Smutný dotazník Natalie Sadness

Českým internetem proletěla jako střela. V den, kdy jsem viděl „zvídavý dotazník“ Natálie Smutkové s pseudonymem Natalia Sadness, měl jen několik zhlédnutí. Během pár hodin jej viděly tisíce lidí. Nedávno se objevil již třetí díl a je mi z něj skoro do pláče…

První zvídavý dotazník nebyl technicky dobrý, ani zas tak blbý, aby byl dostatečně vtipný, ale byl víceméně na českém internetu ojedinělý. Mladá dívka měla o prchavou popularitu postaráno.
Osobně bych si nikdy nepřál být na jejím místě. Stát se internetovým memem musí být značně vysilující a dost náročné. Internet je velice neúprosný a nebere si servítky, jakmile se někdo dostane do jeho spárů, nemusí vyjít se zdravou kůží. Někdy je mem docela nevinný (vtipná fotografie politika), někdy člověka zas tolik nezasáhne (slavné internety Věry Pohlové), může ho proslavit (Loituma) a jindy někomu zničí život (Jessi Slaughter).

Hrozně mě zajímalo, jak 14letá křehká dívka naloží s nezáviděníhodnou popularitou a kam se vydá dál.
Natálie se nakonec rozhodla jít tou nejhorší cestou, až je to skoro smutné. Natolik je to i symbolické ve spojení s jejím příjmením. Měla několik možností. Buď mohla se vším přestat, zrušit blog a počkat, až humbuk utichne. Nebo jí stačilo pokračovat ve formátu prvního dotazníku, čímž by neztratila na cti, přitom by však zájem internetových fanoušků opadl a zůstala jen část věrných fanynek. A nakonec mohla zkusit popularity využít a přiživit se na ní… což naneštěstí udělala.

První dotazník se lidem zalíbil z mnoha důvodů. Bylo to něco nevídaného (ač je i český internet plný různých videoblogů), růžová „barbínka“ odpovídá vysokým hláskem na dětinské dotazy dost neumným způsobem. Nebylo to zas tak tupé, aby to bylo příliš vtipné, nebylo to tak dobře zvládnuté, aby mělo smysl na to koukat z jiných důvodů, než ze zvědavosti „co z té holky vypadne“. Nevypadlo nic, došla jí paměťová karta. Mnoho detailů z videa dokázali využít hbití internetoví vtipálci a vytvořili opravdu povedené parodie, které možná předčily svým smyslem i samotný počin autorky.

Skoro jsem nečekal, že přijde druhý dotazník. Přišel. Ztratil však všechno kouzlo prvního, který vyhrával svou dětskou naivností a upřímností. I když technicky pokročil (očividně k němu existoval scénář, díky němuž vznikly střihy), byl okatě umělý. Natálie už nemluvila spatra, ale odříkávala předem připravený text, který přes velkou snahu nezněl autenticky. Navíc hrála, že je nad věcí, ale dost bídně a jestliže mi v prvním dotazníku nepřišla trapná (jelikož byla upřímná), druhý díl trapností překypoval. Domnívám se, že by druhý vypadal podobně, i kdyby se nestrhl takový zájem okolo celé věci.

Nakonec nedávno přišel třetí díl. S dvěma ostatními nemá nic společného a měl jsem chuť ho po pár vteřinách vypnout. Neudělal jsem to jen proto, abych si na to mohl udělat názor a okomentovat jej. Jestliže předtím byl v dotaznících nevinný, náhodný a necílený product placement, zde je takové slovo slabé. Je to ta nejhorší cesta, kterou se autorka mohla vydat. Prodat se. Hnusně, nevkusně a navíc tak okatě.
Třetí díl není dotazník s lehkou příměsí reklamy, ale reklama, v které jako rušivý element figurují jakési odpovědi na podivné otázky. Zmizel upřímný amatérismus i naivita. Vše je jen očividný a nechutný kalkul udělat reklamu.

Vše je přitom tak bizarní, čímž je to groteskní až k pláči. Mladá dívka bydlící na Ostravsku má svůj nejoblíbenější obchod u Říčan. Pěkná štreka. Tipuji, že cestou ze školy tam asi nakupovat nechodila. Možná jí křivdím a má tam někde příbuzné, ale spolu s několikanásobně zopakovanou adresou e-shopu a kladením důrazu na název značky i ceny ošacení prozrazuje, že nám nechtěla ukázat nejnovější módu. Spíš nejnovější zboží jistého obchodu.

Dotazníková část tak funguje jen jako výplň mezi reklamou. Trefně to okomentoval jeden kolega na sociální síti fejsbůk, která popularitě Natalie značně dopomohla, že přece i komerční televize užívají zábavného obsahu jako výplň mezi reklamou. Tam to ale člověk ví a chápe.
Reklamovitost z třetího dílu působí strašně prvoplánově a nepřehlédnutelně. To dokonce tak, že při záběrech kamera raději „usekne“ hlavu hlavní aktérce, než aby na chvíli nezabírala celé logo propagovaného obchodu.

Spekulovalo se, jestli Natálie není jen marketingový produkt k propagaci nějaké značky. Nemyslím si to, tuto hnusnou roli služky marketingu převzala až později. A tím se zničila. Nikdo nebude mít chuť koukat na špatnou reklamu, která je jen reklamou a ničím jiným.
Přesto i já plním plán autorů třetího videa. Propaguji ho, a tím propaguji i jejich obchod. Dělám to s tím vědomím. Cílová skupina reklamního videa nečte tuto část blogosféry. Cílovou skupinou jsou dívky podobné Natálii. Jejich mediální gramotnost je proklatě nízká a neobával bych se, že by prokoukly záměr autorů. Ty neodradí ani další díly. Budou chtít být jako ona, být zkrátka „in“ a krásné. A k tomu jim přece dopomůže ten obchod, který jim doporučila ta skvělá a úspěšná Natalia.

Jen je to trochu smutné, jak ta holka dopadla, protože ji v alternativních cestách naložení s touto pomíjivou popularitou nečekalo nic horšího (kromě stalkingu). Na druhou stranu jsem nečekal něco jiného, než že na tom bude chtít vydělat. I to šlo poněkud mírnější a čestnější cestou. V dnešní době to však lidi ocení víc, než když si člověk stojí sám za sebou. Holt takové jsou časy…