Kradou se pod příkrovem tmy bočními uličkami. Jejich gorily, ten co umí číst i ten co umí psát, se obezřetně rozhlížejí všemi směry. Ne, nebojte se, to nejsou lupiči. To jde jen politik důstojně položit kytici k památnému místu.
V zámku mají dilema. Prostý lid se bouří kvůli tomu, že starý mocnář porušuje ústavní zvyklosti, chová se nedůstojně a protěžuje barony s ruským přízvukem. A v Rusku, jak víme, je demokracie typu ráže sedm pětašedesát. Vrchní státní protektor zase mění své prohlášení častěji než ponožky, veřejně lže a lidé kolem něj končí v psychiatrické péči dřív, než stihnout dostat rýmu. Samuraj z hradního doprovodu, který razí heslo: přímá demokracie na prvním místě, zase zastává názor, že komunismus byl ten nejdemokratičtější systém na světě. Hezká skupinka.
Jak říkám, v zámku mají dilema. Přiblížil se svátek demokracie a ti, jenž se sami ohánějí demokracií jako plácačkou na mouchy, ho nemohou jít podpořit. Venku v ulicích jsou totiž lidé, kolem kterých by museli nutně projít. A neoslavit ho také nemohou. Protože by tím potvrdili nařčení oněch lidí, že jsou nedemokraté. Co s tím? Jedině v noci. Na tajňačku. Prostě tam prásknout věneček se stuhou "byl jsem tu" a zdrhnout. Starý mocnář poslal s kytkou rovnou své lokaje, ostatní dva tvrdí, že si u památníku poplakali osobně. Ale věřte jim. Protože jak říkám, byla tma jak v pytli a v té ponuré době sice usedavé štkaní slyšíte, ale kajícníka nevidíte.
Protože v tu dobu vylézají ven jen prostitutky, zloději a naši politici, kteří chtějí důstojně uctít vzpomínku na minulost.
