolik trenérů s různými styly a byly z toho pouhé dva tituly. Sparta by si tak hlavně měla rozebrat dlouhodobou mizérii trochu komplexně a začít se léčit zevnitř. Ať tady zas za čtyři roky nemusím psát blog po odevzdaném výkonu v Brně.

PS: Kauza Frýdek by si zasloužila zvláštní kapitolu, ale vzhledem k tématu tohoto blogu chci díky tomu upozornit na další věc - je to jen další z trucujících hráčů v poslední době. Loňská kauza s Konatém hlavně úplně zakryla, proč se minulé léto ze Sparty zničehonic vypařil Kehinde Fatai, který přitom pravidelně nastupoval...Něco mu ve sparťanském zkaženém prostředí muselo asi hodně vadit.