Následující smyšlený minipříběh nejlépe vystihuje negativní stránku toho, co nazýváme dosud nejefektivnějším způsobem vlády, tedy demokracie. Anebo že demokracie je nejhorší způsob vlády, s výjimkou všech ostatních způsobů.
"Zítra k obědu budou zapékané těstoviny s uzeninou," pronesla matka řízně směrem k osazenstvu rodiny uvelebeném u televize. Oči otce, dvou puberťáků obého pohlaví a malé Haničky se k ní nasměrovaly. Hanička se usmála. Ostatní vykřikli: "to néé!"
"A co teda?" řekla už smířlivěji hospodyně. "tak něco navrhněte sami." Očekávala dobrý tip.
"Udělej křenovou omáčku s uzeným a knedlíkama," chlap se nezapře. Nejde mu jen o dobré jídlo, ale zároveň i o to, aby ženě ukázal kdo je v domě pánem a přitom ji ztrhal jako koně.
"Bluéé," dcera si nebrala před otcem servítky. Bylo jí patnáct a horovala pro zdravý životní styl a mírnou vegetariánskou stravu v mezích možností a v souladu s počtem sdílení na svém facebooku, " udělej zeleninový salát."
"Seš prdlá," zhodnotil její návrh šestnáctiletý syn, "kup pro všechny pizzu a je to hotový," obrátil se rovnou na mámu.
"Já chci krupičnou kaši posypanou kakajem," roztáhla Hanička svou pusinku do nevinného úsměvu.
"Aha, takže se neshodnete. Tak víte co, milánci, napište každý na papír jeden z těch tipů, tedy omáčka, salát, pizza, těstoviny a kaše, a hoďte mi to sem do čepice. Větší bere."
"Já chci krupičnou kaši s kakajem," zopakovala nevinně Hanička. "Já vím, miláčku," pohladila ji po vlasech máma.
Otec přemýšlí takto: ta omáčka jasně neprojde. Mladí si dnes už neváží klasické české kuchyně a ženě se s tím beztak dělat nechce. Bude lepší, když se přikloním k jednomu z jejich návrhů. Tak zeleninový salát ani kaši jest nebudu, to je jak za války, pizzu nemusím a nejblíž klasickému jídlu jsou ty zapíkaný těstoviny, koneckonců nejsou zas tak špatný.
Syn: ta pizza jasně neprojde. Ségra je blbá do zdravý výživy a rodičové oběd z krabice přes ulici jest nebudou. Nejblíž pizze jsou chuťově ty zapíkaný těstoviny. Kdyby v nich bylo dost salámu, sýra a pokecaný kečupem by nemusely být zase tak špatný.
Dcera: Fotřík je starej trilobit a s tou křenovkou to fakt podťal. Jenže brácha je blbec a když ví, že mu ten šmejd z krabice neprojde, je schopen mu tu majdu ještě odkývat. Krupicovou kaši nesmím, to je kalorická bomba, takže nejlíp bude se přidat k mámě a k těm těstovinám. No co, kdyby byly se zeleninou, tak je to vlastně něco jako zapékaný zeleninový salát a je po mým.
Matka: zapíkaný těstoviny jsou nejjednodušší a nejlevnější. A dají se přihřát i k večeři. Jestli neprojdou, hodím jim celý to hlasování na hlavu ať si namažou třeba chleba s máslem, mně je to fuk.
Hanička: a kdyby mi tam mamka dala doprostřed i marmeládu, jak to dělává babička, bude to ta nejlepšejší kaše na světě.
V hlasování zvítězily zapékané těstoviny v poměru 4:1 oproti krupičné kaši.
"A jak je chcete připravit?" sonduje dále matka, zjevně potěšená svým jednoznačným vítězstvím.
Otec: "no přeci s tím uzeným masem, to je jasný."
Syn: "se salámem, kečupem a ostrý."
Dcera: "se zeleninou a podlít smetanou."
Hanička: "já chci krupičnou kaši s kakajem a marmeládou."
"Já vím, miláčku," pohladí ji po vlasech zase matka, "budeme hlasovat."
Členové rodiny přemýšlí obdobně jako při prvním hlasování. Spekulují, kličkují mezi kompromisy, tipují hlasování svých oponentů a předjímají výsledek, který se snaží v rámci svých možností zvrátit. Konečné hlasování: zapékané těstoviny s párkem, trochou zeleniny a lehce šmrncnuté smetanou.
Celá rodina s chutí dlabe něco, co původně nikdo nechtěl a co nikomu pořádně ani nechutná. Každý z nich má ale pocit, že svým způsobem vyhrál, protože se mu podařilo odvrátit ještě větší kulinářskou katastrofu. Jen malá Hanička má krupicovou kaši s kakaem a kopečkem marmelády, protože je pozitivně diskriminovanou menšinou, tedy miláčkem a mazánkem.
A vy si pamatujte, že průměrem mezi ovarem s křenem a zeleninovým salátem je kobliha s čajem.
Dobrou chuť!
