Soudruzi a soudružky, právě jsem se vrátil z Hradu...mohl s klidným srdcem prohlásit M.Zeman v sobotu na úvod svého proslovu na sjezdu KSČM v Nymburku a snad poprvé letos by nelhal. A možná by to byl v tomto i jeho osobní rekord.
Poté, co M.Zeman vystoupil na sjezdu své rodné strany ČSSD a doporučil bývalým soudruhům aby drželi mordu a šlapali poslušně brázdu spolu s registrovaným STBákem v demisi A.Babišem, vystoupil tentokrát na sjezdu své ještě rodnější strany KSČM a cítil se tam mezi stávajícími soudruhy doslova a do písmene jako mezi svými. A bodejť by taky ne, když od svého nástupu na Hrad se kol dokola obklopil samými komunisty ať už z Čech, Moravy, Číny či těmi v ruských službách.
V trojitě výročním osmičkovém roce, tolik zlomovém pro naše dějiny, se tedy Miloši Zemanovi sešly pospolu hned tři významné mezníky. A to výročí 100 let založení naší republiky, 50 let jeho vstupu do KSČ a 10 let od vzniku myšlenky na založení své vlastní patolízalské strany SPO-Zemanovci, jenž sama o sobě působí dojmem: Setkání soudruhů po šedesáti letech.
Je na místě se tedy ptát, zda-li se M.Zeman zhostil oné slavnostní chvíle se ctí, prezidentskou důstojností a pokorou mu vlastní. A nelze než konstatovat, že jako vždy ANO:
Hned v úvodu připomněl, že on je demokrat každým coulem, protože mimo již tradičních komunistů kamarádí ještě také s Česany a Okamurovci.
Dále vysvětlil proč při svém inauguračním projevu zapomněl zmínit 100. výročí založení republiky. Prý nezapomněl, ale nezmínil proto, že naši politici neznají dějiny a nepochopili by to.
Dále si neopomněl plivnout na pravicovou opozici skrze "pochodové cvičení" při jeho jmenování prezidentem a zároveň hned vedle své osoby zmínil jen tak mimochodem také T.G.Masaryka.
Následuje poučování o historii, při kterém k nelibosti soudruhů nazve jejich Vítězný únor zhruba trapným zločinem a naopak dobu, ve které vstoupil do KSČ, dobou nadějí, světla a očekávání. K tomu zdůrazní, že on byl ke vstupu přemluven.
Dobu normalizační nastíní jako dobu svého mučednictví, kdy se vlast sama připravila o nejlepší génie té doby, přičemž skromně pokývne hlavou a poklepe si na klopu saka.
Ke konci vyzve soudruhy, aby nedbali hodnocení své krvelačné minulosti nezávislými odborníky a historiky, nýbrž aby si ji dialekticky zhodnotili sami. Protože jsou demokraté.
Na závěr vyslovil osobní přání, aby komunisté vládli této zemi a přiznal se, že miluje socialismus, za který by i dýchal. A aby to nevyznělo moc hard sdělil všem překvapeným, že tím nemyslí ten socialismus, ani tamten, ale tamhle ten, který si právě sám vymyslel.
Jako tečku použil zcela nezávazné tvrzení, že on je levičák a proto si ho ostatní zvolili za nadstranického prezidenta a Masaryk taky pro nic jiného ani nežil.
Škoda, mohl zakončit oním pikantním zvoláním z nadpisu:
Soudruzi a soudružky, právě jsem se k vám vrátil z Hradu. Konečně! Po padesáti letech. Soudruzi a soudružky: Zvítězili jsme!
