Rasistická pusinka

Čokoládová pusinka je tradiční německý pamlsek a nikoliv flirt africké dívky. A i ten se stal terčem boje proti rasismu jedné uvědomělé aktivistky. To pro svůj tvar malé hlavičky ozdobené fezem, slamákem a našpulenými rty. 

A možná potom přijdou na řadu i vánoční řetězy, teplý párek v rohlíku, anebo černá hodinka. V polovině věcí, slov a spojení můžeme najít nějaký ten rasismus, diskriminaci a fobii všeho druhu. A pokud bude tento trend překorektnosti pokračovat, můžeme se dočkat i vcelku zajímavých věcí. Zatímco bílý puk hokejisty asi moc nepotěší, jednobarevné figurky by mohly posunout šachovou hru na vyšší intelektuální úroveň.

https://www.idnes.cz/ekonomika/zahranicni/rasimus-pekarna-blackfase-kolin-nad-rynem-hlava-karneval-unor-cokoladova-pusinka-zakusek-moucnik.A200218_111455_eko-zahranicni_maz

Bez ohledu na formu vlády je už přes sto let německým občanským zřízením odezdikezdismus. Ještě jim ani nestačily zarůst ploty bývalých koncentráků trávou a už se jich miliony z nich na západě hlásily k demokratickému humanismu. Stejný počet na východě byl pak zapsaný jako konfidenti tajné policie STASI. Po sjednocení v r.1990 se zdálo, že už dostanou rozum, ale nestalo se tak.

Například zatímco německá ministryně pro rodinu Kristina Schröderová kritizovala pohádky bratři Grimmů jako sexistické, v Trevíru stihli její kolegové odhalit sochu Karla Marxe v nadživotní velikosti. Zřejmě v návaznosti na svůj vlastní půl roku starý zákon proti zveřejňování nenávisti (NetzDG). Hned nato ultralevičákům zrušili jejich web linksunten.indymedia.org, kvůli šíření levičáckého zla, což rozpoutalo klasický levicový pouliční kabaret s hořícími auty, rabováním obchodů a trefováním policajtů šutrákem do hlavy.

Po zákazu nošení nožů delších než dlaň, vzrostl na veřejnosti počet útoků nožem a po zavedení termínu Aber-Nazi (ale-nacista), kterým byli paušálně označováni všichni kritici nelegální migrace, jim zase hezky poskočila čísla teroristických útoků v zemi. Čímž jim logicky taky vzrostla i statistika psychicky nemocných, protože nějak se to odůvodnit musí. To má potom za následek zabetonování a zuřivou obrannou německých měst v době Vánoc, ne nepodobné té z jara roku 1945 v očekávání příchodu Rudé armády. Takže se dá s nadhledem říct, že zatímco my očekáváme na Štědrý den příchod Ježíška, Němci útok.

Nic proti těm človíčkům, jistě to jsou v jádru dobří lidé. Před lety jsme k ubytování v malém německém městečku dostali i poukázku k návštěvě místního taktéž malého pivovaru. Po prohlídce, já, žena a naše devítiletá dcera, jsme se usadili v pivovarské pivnici ke koštu jejich moku. Já si dal samosebou pivo, žena i dcera limonádu. Žena protože řídila a dceři pivo nechutná. Celý dlouhý stůl místních nás upřeně pozoroval a já nevěděl proč. Teprve až jsem zvedl půllitr, oni se chopili těch svých a za halasného "prosit" si se mnou všichni přiťukli. Opravdu milí lidé.

Jen hodně často přebíjí ocet cukrem a domnívají se, že to vynulovali. Poruší vlastní pravidla při přijímání někoho, kdo žádná pravidla nedodržuje a ani dodržovat nechce a myslí si, že tím to srovnali. Na vypjaté požadavky odpovídají přehnanými ústupky, na terorismus školením o lásce. Toleranci pak prosazují extrémní netolerantností ke všemu, co netoleruje toleranci. Měli by vědět, že akci reakce nevyruší, nýbrž že to jsou dvě akce v řadě za sebou. A že extrém na jedné straně a extrém na druhé se sčítají na dva extrémy současně. Protože se jim brzy může klidně stát, že zatímco oni budou mít rádi úplně všechny, je nebude mít rád nikdo.