Vždy jsem měl tak nějak pocit, že mají-li Češi vzor opravdu dobré osobnosti naší historie, na níž se všichni shodnou, tak je to první československý prezident Tomáš Garrigue Masaryk.Jak jsem ale postupem času zjišťoval, už tomu tak dávno není.
Masaryk jako modla.
Masaryk byl znakem vlastenectví, víry ve svobodu a demokracii a vzorem čestného, pravdomluvného člověka.
Bohužel dnes je i on prázdným pojmem a nikdo o něm už neví mnoho.
Kdo dneska vůbec čte Masaryka? Tím nemyslím jenom Čapkovy Hovory s TGM, ale opravdové Masarykovy myšlenky, ať už v převyprávěné podobě nebo přímo jeho početnou tvorbu.
Jen pár nadšenců, staromódních vlastenců a studentů humanitních věd? (poslední z donucení?)
Masaryk známý neznámý
Zmiňujeme ho jen jako vynikajícího a férového politika, když zrovna nadáváme na současnou politickou reprezentaci. Vždyť přeci bylo Československo tak klidné, prosperovalo a politici k sobě byli slušní!
No, to vlastně ani není tak pravda. Politika na tom byla hůř než dnes, navíc plna nacionalistických šarvátek (které nepřímo způsobily Mnichov). Bylo po válce, přišla doba ekonomické krize, a ne každý se měl dobře třeba jako za Rakousko-Uherska. Navíc Masaryk neměl na všechno takový vliv, jak bychom si my (a nejspíš i on) přáli. Však si stěžoval, že z něj „udělali prezidenta“ jen aby jim do jejich politických věcí nestrkal nos.
To by ale nebyl on, aby se neozval, nedupnul si a trochu tu naši mladou demokracii neusměrňoval. Jenže mezi lidmi se připomíná trochu jiný Masaryk, dosti idealizovaný, poněkud odlišný od toho pravého. A přitom tak nesnášel glorifikaci vlastní osoby…
Masaryk škůdce a kolaborant
Stále víc se naopak setkávám s tím, že se o něm mluví jako o zrádci, pomahači vrahům (míněno Leopolda Hilsnera), zloději, lháři, vrahovi (údajně nechal sestřelit letadlo jeho přítele M. R. Štefánika), nepříteli národa (rukopisná aféra) a vůbec jako o největším póvlu v naší historii.
To vše pramení z neznalosti historie, neověřených fakt nebo z jakýchsi báchorek jeho ideologických nepřátel. Přičemž zkušenost ukázala, že většina lidí kydající hnůj na Masarykovu osobu o něm vlastně ani moc neví.
Masaryk na pronárodní scéně
Kdybych situaci dost krkolomně zjednodušil, tak například dva nejviditelnější směry - jak jen bych to nazval - „pronárodní“ scény se od Masaryka zcela otočily. Myslím tím polomrtvou Národní stranu, tzv. národovce, a dnes často omílané lidi okolo Dělnické strany (tedy nacionální socialisty Národního odporu a Autonomních nacionalistů).Obě tyto skupiny se snaží hlásit k vlastenectví, nicméně ani jedna neuznává Masarykovu osobnost.
V případě národovců okolo Národní strany to bylo z jednoduchého důvodu – jejich vzorem byl Karel Kramář, který se na Masaryka urazil na počátku existence Československa. A protože Kramář stál proti Masarykovi, tak Národní strana stála také. Ještě si k tomu ráda ohýbala historii. Dnes je s ní (alespoň na chvilku) amen.
V případě druhém není co vysvětlovat – Masaryk pomáhal Židovi Hilsnerovi, sám byl údajně synem Žida Rödlicha a tím je pro nacionální socialisty nepřítelem automaticky. Trochu pozapomněli, že člověk se Židem stává po matce, nikoliv po otci. A jeho matka zaručeně židovka nebyla. A i kdyby, tak co?
Krom toho je tu dost (spíše naoko) nacionalistických stránek, které se Masaryka drží tak nějak z principu. Tak trochu stejně, jako se řada slovenských fašistů drží Štefánika, ač byl prokazatelně u svobodných zednářů a prosazoval radikální čechoslovakismus.
Masaryk byl Čech, spoluvedl legie, rozbil Rakousko a zajistil nám svobodu. Proto bývá u takových lidí v oblibě.
Ale poslední dobou stále více nevyhovuje – byl čechoslovakista (tento pojem je plný předsudků a panují o něm opět nesmyslné bludy, rád se mu budu někdy věnovat) a měl ideu Československa jakožto druhého Švýcarska. Tato myšlenka nevyjadřuje požadavek neutrálního státu, jak si to kdekdo mylně vykládá, ale státu mnohonárodnostního a federalizovaného (decentralizovaného). Švýcarsko je totiž asi jediným prototypem pořádného republikánského zřízení a zároveň státu, kde jeden národ hovoří více jazyky.
Nutno podotknout, že idea čechoslovakismu měla v prvních letech Československa naběhnuto k úspěchu dokonce i mezi Němci. Krize, Hitler a český i německý nacionalismus vše zhatili.
A právě proto – za ten nenacionalistický přístup – je řadě zmíněným webům Masaryk proti srsti. Nehledě na to, že považují demokracii za slabou a nevyhovující a Masaryk byl jejím teoretikem.
Kdo si Masaryka váží?
Politici? Jo, ti o něm často mluví. Však si Masarykův portrét pověsil pán Středočeska – Rath – do krajského sídla v Praze (o spojitosti s Olgou Zubovou nebudu ani hovořit :).
Když u příležitosti 70letého výročí úmrtí TGM měl proslov Mirek Topolánek, bylo mi dosti nevolno.
Masaryk je pro politiky jakási modla, symbol úspěchu a oblíbenosti u lidí. Myslí si, že čím víc o něm budou žvatlat, tak jim to zvýší prestiž. Ale jen nafukují bublinu teoretického a smyšleného Masaryka.
A co lidi? No co lidi… jaký na ně má vliv Masaryk, když je jeho dílo zapomenuto a myšlenky pod čtyřicetiletou vrstvou prachu? Vždyť se o Masarykově ideách nemluví při politických debatách a v novinách po něm skoro pes neštěkne. Přitom nápověd jak se hnout z dnešní politické krize má v jeho díle nespočet!
On byl jen člověk, plný chyb, které postupem času upadly v zapomnění a zbyl tu ideál dobrého politika, tatíčka národa a prezidenta osvoboditele. Čímž vším samozřejmě byl, jenže to není všechno.
Vážíme si Masaryka jako osobnosti myslící a tvořící, nebo jen obrázku ve zlatém rámečku opentleném pár vlasteneckými historkami? Sám zdůrazňoval, že je nedokonalý a měl rád kritiku své osobnosti. Dneska se bohužel jen oslavuje, nebo haní. Nic víc.
Co nám může Masaryk dát dnes?
Určitě vzor dobrého, pracovitého politika, co má rád lidi a svou vlast. To bez pochyby. Nicméně Masaryk šel mnohem dál – nebyl jen politikem, daleko dříve a o to více byl myslitelem.
Kdekdo by si přál, aby znovu žil a poradil nám, co dělat v této době plné politických krizí. Ale vždyť to není nutné – on žije dál v jeho dílech!
Do hloubky se zabýval demokracií a na mnoho otázek dneška v nich lze najít odpověď.
Je inspirativní si přečíst jak Masaryk myslel a jaké hodnoty zastával. Není přitom nutné přelouskat „nějaké bichle“. Ve zmíněných Rozhovorech s TGM je toho k inspiraci dost a existují knihy, které nastíní kým doopravdy náš první prezident byl.
Například „T. G. Masaryk, myslitel a státník“ od Vítězslava Houšky - vynikající kniha, kterou vřele doporučím pro základní seznámení s touto význačnou osobností. Je útlá a čtivá.
Máme 20 let demokracie a vlastně o ní nevíme nic – jsou to prý jen volební urny a stranické mítinky. A ejhle, to je jen ta třešnička na dortu zvaném demokracie.
Demokracie je mnohem víc – nikoliv politický systém, ale životní styl a postoj. Něco, co člověk musí žít a podle toho jednat. Jak Masaryk řekl „Tož máme tu demokracii, tak ještě nějaké ty demokraty“. To platí pro dnešní dobu možná mnohem více, než tehdy.
Chceme-li slušné a pracovité politiky, musíme mít nejdříve slušnou demokracii. Slušná demokracie sestává z demokratů - uvědomělých a kritických lidí. A Masaryk radí jak na to… a hlavně proč.
Měli bychom trochu učesat současné pohledy na našeho prvního prezidenta, ať už jsou to ty kritické nebo glorifikující. Opět vrátit jeho jménu kus něčeho nedokonalého a opravdového.
Máme-li kde čerpat inspiraci co dál s naším státem, tak právě v díle Masarykově – ale v díle obyčejného člověka, ne ikony.
