Již dlouhou dobu hledám vhodný příklad, na kterém by se daly ukázat charaktery a přístup jednotlivých osob v problému imigrantů.
Vybavily se mi postavy Mikuláše, anděla a čerta. Dodnes se v naší zemi udržela tradice (a to je moc dobře), kterou každý rok, v předvečer šestého prosince, ctí mnoho rodin. Tradice, která neodmyslitelně patří mezi součásti české kultury.
Rodiče si domů zvou tři postavy – Mikuláše, anděla a čerta. V zásadě se jedná o výchovný prvek, aby rodiče pomocí těchto tři postav ukázali dětem, jak se v uplynulém roce chovaly a abychom naše děti naučili rozlišovat rozdíl mezi zlem, dobrem a moudrostí. I já si vezmu tyto tři postavy na pomoc a pokusím se na nich naznačit typy lidí, kteří v dnešní době reprezentují Mikuláše, anděly nebo čerty v pohledu na problematiku imigrantů.
Začnu čerty. Za čerty považuji všechny, jejichž návrhy řešení migračního problému jsou radikální a kteří o migrantech mluví neustále. Straší lidi dnes a denně a dělají okolo sebe maximální rámus, aby je bylo co nejvíce vidět a slyšet. Klasickými čerty jsou všichni, jejichž vystoupení, články či příspěvky v médiích nebo na sociálních sítích jsou rázné a krajní. Za typické představitele považují například Bartoše, Konvičku, nebo Okamuru. Takoví lidé bývají v různých komentářích či příspěvcích všech ostatních (všech kromě čertů) označováni za radikály a nechtějí s nimi mít nic do činění.
Andělé, to jsou typy lidí, kteří odmítají vidět situaci s imigranty jako problém. Svět vidí pouze v růžových barvách. Jsou to z podstaty hodní lidé, kteří se snaží pomáhat. Nestojí o velkou publicitu. Jejich vyjádření nebo příspěvky vyznívají kladně. Čerti nazývají anděly zjednodušeně a v hanlivém smyslu "sluníčkáři". Podle mne však andělé nejsou typy "sluníčkářů" (o tom ještě později). Andělé jsou slušní a hodní lidé, kteří buď nemají informace, nepřipouští si je, nebo jakýmkoli pro ně negativním informacím, které se k nim dostávají, jednoduše odmítají věřit.
A pak je zde postava Mikuláše. To jsou typy lidí, kteří si uvědomují riziko problému migrace, vnímají informace a fakta a staví se k problému rozumně a racionálně. Jsou to lidé, v jejichž textech existuje reálný pohled, a často se snaží nastínit návrhy řešení.
Podle postav Mikuláše, anděla i čerta dokážeme konkrétní typy lidí podle jejich přístupu identifikovat a jsme schopni relativně snadno určit, kdo je kdo. Problémem ale v reálném životě je, pokud se někdo za jeden z uvedených typů pouze vydává. Bere na sebe podobu určité postavy, a přitom danou postavou ve skutečnosti není. Z nějakého důvodu se přetvařuje. U čertů jsme na to zvyklí, protože ti své podoby mění podle konkrétní situace, aby lidi zmátli a oklamali. Pro takové typy lidí používáme výraz demagog. A demagogy se to, bohužel, v naší politice (chápáno, jakožto prostoru, kde se hraje o společenské uspořádání) jenom hemží. Někteří demagogové jsou hloupí. Mezi takové bychom mohli zařadit například Zemana. Tento nemocný pán v letech jedná pouze účelově a díky své hlouposti, ješitnosti a egu se dokonce dokáže postavit na pódium vedle jednoznačných čertů. Nejhorší demagogové jsou ale ti chytří. Takovým příkladem je Václav Klaus, i když i zde je vidět pokročilost věku.
Otázka je, kam zařadit ty, kteří se vydávají za anděly, a přitom okolo sebe dští síru? Ty, kteří na počátku, ale i v dnešní době, kdy je zřejmé, že migrace problémem určitě je, mluví o všech, kteří nezastávají stejný postoj, jako o xenofobech nebo dokonce náccích. Jejich snahou je rovněž, jako u čertů, co největší publicita svých postojů. Jejich vystoupení bývají proto často velice emotivní. Kdo jsou tito lidé? Jak je nazvat a k jakému typu zařadit? Proč to dělají, když jinak se v dosavadním životě jako klasičtí čerti neprojevovali? Pro tento typ lidí, myslím si, by měl platit poslední měsíce vžitý pomocný výraz „sluníčkáři“. U některých z těchto lidí postupně zjišťujeme, že jsou jejich motivací peníze. Nejde ale o dobrovolné příspěvky lidí (soukromých dárců), kteří by svůj příspěvek považovali za odměnu jejich práce a dobroty. Jedná se o dotace ze státu nebo Evropské unie. Nutno říci, obrovské dotace, které se ale vymkly kontrole, protože u nich chybí kontrolní mechanismy. A chybí proto, protože pravidla (systém) nenastavovali Mikuláši. V případě České republiky jsou za nenastavenými kvalitními kontrolními mechanismy dokonce přímo čerti. V případě EU to jsou, zdá se, „sluníčkáři“ (pokud již ne také čerti).
Otázkou je, zda se dostanou rozumní lidé (Mikuláši) do vedení jednotlivých zemí (a nám by mělo jít především o Českou republiku), nebo do čela EU. Většina médií je však v naší vlasti pod nadvládou čertů a mnohá další média nemají ve svém čele Mikuláše. Díky tomu se o pravých Mikuláších lidé těžko dozvídají. Čerti a „sluníčkáři“ se totiž rozumných Mikulášů bojí a systematicky je pomlouvají (dnes se říká dehonestují), někdy dokonce doslova ničí. Nebo o nich jen záměrně mlčí.
My všichni bychom si měli uvědomit, že tradice mnohých svátků (jako je třeba Mikuláš) nejsou přežitky. Děti, kterými jsme byli i my dospělí, se z nich učí. A jestliže například ke svým dětem pozveme večer 5. prosince pouze Mikuláše a anděla (bez čerta) v domnění, že když čerta naše děti ani neuvidí, tak budou od zla uchráněni, děláme pro své děti medvědí službu.
Rozhodně nedovolme, aby naší zemi vládli čerti. Ani vláda "sluníčkářů" není ideálním řešením. Udělejme každý maximum, abychom zvolili takové lidi, o kterých si myslíme, že jsou Mikuláši. Kterým nevadí, že bude v naší zemi malé procento cizinců. Ale kteří zároveň chápou, že to mohou být jen ti, kteří budou uznávat naše svátky, tradice a kulturu obecně. A kteří budou dodržovat naše zákony a ústavu. V opačném případě si dobrovolně děláme z našeho života peklo na zemi.
Petr Suda
