I když tok vzpomínek z Fifejd i Hrabyně je téměř nekonečný, nutno vzpomenou i na to, co se "trochu" nepovedlo (mi) :-)))
Mrtvice, Fifejdy, Hrabyně ... vzpomínám na svou první vycházku z Hrabyně.
Když, dle lékaře, nastal čas, dostal jsem vycházku. Vycházku domů. Nedbal jsem toho, jak jsem postižen a souze se těšill domů (do Raškovic). Vůbec jsem si rozsah svého postižení neuvědomoval a oředsevzal jsem si, dělat VŠE jako před mrtvicí.
I když jsem měl ochrnutou pravou nohu a levou ruku, rozhodl jsem se, že v bytě něco málo opravím. Bylo tam pár uvolněných šroubků. Beru šroubovák, ale ruka vůbec nepochopila, co má dělat. Trochu mě to rozladilo. Ááááále, to se časem poddá :-). Zpocený od šroubování odkládám nářadí a ... teď se zajdu osprchovat. Podařilo se. Bez chyby. Dám si jen trenýrky a ... a mám chuť na nějaké jídlo. Šárka mezi tím odjela z Raškovic do Místku a tak jsem "hospodařil"sám. Trochu odvážné... bez dozoru... po mrtvici ... Nutno připomenout, že v Raškovicích jsme vařili na PB vařič, čili plynem. Vařič měl několikrát přetočený "tachometr", neboli po funkčním období a tak drobnost, zvaná bezpečnostní pojistka - pro sporák neznámá věc. Pouštím plyn a hledám zápalky. Pak je najdu a pokouším se škrtnou. Na třetí pokus se to povedlo, a ... celkem slušná detonace mě odhodila na zem. Trochu otřesen vstávám, vypínám plyn a usedám na koberec na zemi. Koukám na linku a na podlaze poskakují malé plamínky. Než se mi podařilo vstanout, plamínky se změnily v plameny a pokračovaly vzhůru po lince. Trochu jsem byl překvapený, jak je vše hořlavé, ale pohotově uchopím karafu na stole a zalévám zdroj ohně vydatně vodou. Podařilo se, nebezpečí zažehnáno. Uléhám na mokrý koberec (jekor průmyslový, modrý) a odpočívám, znaven příhodou... Pominu to, že mi pak Šárka volala a když zjistila, co se stalo, ihned se vrátila domů a našla ... propálený koberec, opálenou linku, všude vodu a mě, spo-ko-je-ně spícího v ložnici :-))))
Večer mě odvezla do Hrabyně a nějak jsme tu první návštěvu doma neprobírali. Bylo jasné, že zklamání bylo oboustranné a VELKÉ.
Na pokoji v Hrabyni se převlékám do pyžama a otevřou se dveře. Sestřička přišla zkontrolovat náš pokoj. Prohlíží si mě, přistoupí blíž, překvapaně vytřeští oči a opatrně mi sahá na pravou ruku: Proboha, co se vám to stalo ? Kouká na pravou ruku a trochu připomíná mumii. CELÉ ČERNÁ . Po mrtvici jsem ji měl ochrnutou a proto jsem nic necítil. Převlekl jsem se totiž doma po příhodě do pyžama. Sestra: počkejte tu chvíli, já přinesu mast. Přichází zpět a pravou ruku mi natírá mastí. Pak ji opatrně zavinuje obvazem. Bolí to ? ptá se. Usměji se: nic necítím, je to v pohodě.
Několikrát za noc pak sestřička přišla na pokoj. Potichu přistoupila k posteli: V pořádku ? Dobrý, odpovím. Trochu to sice bylo otravné, když vás někdo každou hodinu vzbudí, ale plnila svědimotě své úkoly. Když jí končila noční směna, přišla ke mě a se značnými obavami mi sdělili: musíme ten obvaz sundat a podívat se na ruku. Ráno musím nahlásit úraz a patrně z toho budu mít trochu problémy, že jsem to nezapsala do hláčení. Zlehounka odmotává a ... a vykoukne na rás ruka, jemně růžova. Sestra kroutí hlavou: to jsem v životě nevidě ?!?!?! Sahá na ruku a ... já vám to ještě jednou nemažu mastí a domluvíme se, že nic nebudeme hlásit. A po chvíli dodá: už byste asi nedostal žádné vycházky.
Za tři dny přijde na pokoj lékař: kdo si píše vycházky ? Usedám v rastru a kostrbatě píši: Slezák Petr 1960-sobota. Lékař pohlédne do rastru, ak vezme tužku a do kolonky: vyjádření lékaře napíše: doporučuji a připojí nečitelnou parafu. Zvedne se od stolu, podívá se mě a dodá: Jsem moc rád, že se tak rychle dáváte dohromady, pane Slezák.
Všechno nemusí být (a ani není) ve zdravotní dokumentaci :-)
Příjemné a prosluněné úterý ... všem
Petr Slezák :-) Místek
ps. něco, někdy, nějak ... hm, hm, nic moc. Bez pravidel ? TĚ Ž KO. Kde jsou pravidla? Bez nemá cenu hrát, Kubrte ...
