Představme si, že Antonín má dluhy, které nezvládá splácet. Dluží za odebrané zboží. V pondělí ráno ho navštíví exekutor a roztrhá mu svářečský průkaz. Neplatíš, nejsi svářeč. Až zaplatíš, tak zase budeš. U řidičáků to totiž jde!
Paragraf exekučního zákona, který dovoluje odebírat řidičské oprávnění za dluh na výživném má číslo 71a (z r. 2013) a pochází z dílny Jiřího Pospíšila, bývalého člena ODS, který ho zuřivě hájil co by ten správný bič Boží na neplatiče. Týká se jen dlužného výživného na nezletilé děti (tedy ne na studenty a bývalé manželky) a v globálu podtrhuje dlouholetou totální neschopnost státu sjednat si ve výběru alimentů pořádek. A zároveň odhaluje jeho povýšenou arogantnost, schopnost jít doslova přes mrtvoly a to vše vyšperkovat kabátkem dobrých úmyslů.
Těch psích kusů, kdy stát i s vaničkou vylil celé kojenecké oddělení, je přehršel. Vzpomeňme jen zákaz prodeje v supermarketech o vybraných svátcích na ochranu tamních prodavaček jen někdy a jen někde, kdy obhájci tohoto paskvilu veřejně tvrdí, že prodavačky v menších obchodech jsou méněcenné matky, protože zákazník si může přeci v těchto dnech nakoupit u nich. Tedy, že podlidi od vedle v pohodě obslouží za stejný plat dvakrát tolik nakupujících. Zákon, kdy daň z převodu nemovitosti platil prodávající, ale byl za to odpovědný kupující, aniž by měl jakékoliv páky to ovlivnit, anebo situaci, kdy prodávající auta je zodpovědný za jeho přepis kupujícím, ač má v ruce právoplatnou prodejní smlouvu.
Zakopaný hafík
Těch psích kusů tady bude pod hlínou víc, včetně jádra Pudla.
V prvé řadě třeba to, že exekutor k odebrání ŘP má přistupovat až po vyčerpání všech možností běžné exekuce příjmu, úspor, či majetku. Tedy tady se nám říká, že když někdo podle zákona nic nemá, a proto ani nemůže nic platit, tak mu ze msty sebereme doklad o složené zkoušce, kterou abonent řádně absolvoval, zaplatil a odvedl z ní státu daň. Je to to stejné, jako za dluhy odebírat VŠ tituly, koncese k činnosti, či doklad o zdravotní způsobilosti. Pohledávka se tím neumoří, jen je dlužník šikanován v činnosti, která s dluhem ani nijak nesouvisí (oproti třeba gamblerství, kuřáctví, či alkoholismu). Msta je v našem právním řádě vyloučená i jako polehčující okolnost, ale tady je přímo ustanovená jako nejlepší možný prostředek, který světí pochybný účel. Zastánci onoho paskvilu tvrdí, že kdo nic nemá, nepotřebuje ani ŘP, protože nemá mít správně ani auto. Jenže schopnost řídit nijak nesouvisí s držením vozu. Jmenovaný může třebas vozit děti své družky do a ze školy, zatímco ona pracuje, jezdit se starým autem na brigády do vedlejší vsi aj.
Za druhé, dlužníci, kteří ŘP nemají, jsou přímo ze zákona od tohoto postihu uchráněni, tedy opět, jako v případě oněch prodavaček, se jedná o přímou diskriminaci. Zvlášť matky neplatičky nedisponují namnoze ŘP. A přestože se z titulu svého pohlaví mohou nechat vydržovat muži, tento zákon je nijak neomezuje.
Za třetí jsou ze zákona vyjmuti ti, pro něž je ŘP zdrojem obživy. Tedy řidiči z povolání, taxikáři na živnost, tiráci apod. Běžný zaměstnanec ne. Ovšem v dnešní době omezených dopravních spojů je dojíždění do zaměstnání mnohdy otázkou bytí a nebytí. A potom, pokud by se chtěl dlužník uchytit v lepším zaměstnání, údaj "ŘP pozastaven" v kolonce životopisu ho dost deklasuje. Nemluvě o tom, že i mnohé přivýdělky k platu vyžadují rovnou řidičák. Připomínám, že onen ŘP se neodebírá pouze v případě, kdy povinný vůbec dlouhodobě alimenty neplatí, ale i tehdy kdy už má pouhý nedoplatek, tedy dloužek z minula, a přesto do budoucna chce a platí alespoň něco! Tedy tady má toto opatření přímo kontraproduktivní účinek. A samozřejmě je opět rovnou diskriminační.
Čtvrtá podivnost je v tom, že se opatření týká jen nezletilých dětí. Tak ovšem, pohled do hladových oček dvouletého caparta má jinou citovou platnost, než uhrovitá fasáda osmnáctiletého maturanta, ale popravdě a logicky, kdo má větší nutné náklady na živobytí, batole, nebo student? Tedy opět forma diskriminace a k tomu ještě naprosto nelogická.
Podporovatelé tohoto nemožného paskvilu jeho oprávněnost obhajují tím, že mnozí neplatiči vlastní auto napsané na své známé, tedy mimo dosah exekutora, zvesela si žijí v šedé zóně a než tímto drakonickým opatřením nelze jinak podvodným praktikám zabránit. Cožpak ale lze na základě nějaké neprokázané domněnky trestat plošně všechny takto postižené? A ještě k tomu v době, kdy nástroj z druhé strany spektra, tedy insolvenční zákon, odpouští neplatičům milionové dluhy za hubičku s vysvětlením, že chudáci musí pracovat a žít v šedé zóně, protože se jim splácet své dluhy nevyplatí?! Takže veřejně už dopředu lidi kastujeme na chudáky oběti a bezohledné cynické lumpy. Zatímco jeden, který evidentně úmyslně neplatí své závazky a v době statisícových dluhů si stále pod lživými čestnými prohlášeními bere zboží na splátky, které nemá ani v úmyslu někdy splácet, je podle médií a morálky společnosti "oběť lichvářů", druhý, který přišel mnohdy o všechen majetek, alimenty se mu nezapočítávají do životních nákladů s ohledem na příspěvek na bydlení, žije na hraně přežití na ubytovně je darebák, který okrádá své děti. Cožpak okradení věřitelé vypočítavými profesionálními neplatiči nemají také děti, kterým ty peníze budou chybět? Copak kopička rodinného rozpočtu se posuzuje pro každého jinak? A co když matka samoživitelka si přivydělává na živnost? Na jedné straně je sice okradena arogantními neplatiči mávajícími insolvenčním zákonem, na straně druhé jejímu bývalému seberou řidičák, takže si už ani neškrtne. Fakt bomba.
A za páté, je zajímavé, že při kasírování majetku exekutorem, státem předepsaných penále, či pokut, se úředník do puntíku zaštiťuje literou předpisu ve smyslu, co je psáno, to je dáno. Takhle je to i u neplatičů s ohromnými dluhy. Stačí mu prokázat, že dluhy svědomitě nasekal, prohlásit, že je nezvládá splácet, popřípadě přejít na sociální dávky a víc se nikdy neprověřuje. Ale u neplatičů alimentů to rázem neplatí. Pokud jsou dle litery zákona nemajetní, a tedy nelze si na nich vzít ani jejich dobré jméno, potom platí že lžou, že ještě něco mají, něco skrývají a určitě pracují načerno. A protože určitě pracují načerno, sebereme jim řidičák. To je přeci logické, že? Proč bychom měli pátrat po jejich černotách, když jim můžeme z tepla úřadu rovnou roztrhat jejich rodný list.
Resumé. Takže takhle. Tak jak je jednoduché včlenit do Zákoníku práce formulku, že prodavači v supermarketech mohou práci ve státní svátek odmítnout, tak jak lze ustanovit, že smlouvou o prodeji vozu s ověřenými podpisy přechází veškeré povinnosti na kupujícího, tak lze ustanovit okresní exekutory, se státním fixním platem, kteří by lustrovali život dlužníka alimentů. Měli by k ruce dva-tři terénní pracovníky s pravomocemi exekutorů (sociálky je taky mají, a větší než exekutoři, mohou vám vlézt do bytu i bez policie) a ti by hlavně prověřovali černé příjmy neplatičů. Od nelegálních kšeftíků, zástupných majetků až po černou práci. Ono by to šlo. Chce to jen opustit banditské praktiky státu a přejít do té zdravé půlky mozku. A taky rozlišovat kdo na tom jak opravdu je. Ovšem ve společnosti, ve které je naprosto líná vyžírka označována výrazem "člověk potřebný", a zaměstnavatelé, věřitelé a ubytovatelé jsou vykořisťovatelé, lichváři a obchodníci s chudobou, to půjde asi těžko.
https://zpravy.idnes.cz/ridicsky-prukaz-pozastaveni-ustavni-soud-dluh-vyzivne-deti-dospelost-alimenty-neplatici-g84-/domaci.aspx?c=A181121_101417_domaci_pmk
https://www.epravo.cz/top/clanky/exekuce-pozastavenim-ridicskeho-opravneni-88568.html
http://zakony.centrum.cz/exekucni-rad/cast-1-hlava-4-dil-7?full=1
