Přisedl ke mě na lavičku známý. Ahoj, jak se vede ? Koukám na něho. Trochu vrásek, ale pořád stejný ...
Chtěl jsem se tě na něco zeptat ? Mlčím. Můžu se tě na něco zeptat ? Můžeš. Mám jen jednou podmínku. Tvoje otázka nesmí začínat PROČ. Chvíli uvažuje. Snaží se zformulovat různé otázky, ale patrně se proč stalo problémem. Chvíli se rozhlížím po parku a sleduj okolí. Chci mu pomoct a tak se ptám: A víš, proč se nesmíš ptáš PROČ ? Usměje se na mě: ... to je asi něco z taiči. Nějaká čínská filosofická hádanka ... taky se usměji. Nic za tím nehledej. Prostě, nemám rád otázky začínající PROČ.
Chvili hledíme na stromy a pak se známý zeptal: A na něco obyčejného se můžu zeptat ? Hm. Zajímalo by mě, jak ty nahlížíš na LAO´C a Konfucia ? V čem byla jejich filosofie rozdílná. Vím, že rozdíl mezi jejich životy byl asi 600 let, ale v čem byly jejich filosofie tak rozdílné ? Oba byli v číny, oba mudrci, filosofové ... ???
Chvíli uvažuji. Jak vybrat to nejpodstatnější ... a pak odpovídám: LAO´C: Dostaneš-li (najdeš-li) nějaké jídlo, sněz ho všechno. Zítra zase něco dostaneš (najdeš). A Konfucius: Máš-li nějaké jídlo, sněz jen polovinu a druhou polovinu se nechej na zítra... Usměje se a chvíli rozjímá. Vytáhnu z batohu rohlík a ulomím mu polovinu. Pak se začínám zakusovat do své poloviny rohlíku. Když ji sním, sleduji, že on drží svou nakouslou polovinu stále v ruce. Usměji se: nechutná ? Ne, dobré, ale uvažuji, jestli mám ten zbytek sníst celý a nebo si něco nechat na zítra.... Kouknu na něho, vezmu mu rohlík z ruky a hodím ho na cestu. Podívá se překvapeně na mě... téměř současně přiletí holubi a vrhají se na rohlík. Boj o sousto.
Sledujeme spolu souboj a já sahám do batohu a vytahuji z papíru salám. Pak jedno kolečko hodím na cestu. Holubi se ukamžitě vrhají stejným směrem a ten nejrychlejší se zmocní kolečka. A protože mu ho ostatní chtějí ze zobáku ukrást, pobíhá zmateně ze stranu na stranu. Známý se na mě otočí a ptá se: Proč jim házíš ten salám ? Pohlédnu na něho: Proč, proč a ještě jednou proč ... PROTOŹE ... rohlík je včerejší (čili suchý) a salám je dnešní (čili čerstvý) a navíc: Rožnovský s kmínek ... ten mám rád ... úplná pochoutka.
Zvedám se, zapínám batoh a dám ho na záda. Musím vyrazit. Šel jsem si někam pocvičit, ale daleko jsem nedošel. Do parku. Přidávám do kroku a na konci cyklistické se dám do běhu. Kličku mezi stromy, do kopce a z kopce a náhle ... Zanzibar. Tak to by stačilo. Koukám na řeku na mostě. Zpátky to vezmu druhou stranou. Kolem přehrady, k nádraží v Bašce, kolem řeky a u splavu se zastavuji. Přibrzdím a volným krokem vcházím do města. Projdu parkem a zastavuji se u lavičky. Slunce ještě svítí do obličej. Dnes je dnes a zítra ? Zítra uvidíme, co den přinese ...
Příjemné odpoledne ...
Petr Slezák :-) Místek-Frýdek
