10 základních strategických podmínek jak zabránit nástupu novodobé totality v České republice (návrh řešení z mého pohledu)

Na počátku se pokusím vysvětlil, co mne vedlo k aktivní občanské činnosti a proč přicházím s následujícím návrhem řešení.

Řešením, jak by se mohlo podařit zastavit proces směřování k sofistikovanějšímu způsobu koncentrace ekonomické a politické moci (totalitě) stále stejnými, nesvobodomyslnými lidmi, kteří navíc své mocenské tažení podpírají snahou o ovládnutí mediálního trhu.

Dne 17. 11. 2014 jsem poprvé po 25 letech od večera roku 1989, kdy jsem na Národní třídě dostal nářez od speciálních jednotek a policie, vyrazil do Prahy. Nejel jsem však slavit výročí revoluce. Jediným cílem bylo stát někde co nejblíže Miloši Zemanovi a projevit co nejhlasitěji nesouhlas s jeho osobou i prezidentováním. Jakmile se Zeman objevil, strhl se obrovský pískot a řev. Lidé nebyli k zastavení a pískot a protestní skandování pokračovalo bez přestávky po celou dobu proslovů bývalých komunistů Zemana, Zimy a Jansty i bývalého svazáka Vidíma. Večer jsem se vrátil domů, sedl k notebooku, zaregistroval se na facebooku a založil svůj profil a iniciativu Listopad ještě neskončil. Začal jakýsi „restart“ mé občanské aktivity proti stavu současné politiky, jejíž počátek mají na svědomí Klaus, Zeman a další postkomunisté. Aktivity za ukradenou polistopadovou naději – ukradenou nám všem, tehdejším studentům i dalším občanům, kteří tehdy dobře věděli, proč cinkají klíči.

Bylo mi jasné, že Zeman ve své nadutosti a sebestřednosti udělal svým dalším arogantním projevem k občanům na Albertově velikou chybu. Jeho vyjádření se dají srovnat s památným proslovem Štěpána k dělníkům v ČKD. Bylo zřejmé, že přichází šance, jak revoluci z roku 1989, proti sobeckým a komunismem nasáklým lidem, dotáhnout zase o kousek dále. Oslovil jsem tedy různé organizátory protizemanovských akcí a podařilo se spojit síly pro další tažení. Největší hrozbou zdravého rozvoje celého státu však není Zeman. Tím hlavním problémem jsou oligarchové (lidé z bývalých PZO), z nichž jeden, Andrej Babiš, využil vysoké míry apatie a pocitu zoufalství obyvatel České republiky a uspěl ve volbách se svým hnutím ANO. Mnoho lidí uvěřilo (chtělo uvěřit) tomu, že je dostatečně bohatý, že nebude mít potřebu rozkrádat státní majetek, zavede systémy práce a na řídící posty dokáže dosadit opravdové odborníky. Spojily se s ním ČSSD a KDU-ČSL a v jeho osobě se tak zkoncentrovala obrovská ekonomická, politická i mediální moc. Postupně však vychází najevo, že Andreji Babišovi o blaho naší země a jejích občanů nejde. Důsledky jeho působení ve vládě a na ministerstvu financí mohou být pro zdravý rozvoj České republiky katastrofální.

Začal jsem se, z pozice prostého občana, setkávat s různými osobnostmi nebo jsem je oslovoval přes facebook či e-maily. Psal jsem dopisy poslancům a senátorům. Chodím do DOXU, Prague business clubu a na další setkání nebo na diskuse se zajímavými osobnostmi a vždy se snažím prohodit s nimi pár vět. Zjistil jsem, že v obecné rovině panuje vcelku shoda v pohledu na politickou situaci. Problematičtější jsou postoje senátorů a především poslanců. U mnoha z nich je cítit hmatatelná obava až strach. U dalších je to nejspíše prostá obava o místo a tím i slušný plat. Postupným pronikáním do zákulisí vrcholné politiky jsem si začal také víc a víc uvědomovat, že zásadním problémem je velká roztříštěnost a nejednotnost všech, kteří si situaci uvědomují. Zblízka tak člověk vidí, jak jsou ODS i TOP 09 oslabené vlastními vnitřními sváry, problémy i vzájemnou nevraživostí mezi sebou. Pochopil jsem také, proč jsou například Zelení, Piráti či Svobodní stále marginálními stranami bez schopnosti získat si širší přízeň voličů.

Seznámil jsem se rovněž s několika starosty nebo nižšími politiky na komunální úrovni. Je docela hodně měst a obcí, kde se do vedení dostali kvalitní lidé a na změnách fungování radnic je to velmi znát. Důkazem, proč je komunální politika oproti krajské a parlamentní zdravější, je patrný z analýzy voleb, kterou si každý může udělat ze statistických údajů. Z cca 62 000 zvolených zastupitelů je 89 % z nich podle politické příslušnosti nezávislých. Tedy nejsou to vesměs lidé, kteří by byli „závislí“ na nějakém centrálním politickém řízení nebo vedení, ale odpovídají se přímo a pouze občanům. U krajů je již, bohužel, situace opačná a 80 % zvolených zastupitelů jsou straníci některé ze současných parlamentních stran.

Jsem plně přesvědčen z informací, které jsem především za posledních pět měsíců nasbíral, že v případě, že by zůstal zachován současný stav na politické scéně až do krajských voleb v roce 2016 a následných parlamentních voleb roku 2017, pak musí volby dopadnout vítězstvím značek ANO, ČSSD a KSČM. Tedy hnutí a stran, které jsou si ideově velice blízké a u jejichž vedoucích představitelů neodpovídají jejich lidské vlastnosti a nastavení žebříčku hodnot vrcholným postům správy naší země. ODS a TOP 09 se sice snaží ukázat, že jsou již transformovanými demokratickými stranami, ale bez mladých a z minulosti nezprofanovaných nových tváří ve svých vedeních se na vyšší číslo než 20 % dohromady nejspíš nedostanou. KDU-ČSL je strana, které asi vždy bude jedno, s kým zrovna bude vládnout, což pro ni znamená, že její preference nebudou nikdy vyšší než 10 %. Zelení, Piráti a Svobodní se ne a ne stabilizovat na celostátní úrovni jako silné strany silných osobností, takže do parlamentu se asi opět nemají šanci dostat a případný vyšší vliv budou mít pouze v určitých konkrétních lokalitách (komunální a možná krajské politice). Významnější stranou se může, po rozchodu s TOPkou, stát ještě STAN. Jejich úspěch bude záviset na kvalitě další činnosti a profilaci, což ukáže čas.

Z mého pohledu je ještě důležitější podívat se na volby očima občanů, kteří k volbám nechodí. Z celkového počtu 8,6 milionu voličů totiž nevolí 40 – 65 % podle typu voleb. K volbám tedy nepřijde 3,5 až 5,5 milionu dospělých lidí. To je obrovské číslo. Hlavním důvodem je, že si lidé nemají z čeho vybrat a že si myslí, že stejně nemají šanci nic ovlivnit. Pětiprocentní hranice brání občanům volit menší strany, protože vědí, že nepřekročením této hranice danou stranou jejich hlas propadá.

Ze všech čísel a úvah jasně vyplývá obava všech svobodomyslných lidí, že pokud se „NĚCO“ nestane, pak to bude znamenat, že Babiš (ANO) společně s ČSSD a podporou KSČM ovládnou volby v roce 2016 do krajů a za další rok volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR.

Ač nejsem žádný politický profesionál, rozhodl jsem se, že se pokusím o zdánlivě nemožné. Pokusím se navrhnout to „NĚCO“. Řešení, jak by se dal zvrátit současný stav nárůstu popularity diktátorského Babiše (ANO), socialistické ČSSD a komunistické KSČM. Řešení, jak spojit a propojit různé konkrétní osobnosti (osoby) mezi sebou tak, aby se podařilo v dalších krajských a parlamentních volbách dostat do vedení krajů a státu jinou garnituru, než jsou současní postkomunisté a socialisté. Hlavní ovšem je, aby si co nejvíce lidí uvědomilo, že bude muset ustoupit a polevit ze svého „já“. Pokud se tak nestane, pak prohrajeme s Babišem a dalšími postkomunisty všichni a v naší vlasti si zopakujeme třicátá a čtyřicátá léta minulého století. Nastolení novodobé totality postavené na nadvládě nikoli jedné strany, ale několika, nebo dokonce jednoho oligarchy. A svobodu ztratí nejen občané, ale i všichni malí, drobní i střední podnikatelé a živnostníci.

Dovolil jsem si tedy přijít s návrhem řešení, které jsem nazval „10 základních strategických podmínek jak zabránit nástupu novodobé totality v České republice (návrh řešení)“.

1) Je třeba, aby se spojily a spolupracovaly konkrétní osobnosti různých iniciativ, sdružení, spolků a dalších organizací, ale i menších stran či hnutí, které se shodnou na základních hodnotách a obecných postojích.
Společnými hodnotami a postoji mohou podle mne být: svobodomyslnost, ctění ústavy, lidských hodnot a občanských postojů, prozápadní styl myšlení a směřování, souhlas s účastí ČR v NATO, potřeba decentralizace moci, snaha táhnout za jeden provaz a víra v pozitivní změny.

2) Je třeba, aby o současné situaci a minulosti přestali mezi sebou sáhodlouze diskutovat lidé, kteří vážnost situace chápou, a především je třeba, aby se přestalo diskutovat s těmi, se kterými je diskuse zbytečným plýtváním časem bez posunu někam dál.
Diskuse je jinak obecně nutná a velice přínosná. Ale v přítomnosti stoupenců modré barvy nemá cenu druhé přesvědčovat, že je modrá barva hezká.

3) Je třeba, aby schopní a chytří lidé šli do politiky.
Pokud si všichni budou myslet, že stačí zůstat na rovině občanské a že není třeba jít do profesionální politiky (tj. kandidovat do zastupitelstev, parlamentu, vlády či na post prezidenta), pak se vývoj České republiky nezmění a vládnout nám budou stále ti samí „profesionálové“, kteří tuto zemi dovedli do současného stavu. Česká republika má mnoho chytrých lidí a má veliký potenciál. Jen potřebuje chytré občany i do svého vedení.

4) Je třeba, aby činnost a energie schopných a chytrých lidí mohla být využita a směřována k tvoření a nikoli boření.
Poznal jsem mnoho osobností, velice chytrých lidí, kteří jsou občansky aktivní v různých iniciativách, spolcích, sdruženích a dalších organizacích. Jejich činnost a konání jsou namířeny „proti něčemu“. Například aby se neschválil nějaký návrh zákona, vyhláška, nařízení apod. To vše je v pořádku a dané organizace jsou důležitou občanskou kontrolou i inspirací. Například bylo důležité, aby nebyl přijat zákon o státním zastupitelství, je určitě potřeba udělat maximum, aby nebyl schválen návrh zavedení EET apod. Ale je také třeba dosáhnout toho, aby činnost těchto aktivních a chytrých lidí mohla být využita pozitivno-produktivně a nikoli pouze pozitivno-destruktivně. Bez změny politického rozložení sil to ale nebude možné. A že je reálná šance se změn dočkat, můžeme vidět na komunální úrovni. Existuje již docela dost příkladů měst či obcí, kde se do vedení radnic dostali schopní a chytří lidé, a přitom zůstali sami „normální“. Naprostá většina z nich vzešla z občanských iniciativ či organizací.

5) Je třeba, aby se vytvořily jakési pracovní skupiny pro konkrétní oblasti nebo témata.
Odborníci a informovaní občané napříč republikou by měli utvořit skupinky, které budou pracovat na návrzích změn nebo úpravách současných zákonů, vyhlášek a obecně celkového pojetí pochybného a centralistického řízení naší země. Myšlenkou je společná práce na tom, aby je vznikla nebo nastavila rozumná a funkční řešení pro různé oblasti. Ta musí ale vytvářet lidé, jejichž myšlení je svobodomyslné, a jejichž zájmem je princip co nejmenší byrokracie a úřednické nadvlády. Jsem plně přesvědčený, že dá-li se občanům svoboda a volnost k tvořivosti, pak má tento stát, a tím my všichni vyhráno, díky jeho obrovskému lidskému potenciálu.

6) Je třeba, aby se zlepšila komunikace.
Nedostatečná komunikace a vzájemná informovanost je hlavním problémem mezilidských vztahů obecně. V dnešní, zrychlené době je tato potřeba vzájemného a rychlého sdílení informací a reakce klíčová. Nedostatečné sdílení informací vede  ke zbytečným neshodám, které by kvalitní komunikací ani nevznikly. Scházet se jednou za měsíc či 14 dní již opravdu nestačí. Je třeba být v on-line propojení a reagovat tak rychleji.

7) Je třeba ignorovat a nereagovat na provokace a útoky ze strany komunistů, postkomunistů a dalších demagogů a manipulátorů.
Je nutné si uvědomit, že jejich snahou a cílem je za jakoukoli cenu a pomocí jakýchkoli lží, polopravd, dezinformací a demagogie vyprovokovat druhou stranu, aby ztrácela nervy, důstojnost, nadhled a čas nekonečnými a planými diskusemi. Místo toho je třeba věnovat se nějaké smysluplné činnosti. Musíme si stále připomínat a uvědomovat, že taktikou komunistů, postkomunistů a dalších manipulátorů je šíření deziluze a ve finále apatie, díky které pak občané nechodí k volbám a tím nahrávají jim samotným, protože jejich cílová skupina volit chodí.
S komunisty a postkomunisty nemá smysl jednat, vyjednávat nebo diskutovat. Jejich zájmem není rozvoj České republiky. Podstatou jejich konání je rozdmýchávání hádek, konfliktů a rozšiřování blbé nálady a strachu. Vláda České republiky je dokonce již tak levicová, že komunisté už ani nebojují za vyšší sociální jistoty a jejich hlavním tématem je prokremelská a protiamerická rétorika.

8) Je třeba udělat maximum v oblasti mediální informovanosti, aby měla co nejširší veřejnost dostatek informací z různých zdrojů.
Teprve v posledním roce a především několika měsících se, paradoxně díky Zemanovým hloupým výrokům a konání a díky zviditelnění Babišovy pravé tváře, aktivovali také novináři. Zakládají nové internetové servery, ze kterých se občané dozvídají o tom, kdo byl kdo, odkud vzešel, kdo se spolu zná, kdo jak přišel k majetku nebo různým funkcím či postům apod. Dozvídají se o prognostickém ústavu. A lidem se díky tomu, že si skládají informace do celkového obrazu mozaiky, tzv. „uzavírají kruhy“. Prozření je to bolestné a frustrující, protože se vlastně dozvídáme, že jsme byli Klausovi, Zemanovi a dalším několika lidem z bývalých PZO za užitečné idioty. Důležitou roli v informovanosti obyvatel hraje v současné době především internet (informační servery a sociální sítě). Ale důležitou roli hrají i veřejnoprávní média, což se projevuje v obrovském tlaku současných vládnoucích politiků (a hlavně Babiše) získat vyšší vliv nad Českou televizí a Českým rozhlasem. Další naprostá většina standardních hlavních mediálních titulů (vydavatelství) byla již postupně skoupena několika oligarchy, takže o svobodě slova a tisku se v jimi vlastněných médiích nedá mluvit. O možnosti investigativního projevu jednotlivých redaktorů či novinářů ani nemluvě. Je tedy třeba pokusit se mezi občany (známé, přátele atd.) co nejvíce šířit internetové adresy nových informačních serverů nebo například na facebooku co nejvíce sdílet a propagovat různé články, stránky a další informace.

9) Je třeba stanovit strategii dalšího postupu, aktivit a konání k dosažení hlavního cíle, kterým musí být volební úspěch rozumu, svobody a demokracie.
Prozatím se ze strany občanů jedná o jakýsi živelný odpor proti současné garnituře, který je logickou reakcí stále více informovaného obyvatelstva. Je ale třeba, aby byla vyprofilována strategie dalšího postupu, kde by byly zakomponovány názory a postoje různých občanských iniciativ, sdružení, spolků a dalších organizací. Je třeba nejen vědět, proti čemu jsme, ale také co chceme a jak a kým toho můžeme dosáhnout. K tomu je třeba, aby se sešly občansky aktivní osobnosti a začaly na strategii a dalším postupu spolupracovat. Toto je klíčové.

10) Je třeba vytvořit profesionální tým a zázemí pro koordinaci občanských aktivit spojených s celkovým plánem a postupy, s čímž je spojeno také zajištění finančního krytí.
Je nutné začít pracovat na profesionální úrovni, což znamená denně a několik lidí na plný úvazek. Dobrovolnictví je sice krásná věc, ale nemůže mít nikdy trvalý efekt dlouhodobé koncepce a rozvoje.

Výše uvedené body jsou základní kostrou. Celý návrh řešení mám vypracován do dalších podrobností a konkrétních kroků. O všem je ale možné diskutovat a nic z toho, co navrhuji, nepovažuji za dogma. Možná se někde jinde rodí jiný plán, jak odbočit z cesty, která se již přes dvacet let stále stáčí doleva a v posledním roce se zdá, jako by ta zatáčka byla čím dál ostřejší. Já jsem ale na ten plán (řešení) za celá léta a ani za poslední měsíce u žádné politické strany nenarazil. A svůj návrh předkládám z obavy, aby se v dalších volbách směr naší země neotočil zpět o celých 180°.

Jsem přesvědčený, že většina obyvatel České republiky je ve svých postojích a názorech naprosto v pořádku. Posledních několik měsíců to jen potvrzuje zvýšená občanská aktivita. Již od listopadu proto píši o mlčící většině. Jediné, čeho si od vedení země (politiků) občané žádají, je nastavení pravidel a prostředí, které by je spíše osvobozovalo a nikoli více svazovalo, a aby cítili od státu pomoc a nikoli jen represe a byrokratickou šikanu. Především průjezd konvoje byl projevem vůle občanů žít ve svobodné a svébytné zemi. Byl ukázkou, že občanům není současný stav věcí lhostejný.

Naděje, že se konečně podaří odstavit komunisty a postkomunisty z vedení naší země, zde určitě je. Bez SPOLUPRÁCE kvalitních, inteligentních a chytrých lidí a bez jejich vstupu do politiky to ale prostě nepůjde.

Petr Suda

Zdroj:
www.ObcanskeLiberalniHnuti.cz