Ayaan se odvrátila od islámu a stala se vyvrhelem nejen své rodiny, ale celé společnosti. Dodnes ji vyhrožují smrtí, a to i přesto, že žije v Nizozemsku. Co ji vedlo k tomuto sebevražednému činu? Jak se jí žije s tímto vědomím?
Knihu Rebelka, odvrácená strana islámu (2008) napsala Ayaan Hirsi Ali, žena, která se narodila v Somálsku (1969). Do svých deseti let prošla několika zeměmi Afriky. Je přesvědčena o tom, že islám, není mírumilovné náboženství, nýbrž náboženství kruté a dobyvačné.
Kromě Somálska, kde se narodila, žila Ayaan i v Saudské Arábii, Etiopii a Keni. Díky tomu se nejen naučila jejich jazyky, ale mohla poznat také různá státní zřízení, náboženství i ateizmus.
Co takové stěhování pro mladou dívku znamenalo, například ve škole, nám nejlíp vypoví vlastními slovy:
„Čísla pro mě byla záhadou. Hrozně jsem zaostávala. Teprve v Nairobi, když mi bylo deset, jsem začala chápat, jak se vůbec počítá čas: na minuty, hodiny a roky. V Saudské Arábii se řídí islámským kalendářem, který vychází z lunárních měsíců; v Etiopii platil starodávný solární kalendář. V Saudské Arábii byl rok 1399, v Etiopii 1972 a v Keni a všude jinde 1980. V Etiopii jsme měli i jiné hodiny: východ slunce byl označen jako jedna hodina a poledne bylo v šest (dokonce i v Keni lidé označovali čas dvojím způsobem, britským a svahilským). Měsíce a dny - všechno se počítalo úplně jinak. Teprve v základní škole na Juja Road jsem začala chápat, co lidé myslí, když mluví o přesných datech a době.“
Neměla to však těžké jen ve škole. Rodiče si přestali rozumět a jednoho dne se otec už domů nevrátil. Matku to hodně poznamenalo. Stala se z ní netrpělivá a tvrdá žena vybíjející si zlost na svých dcerách.
Když ji bylo šestnáct, spolužačky jedna za druhou oznamovaly, že odcházejí ze školy, protože se budou vdávat. Je samozřejmé, že dívky nerozhodovaly o tom, kdy se budou vdávat, ani koho si budou brát. Rozhodovali otcové obou stran. Dokonce nemusely být přítomny ani svatebnímu obřadu.
V tomto období Ayaan zaměstnávala řada otázek, na které hledala odpovědi - kde jinde, než v koránu. Například: proč musí muslimové pronásledovat nemuslimy, dokonce na ně útočit, nebo proč jsou ženy tak ponižovány a proč mají mnohem menší cenu než muži?
Ve dvaceti se rozhodla osamostatnit. Odjela ze země, pronajala si byt a našla si práci u zahraniční firmy.
Brzy však v Keni, kde právě žila, začalo být stále míň bezpečno, takže zahraniční firmy začaly zemi opouštět. Postihlo to i telefonního operátora, pro kterého Ayaan pracovala, a tak se vrátila domů.
Do pohybu se dalo velké množství lidí ze Somálska do Keni, Etiopie a dál. Jednoho dne přijel otec a nebyl sám. Chtěl ji představit muže, kterého ji vybral za manžela. I když byl mladý, pohledný a bohatý, vadilo jí, že je, slušně řečeno, ne moc inteligentní. Na její názor se však nikdo neptal, a tak se rozhodla po svém. Útěkem do Evropy. Nejprve do Německa a odtud do Holandska, kde požádala o azyl.
Samozřejmě neunikla rodině ženicha. Naštěstí s pomocí sociálních pracovnic se rozvedla a začala pracovat sama na sobě: našla si práci, pronajala si byt a začala studovat, nejdříve přípravnou a pak vysokou školu. Protože znala několik jazyků, stala se tlumočnicí migrantů. Čím dál víc se styděla za bratry a sestry ve víře. Nemohla pochopit, jak je možné, že se většina muslimů nestydí žít ze sociálních dávek a přitom dávat najevo své pohrdání Holanďany, kteří jim je vyplácejí.
Po pěti letech dostala holandské občanství, získala magisterský titul a našla si zajímavou práci. Zdá se, že zde by kniha mohla skončit, jenže v tomto okamžiku se začíná odvíjet další příběh, který odstartovalo 11. září 2001.
Moc si přála, a modlila se, aby do toho nebyli zapleteni muslimové. V tom však ji Alláh nevyslyšel. Začala si všímat, jak se muslimské okolí radikalizuje a zvyšuje své požadavky. Holanďané jim odpovídali svou vstřícností: mohli stavět nové mešity a muslimské školy. To vše z nizozemského rozpočtu.
Snažila se přesvědčit holandskou vládu, aby přestala financovat muslimské školy, kde se vyučuje především korán. Taky navrhovala podstatné snížení dávek v nezaměstnanosti a zrušení minimální mzdy, aby muslimové byli nuceni pracovat.
Aby byla ve své činnosti efektivnější, vstoupila do politiky, takže ji začali stále častěji zvát do televize. Díky svému postavení byla pod stálou ochranou Královské a diplomatické obranné služby, což ji brzy mělo zachránit život.
Angažovala se za práva muslimských žen. Napsala scénář k desetiminutovému filmu Podřízení (Submission). To už však bylo pro muslimy za hranou. Režisér Theo van Gogh díky tomuto filmu přišel o život.
Otřáslo jí to. Zavraždili ho za bílého dne: byl zastřelen, pak mu podřízli hrdlo a nakonec mu nůž zabodli do hrudi spolu s dopisem začínajícím slovy: „Ve jménu Alláha nejmilosrdnějšího, nejslitovnějšího“ a následoval citát slov proroka Mohameda. Pak tam bylo shrnutí všech „zločinů“, kterých se vůči islámu měla dopustit Ayaan!
Muži z ochranky jí dali čas jen na sbalení nejnutnějších věcí a pak ji letadlem poslali do bezpečí. Ani nevěděla, kde přistáli… Z parlamentu byla pryč sedmdesát pět dní.
„Lidé se mě pořád ptají, jak se vám žije, když vám někdo vyhrožuje, že vás zabije. Je to, jako by vám diagnostikovali chronickou nemoc. Může se to rozjet a zabít vás to, ale taky nemusí. Může se to stát do týdne nebo to nepřijde celá desetiletí.“
V březnu 2005 ji časopis Time informoval, že bude jmenována mezi stovkou nejvlivnějších lidí dnešní doby.
Film Podřízení (Submission) díky kterému přišel o život režisér Theo van Gogh naleznete zde. Žel, našel jsem jen v angličtině.
Další knihy autorky:
Kacířka (2016)
Z područí islámu (2017)
