Podle šéfa komunistů Filipa to byla překvapivě Ukrajina. Podle mínění jiných to byla část Evropy, tedy státy, jejichž vojska se na onom půlnočním vlomu podílela a dle antiami zastánců to byly USA, které je do toho vmanipulovaly.
Odpověď leží ovšem hned vedle a je překvapivě jednoduchá. Těsně po půlnoci 21. srpna 1968 nás přepadla komunistická ideologie, chcete-li její Leninsko-Stalinistické pojetí. Tedy právě ta rakovina, kterou předseda KSČM Vojtěch Filip tajně vyznává, nebo alespoň horlivě toleruje. Tajně proto, že její pravý výklad je v rozporu s §403 tr. zák., tedy Založení, podpora a propagace hnutí směřujícího k potlačení práv a svobod člověka. A o tom, kterak celé jedno významné křídlo KSČM pod jeho vedením nepokrytě sekundárně oslavuje zločiny bývalé KSČ není třeba pochybovat. Například teatrálními dojáky u hrobu masového vraha K.Gottwalda, či označování střelby do zad civilistů a jejich trhání cvičenými psy na hranicích za hrdinské činy. A pokud nejde odkrýt svou pravou tvář, Filip vždy rád nastaví tu druhou, levou. Což se stalo i tentokrát. Podle starého komunistického hesla: Moskva bližší než kabát se jal obhajovat dnešní Rusko, které ostatně pro nás Ruskem bylo vždycky a to i v době, kdy se nás komunisté pokoušeli zmást tvrzením, že se jedná o Sovětský svaz a že Varjagové jsou našimi slovanskými bratry. Takže zatímco věta: Rusové nás přepadli, zabodovala okamžitě a každý ihned ví, která tluče, Filipovo tvrzení: že nás přepadlo více států Evropy v čele s Ukrajinou, kterou řídil národostní bezdomovec Brežněv, se asi neuchytí nikdy.
Ano, Rusové jsou a byli v dějinách vždy agresivním národem, který svými výboji získal území velikosti 1/6 zeměkoule. A jejich bezohledné excesy při těchto záborech jsou legendárními. Stačí se jen začíst do pamětí ruského generála Michaila Skobeleva: Nezveřejňujte to, jinak mne bojovníci za mír označí za barbara. Trvám však na stanovisku, že zachování míru v Asii je přímo úměrné míře smrtelných úderů, které přivodíte svým nepřátelům. Čím tvrději je zasáhnete, tím déle budou v klidu. V Geok Tepe jsme zabili asi 20 000 Turkmenů. Ti, kteří přežili, na tuto lekci jen tak brzy nezapomenou.
http://NEWARK, Tin. Rozhodující bitvy dějin. 1.. vyd. Praha : Ottovo nakladatelství, 2003. ISBN 80-7181-906-9. S. 44.
Jen připomenu, že Geok Tepe, tzv. Hliněné město, bylo mimo zbytků turkemnských vojáků, plné starců, žen a dětí. Ruští vojáci na něj zaútočili dynamitem a děly. Celé osazenstvo pak zmasakrovali bez výjimky.
Také jejich kolonizace Sibiře a Dálného východu se nese ve stejném duchu. History revue uvádí, že při tomto záboru bylo dějinně zlikvidováno přes sto národů a národností, což dnes potvrzují lingvisté a folkloristé, kteří mapují historii daných oblastí a nacházejí kontinuální díry právě z těchto období. V novodobé historii je dobře známé jejich "trápení" s tím, kterak daleko menší a slabší státečky na Rusko neustále útočí, a Moskva se z toho důvodu musí pořád bránit, vždycky vyhraje a většinou jí zbude i nějaký ten územní zisk, či ovládaná oblast. Namátkou: hrozba už jednou ze západu napadeného Polska 1939, Finská "agrese" proti sovětské pohraniční vísce Mainile 1939 a následná tvrdá odpověď Rudé armády (tzv. Zimní válka), vyzývavé až agresivní chování neutrálního Estonska a ostatních pobaltských republik, které vedlo k volbám, v nichž si obyvatelé Estonska, Lotyšska a Litvy zvolili z 99,19% připojení k Sovětskému svazu (1940) a přitom předvolební agitka stála životy "jen" pár tisíc na místě zastřelených oponentů. A dále už jen telegraficky: Podněsterská republika, Jižní Osetie, Ukrajina.
Moskva dělila svá podřízená území na přímo a nepřímo ovládaná. Do druhé kategorie jsme spadali i my, a to po skončení druhé světové války a po bolševických palácových záborech na "osvobozených územích", kde komunisté ovládali klíčové vládní posty. A i přesto, že od únorového puče 1948 komunisté drželi a ovládali plně moc v naší zemi, nedá se říct, že by nás v srpnu 1968 napadl Polák, Rus, Moskvan, či tankista, ale že to byl zase jenom fundamentální komunismus ve své základní podobě. Koneckonců i mláďata hyeny časem zákonitě zabijí toho nejslabšího ze svého vlastního vrhu.
Marx-Leninismus, spisy Vědeckého komunismu a myšlenky jejich zakladatelů a tvůrců nám říkají zhruba toto: komunistická ideologie stojí pevně na třídní nenávisti, opírá se o jedinou dějinnou pravdu, její vláda se silou získává a mocí udržuje, jejím hlavním vnějším úkolem je permanentní třídní boj a šíření do celého světa, jejím hlavním vnitřním úkolem je permanentní třídní boj, k tomu ji dopomáhá i vedení spravedlivých válek. A Lenin nám vysvětluje, proč komunisté nemohou převzít moc legální cestou a proč se nelze (nesmí) s opozicí domluvit, natož její zástupce (buržoasii a všechny třídní nepřátele) zapojit do vládnoucího, správního a občanského procesu.
A to byla právě ta hrozba, která se v období Pražského jara rýsovala na obzoru:
-zpochybnění jediné Marx-Leninské pravdy
-revize jejich nezákonných zvěrstev a zveřejnění sta milionů obětí
-přizvání si třídních nepřátel, inteligence, duchovních a povolení drobných živnostníků, ke spoluúčasti na řízení společnosti
-zastavení procesu šíření komunistické ideologie silou
A je naprosto jedno, zda by hlavní stan světového komunismu byl v Moskvě, Almatě, či Sao Paulu. Je jedno, zda by v politbyru seděli Číňané, Senegalci, nebo Poláci. A venkoncem je jedno, zda by přepadoví vojáci byli z řad Čerokézů, Kanaďanů, anebo by to snad byli všechno zelináři. Podstata by zůstala stejná: Marx-Leninismus musí zastavit hrozbu své vlastní dekonspirace, svého otupení a ustrnutí.
Dnešní komunisté nazývají zločiny oné éry alibisticky: ano, dělaly se chyby. Ale to je filištínská výmluva. Protože z jejich pohledu, z toho co jim jejich ideologie přikazovala, bylo chybami naopak uvolnění společenského napětí, revize komunistických zločinů, svoboda projevu, zrušení cenzury, uznání svobody jedince, jeho názoru a nedotknutelnosti majetku, omezení vlády jedné strany a tolerance k drobným živnostem. Naopak chybou dle výkladu Marx-Leninismu nebyly nikdy politické procesy, lágry plné nevinných a rozsudky smrti bez řádného soudu, vyvolávání hladomorů, represe všeho druhu, vedení válek, násilné zábory cizích území a jiné rudé pikantnosti.
Tedy pokud Vojtěch Filip stále hledá viníka onoho půlnočního přepadu naší vlasti v roce 1968, ať se laskavě podívá do zrcadla.
