Poprvé jsem se s ním setkal asi před pětadvaceti lety. Jako lékař ve výslužbě, ovládal asi šest jazyků aktivně a několik pasivné. Když jsme se seznámili, řekl mi: „Ty jsi Petr, já jsem Petr. Budeme si tykat.“ Miloval Boha a lidi a propagoval zdravý životní styl. Jedl střídmě a všude jezdil na kole. Kde nemohl na kole, došel pěšky. O chůzi říkal, že to je nejzdravější pohyb. Jako správný chlap, miloval sladké. Jeho vnuk mi říkal, že když k němu jednou přišel, měl plnou ledničku krémových řezů. Dnes už není mezi námi. Odešel v 88 letech. Škoda. Byl pro mě příkladem v mnoha směrech. A hodně mě naučil. Proč jsem si na něj vzpomněl? Pro jeho lásku k pohybu a zvláště k chůzi.
Každý den jsem chodil. Překazil mi to jen déšť nebo náledí. Tehdy jsem sedal na rotoped a tři čtvrtě hodiny šlapal. Procházel jsem se různě po okolí. Nejraději jsem měl asi dvoukilometrový okruh, protože byl z větší části v přírodě. Protože jsem trénoval denně a někdy i dvoufázově, potkával jsem hodně pejskařů a maminek s dětmi. Taky jsem začal vnímat a pamatovat si, kde kdo bydlí. Začínal jsem poznávat lidi z našeho okolí. A oni zase mě. Bylo příjemné potkávat lidi, kteří se ke mně hlásili a dávali se do řeči. Díky mé nemoci jsem vystoupil z auta a začal poznávat lidi z našeho okolí. Jak říkala moje babička: „Všechno zlé, je k něčemu dobré.“
Kromě chůze jsem měl řadu cvičení, které jsem si přivezl z rehabilitace. Po tříměsíčním opakování se mi tak vryly pod kůži, že i přes mou narušenou paměť, jsem si je byl schopen pamatovat krok za krokem. Kamarádka, která dříve pracovala s postiženými dětmi, mě zase naučila deset cviků na ruku. Cvičil jsem se ve čtení. Četl jsem s chybami, pomalu, ale nahlas. Protože jsem se nechtěl chlubit, že čtu jak v první třídě, četl jsem raději o samotě. Ve volném čase jsem navštěvoval různé specialisty, pátrající po příčině mého onemocnění. Časem to uzavřeli, že příčina není známa.
Jednoho dne jsem na stole objevil počítač. Dostal jsem skvělý nápad, že si pustím nějakou komedii, abych přišel na jiné myšlenky. Ale pozor. Jak se vlastně počítač zapíná? Po několikaminutovém hledání jsem našel tlačítko a zmáčkl. A tady jsem skončil. Nemohl jsem přijít na to, co mám udělat dál. Vše se mi vykouřilo z hlavy jako mávnutím kouzelného proutku. U komedie jsem se ten den nezasmál. Snad příště.
Doktor Petr, který byl kreacionista, taky často vyzdvihoval, jak zázračně je stvořeno naše tělo a co všechno dokáže. Například mluvil o tom, jak se dokáže obnovovat. My mu v tom jen nesmíme překážet. Sice bychom chtěli všechno hned a já zvlášť, ale tělo má svůj čas.
