V posledních dvou a půl letech a 28 dnech se v české společnosti začalo rozmáhat ženské hnutí Mít U. Aktivita založená feministickým spolkem Za původní práva žen a šířená dalšími spřátelenými organizacemi letí Českem jako šíp.
"Název symbolicky, za to však jednoznačně odkazuje na požadavek spokojeného slastného úsměvu na tváři ženy, což je její základní lidské právo," vysvětluje ono "U" v názvu jedna z aktivistek sdružení Za domácí násilí v mezích zákona, Irena Kluzká, a pokračuje, "byly doby, kdy ženský jezdily v pět ráno do Kolbenek se zborcenou páteří a naducanými vaky pod očima a dnes? Kolik jich takových ráno potkáte?" ptá se vyčítavě.
A s takovým názorem rozhodně není osamocena. Marie Vrzná z hnutí Postel není kostel jde ještě dál: "musíme už jednou provždy strhnout tu mužskou ješitnou masku a nastavit pánům zrcadlo jejich vlastnímu falešnému egu. Četli jste někdy hrozivé statistiky údajných sexuálních útoků po setmění v našich městech? Vypadají hezky, že? Ale skutečnost? Co já se jen za poslední rok po nocích už našmajdala v temných křivolakých uličkách, a výsledek? Nic! Takže páni novináři, to nám chcete opravdu říct, že jediné fungující pero ve vašich rukou je to inkoustové?"
A další trpkou zkušenou se sexuální netečností dnešních mužů přidává paní Helmuta: "co já se před tím svým pařezem natancuji, ponakrucuji a s ním to ani nehne. Dokonce jsem si koupila i krajkové inkontinenční pleny v černé barvě a on šel raději na pivo."
"Chlapi jsou dnes bačkory. To dříve," doplňuje paní Blažena, "jsem se nemohla bez úhony ani předklonit. Řádek brambor jsem plela třeba i hodinu natřikrát. Protektorát, neprotektorát."
Sexuolog Vít Hrbek ovšem s takovýmto příkrým hodnocení nesouhlasí: "nesmíme to brát plošně na všechny muže jako jejich nosný znak. Jsou mezi námi ještě tací, co drží naši standartu vysoko nad hlavou. Znám například jednoho, který se v roztoužení vrhl na svou vlastní ženu zrovna když se předklonila do mrazáku pro kuře a namístě si ji osedlal jako zvíře. Ovšem do toho supermarketu už mají pochopitelně zákaz vstupu. Anebo toto," dává mi prostor k nahlédnutí do jednoho dopisu od své klientky: Drahý pane doktore, pomožte! Můj manžel je nenasytný chlípák a sexuální predátor. Prakticky neexistuje denní, nebo noční doba, kdy bych mu nemusela být po vůli. P.S. omluvte mé roztřesené písmo.
Naopak sexuální psycholog Jaromír Oslizlý ta selhání připouští, ale i on se mužů výrazně zastává: "vím o tom, ovšem chyba není zcela jednoznačně na straně pánů. Ona výsledná situace je výsledkem dnešní uspěchané, vypjaté a přetechnizované doby. Vemte si jenom tohle: chlap jde ráno ještě za tmy do práce a tam osm hodin onanuje u mašiny za mrzký obolus jako nějaká prostitutka. Vedoucí se po něm vozí, jebe ho a různě s ním vydrbává. No a když ho po cestě domů ještě zprcá policajt za nesvítící světlo, můžeme se potom divit, že toho už má večer plné kecky? A pak ten internet. Uvědomme si, že díky této vymoženosti se chlapi ve svých sexuálních výkonech posunuli o level dál. Taková stránka pro pány je připravená k hrátkám 24 hod. denně. Nevyžaduje předehru, nekecá vám do toho, nechce si potom s vámi povídat. Nevyžaduje romantickou večeři, ani svetříky či šperky, nemůže otěhotnět. Nežárlí na jiné stránky, nevadí ji, že z vás táhne pivo, nejde vám po výplatě a nemá tchýni. No co si víc přát, že? Je to prakticky jediná věc ženského rodu v dosahu, která mužům opravdu rozumí," uzavírá své hodnocení odborník na danou problematiku.
A co vy, také máte rádi, když má žena na tváři U? Petiční arch na podporu hnutí Mít U žádejte u všech renomovaných feministických sdružení.
