Cyrano z Bergeraku

Mahenova činohra v Brně představila svojí úpravu inscenace Cyrano z Bergeraku. Byl jsem tam a kdo chcete můžete přijmout mé, ne vždy vážně míněné, postřehy a dokonce si můžete dovolit s nimi nesouhlasit.

Dvě hlavní hvězdy brněnského představení(i když Raguenau neměl moc času se projevit)NDB

Předem uvádím, že tato recenze bude zkreslena tím, že mám za sebou účinkování v jiném Cyranovi de Bergerac, který již k mému smutku svůj širák odhodil na stálo.

Brněnská adaptace byla po této mé zkušenosti spojena s velkým očekáváním. Velice jsem se na jiného Cyrana těšil a po představení jsem zjistil, že to byla chyba. Protože je vždy chyba mít přílišná očekávání, jelikož není v silách, ani toho nejlepšího režiséra a souboru tato očekávání naplnit. Čímž nechci říct, že by představení bylo špatné, ale pouze se lišilo od mých představ.

Byl jsem spokojený s minimalistickými kulisami a zajímavou pohyblivou šikmou. Celkově jsem byl mile překvapen scénou i hudbou. Jen Cyranův reprodukovaný hlas mému uchu moc nelahodil. Líbilo se mi i pojetí "kadetů, jež Gaskoň rodí". Nemohu hodnotit jejich šermířské umění, protože nejsem šermíř, ale já jsem jim to věřil.

Vzhledem k tomu, že jsem navštívil dvě tato představení, poprvé krátce po premiéře a druhé 27.10. mohl jsem porovnávat a že bylo co.

Největší a zásadní byla výměna Roxany, vzhledem k nemožnosti skrýt radostné očekávání u Kláry Apolenářové nahradila jí v této roli taktéž vynikající Zuzana Ščerbová (její premiéra v roli Roxany). Bylo zajímavé sledovat, jak se jednotliví herci ve svých rolích již natrvalo zabydleli a ztotožnili se svými postavami.

Pojednání role Cyrana samotného, se trochu od mých představ lišilo. Na můj vkus měl malý nos (ale to mu neříkejte, ať se nerozčílí, nerad bych se s ním dostal do křížku). Zásadnější bylo, že v některých pasážích nebylo Petru Halberstadtovi rozumět, nicméně se to dalo vydržet, protože to vše vynahradil jeho nezapomenutelní sametový hlas ála Karel Heřmánek a samozřejmě geniální herecký výkon (v závěru mi bylo trochu teskno).

Své zásluhy má také Petr Bláha, coby Hrabě de Guiche, který ve mě vzbudil opravdu hluboký odpor (hrabě). Skvělá byla také komediální Dueňa v podání Moniky Maláčové a ctihodná Marie Durnová jako Matka Markéta.

Zajisté si spolu s Jiřím Pištěkem si mohu a musím postesknout nad velikým omezením role paštičkáře Raguenaua (kterého jsem si nedávno zahrál i já). Myslím, že je ohromně nešťastné tak významnou, důležitou a nezastupitelnou postavu prostě a jednoduše takřka vyškrtnout z celé hry.

Doufám, že jsem na žádný důležitý postřeh nezapomněl a mohu toto představení pouze doporučit. Navštivte krásnou budovu Mahenova divadla v Brně a poskytněte svému srdci hodnotný kulturní zážitek.