Tento rok je tomu 65 let od velké komunistické loupeže zvané měnová reforma. Toho památného roku 1953 si komunistická vláda přišla na pěkných 3,5mld korun českých poválečných dělnických, což by dnes odpovídalo zhruba 350mld Kč.
Ukrást a znárodnit neznamená automaticky dohnat a předehnat a vést fabriku obnáší také postarat se o žaludky zaměstnanců. Tak tohle v učení Marx-Leninismu opravdu nebylo a soudruhy to docela zaskočilo. Osm let po skončení války s relativně nedotčeným průmyslem fungoval u nás stále lístkový přídělový systém a rozbujelý černý trh s vlastními zákonitostmi mimo kontrolu státních úředníků. Co naplat, že po vyhnání německé menšiny získali komunisté k dispozici desítky tisíc bytových jednotek a znárodněním průmyslu i obrovské výrobní kapacity. Látka se pomocí revolučních hesel sama neutká a chleba neupeče. Bohatí už byli okradeni, důchodové a zdravotní úspory a pojistky zkonfiskovány a zbyli jen ti relativně chudí. Nu co se dá dělat, okrademe po levičácku i ty. Ve jménu jejich dobra.
Celá měnová loupež měla proběhnout v naprostém utajení, takže o ní nevědělo ani vedení Státní banky Československé SBČS (dnes ČNB) a nové platidlo se tisklo na tajňačku v SSSR. Vyvstal ovšem problém se mzdami za květen 1953 což bylo vyřešeno tak, že se vyplatily zálohy ve staré měně a druhá polovina platu měla být už přepočtena dle nového kursu. To samozřejmě neuniklo bdělému lidu a ten s výkřikem: bude se platit rublem! vzal pro jistotu ihned všechny obchody útokem. Od 20.května nabrala nákupní horečka takové intenzity, že obchodní dům Bílá Labuť zavírá rovnou tři naprosto vykoupená poschodí naráz a obchod s koberci naproti přes ulici splnil prodejní plán na celý příští měsíc už druhý den poté. Paniku se snaží zastavit prezident Antonín Zápotocký zvaný lidově Zápotonda a v projevu k národu tvrdí, že žádná měnová reforma nebude a že to jsou všechno jen fámy šířené třídními nepřáteli lidu. Druhý den na to vyhlásí premiér Široký reformu a potvrdí tak, že oněmi třídními nepřáteli jsou sami komunisté a to i přes to, že je občanům jasně zdůrazněno, že za měnovou reformu může zákeřná buržoazie. Kurs je 5:1 ale jen do výše 300kčs, zbytek je směňován ve vražedném kursu 50:1. U vkladů má zlodějina obdobné rozměry 5:1 do 5000kčs, 6,25:1 do 10 000kčs, 10:1 do 20 000kčs, 25:1 do 50 000kčs a 30:1 u úspor nad 50 000kčs. A to při průměrném platu 5 250kčs, který poté klesne na 1 100kč a životní náklady vzrostou o 30%.
Hned ráno po vyhlášení reformy státní tisk chválí národ za to, že nepropadá panice a kroky vlády chápe. První tajemník strany Novotný zároveň prozíravě uvádí do pohotovosti Lidové milice a úderné složky StB a SNB, protože důvěřuj, ale prověřuj a důvěru vlády má prostý lid jen vodcamcáď pocamcáď. Ještě v neděli ráno 31.5 roztrhají desítky komunistů demonstrativně své rudé knížky. V pondělí se otevře 7 906 směnných středisek po celé zemi a zavřou stovky závodů. Začínají totiž celonárodní stávky, z nichž největší se šíří z Plzně. Nakonec jich bude na 130 a příslušníci SNB si můžou nožky a obušky ušoupat. V kladenském Kablu zpívají dělníci místo práce sborově "Teď už máme co jsme chtěli" a v Jaroměři vyhrává místní rozhlas stále dokola "Ó Velvary, kde jsou mé tolary". Obé StB vyhodnotí jako provokaci a útok na lidovědemokratické zřízení. V Plzni veřejně demonstruje na 20 000 lidí: "chceme svobodné volby, své peníze a chleba" dožadují se, a fyzicky napadnou a obrátí na útěk i rudé politruky, kteří jim přišli vysvětlit, že být okraden je dobrá věc. Ke stávkujícím se přidávají i studenti a společně zaútočí na radnici, ze které záhy létají busty Lenina, Stalina a jiných rudých idolů. Komunisté se revanšují zničením památníků T.G.Masaryka o čemž později prohlásí, že to provedli oni demonstranti. Po velkých městech se šušká, že nám na pomoc přijede americká armáda. Místo toho přijede pohraniční stráž, Lidové milice a SNB a pustí se do demonstrujících. Někoho zmlátí, někoho zaženou a někoho zavřou, takže poslední rebel vyleze z kriminálu až po dlouhých sedmi letech.
Stávky a nepokoje trvají ještě pár dní. Na Ostravsku stávkují horníci a v bohumínských železárnách zmlátí taviči zcela nesoudružsky komunistické agitátory a poté zablokují místní železnici odstaveným vagónem. V Praze na Václaváku korzují lidé s trikolórou a květinou v klopě což StB nazve "kytičkovou provokací" a legitimovaní jsou napříště vedeni už jako nepřátelé zřízení. Podle zprávy StB se v pražském Motorletu dělníci veřejně posmívají komunistickým členům a mají z nich bžundu.
Ale Zlobí i mnozí sami soudruzi, zasloužilí členové strany. Odmítají podepsat rezoluci na podporu měnové reformy, jak se dočítáme z archívu StB:
"V obci Suchomasty (okr. Beroun) nesmí jeden zapálený soudruh domů, neboť tvrdil ženě, že žádná reforma nebude a ta si ve strožoku uschovala 90 000 korun na nábytek pro dceru."
"Soudruh Cenkl neustále napadá měnovou reformu, neboť má doma 150 000kčs úspor. A to je nositel Řádu práce."
Po převzetí veškeré kontroly opět do svých rukou se začínají komunisté po bolševicku mstít. Svou prakticky první normalizaci pojmou opravdu od podlahy. V Plzni je natvrdo odsouzeno 331 lidí, v Ostravě 84 a v Praze 61. Stovky lidí jsou povyhazovány z práce, tisíce zaevidovaných jako nepřátelé lidu a desítky rodin nuceně deportováno do pohraničí. Mezinárodní měnový fond nás za tuto křivárnu vyhodí ze svých řad a bude trvat dlouhých 37 let, než se budeme smět vrátit. Hned 14 dní po nás propukly podobné hospodářské nepokoje i v NDR. Tam prázdné pulty řešila komunistická vláda tak, že celonárodně zvedla všem dělníkům plošně normy o 10% za stejnou mzdu a nazvala to "zvýšením životní úrovně". Následné stávky a demonstrace si vyžádaly 500 obětí na životech rovnou a 106 vládou demonstrativně popravených poté. Ale o tom snad zase až příště.
Volně sepsáno podle námětu Měnová reforma 1953, History revue, srpen 2014
