Zrcadlo, zrcadlo, kdo je na světě ten nejkrásnější ??? ... a odpověď ? ... ta je jednoduchá. A přitom tak různá. Pro každěho stejná a přitom TAK jiná ... :-)
... vždyť se jen stačí kouknout do zrcadla. A hned je jasno :-)
Někdy je tam "svatý muž" ... někdy je tam "zhýralec", někdy je tam lékař ... někdy je tam pacient, někdy je tam pracovník ... někdy je tam nepracující, někdy je tam "šéf" ... někdy je tam zaměstnanec, někdy je tak "ruda skura" ... někdy je tak "žluťásek". někdy je tam ... JANG a někdy je tam ... JIN. A někdy je tam dokonce ... JI-JA (obě identity se máchají :-)) a ještě se otáčejí
Co pohled, to změna. A to je dobře. Změna je ˇŽivot". Jen socha vytesaná v kanemi je neměnná. I když ... i na té "pracuje" zub času (spíš zub nečasu)
V jednom nejmenovaném obchodním domě (asi LASO) si prohlížím vystavené zboží. Přední pult je obložen zrcadly a tak si není možno nevšimnut mladého muže, který ke mě přistoupil a rukou se mě dotknul ramenem. Lehce jak vánek. Nic jsem necítil, ale to zrcadlo ..
Pak sleduji, tak pomalu vkládá ruku do taštičky, kterou jsem měl zavěšenou přez rameno. Chvíli napětí a náhle, bez jakéhokoli otočení, ho prodce uchopím za ruku a otočím se. Jeho obličet notně zbělel a já hledím na jeho vytřeštěné oči. Ani se nehnul. Síla stisku ho patrně hodně překvapila a ani s rukou neucukl.
Vytahuji z taštička jeho ruku a pohlédnu na můj nůž, který v ruce svírá. Předám ho do levé ruky, odjišťuji pojistku a vystřeluji ostří. Sám jsem překvapen sílou zvuku, terý způsobil. Prodavačka hledí na nás dva, na otevřený nůž a nic nechápe ...
Klidně pronesu: Ale hochu, hochu. S takovým nožem je třeba zacházet opatrně. Pozor, aby se neporadil :-)
Pouštím jeho ruku, nůž odjišťuji, zavírám ho a vkládám do náprsní kapsy. Otočím se k odchodu a sleduji a východu z obchodu dva přerostlejší hochy. Že by jeho ochranka ?
Procházím zvolna kolem nich a s úsměvem řeknu na jejich adresu: Ještě, že jsem ho ráno NEbrousil. Na nůž musí být člověk opatrný.
U východu o obchodního domu si prohlížím platát: Vážení zákazníci, dávejte si pozor na své věci a nenechávajte je bez dozoru. Tak to je evidentně psáno pro mě. Nechal jsem svůj nůž bez dozoru, ale...ale konec dobrý, všechno dobré.
Pak si ještě sednu na lavičku a vytahuji velblouda. Zapaluji si a se zalíbením sleduji svůj nůž. Zkouším jeho ostří. Je jako břitva. Tak se přiznávám. Trochu jsem lhal. Jako každé ráno jsem, mimo jiné své rituály, provedl i rituál ostření nože :-)
Ranní rituály, to je to, co mě baví. A patři k nim i pohled do zdcadla ... jö, ty zrcadla :-)
Příjemný den všem zlodějům i všem okradeným...
PE♥TR :-)
Místek, 15. října 2013
