Smrt

Do ruky jsem dostal leták: Je možné, aby mrtvý člivěk ožil ? Usedám na lavičku v parku. Prohlížím letáček ...

nevěnuji se okolí.

Uvažuji, tak je to možné a nebo ne. Logicky: umřel, čili je mrtvý. Tak jedině, že by byl mrtvý špatně, čili obživl v márnici, na pohřebě, v hrobě ... Jiná vyrianta je, že by mu někdo trochu pomohl (doktor, šaman, ezoterik, jogím, bylinář, ranhojič ... No jo, ale mohl mu pomoct i někdo, kdo nebyl z tohoto světa (anděl, satan, kněz, papež, nějaký svatý...). Vlastně on by nemohl sám pomoct (možná ano), ale musel by mu pomoct prostřednicvím někoho. To je nějaké divné. Uznejte: někdo oživil někoho, ale udělal to prostřednicvím někoho, který je prý někdo ... tak to je nějaké divné :-)

Lidská smrt je zcela přirozená. Chtělo by se říct: smrt je běžná součást života. Narodím se - umřu. KONEC A nebo ještě jednou ? Nebo snad 7x ? Nebo snad nekonečně x ?

Kočka má sedm životů. A člověk ?

Přisedla si kě mě osoba neurčitého věku a pohlavi. Sedla si vedle mě a usmála se. Nijak jsem nebyl nadšený, že přerušila tok mých myšlenek. Vytahuji velblouda a připaluji si. Osoba vedle poposedla a řekla (spíš zaskřehotala) Dáš mi , panáčku, taky jednu cigaretu ? Zblízka si ji prohlédnu. JÓNI. To nebůže být nikdo jiný. Vytahuji ještě jednu cigaretu, podávám ji, vytahuji zapalovač, škrtnu. Sedíma mlčky a pokuřujem. Po chvíli přerušuje JÓNI mlčení a ptá se: na co, panáčku, myslíš ? Odpovím po pravdě: na nic. JÓNI se uchechtne: Na nic ? To nejde. Člověk vždycky na něco myslí. Otočím na ni hlavu a ptám se: O kdo ti to řekl ? Nějaký člověk, nebo nějaký duch ? Uchechtne se. Zvedám se a chystám se k odchodu. Pozoruje mě. Usměju se: a teď už na něco myslím. Odcházím a usmívám se.

Rekapitujace:

Tentu týden umřel: jeden paciet a jeden lékař, jeden kněz a jedna řeholka, jeden soudce a jeden vrah, jeden politik a jeden neangažovaný, jeden běloch a jeden černoch a jeden indián a jeden ... 

Příjemnou noc a netrapte se nesmyslama ...

Petr Slezák, Místek

ps. marně si vzpomínám, jestli tento týden někdo obživl. Nevzpomínám si, bohu-dík(-žel) ... :-)))