Před 73 lety, a to 6. a 9. srpna 1945, uskutečnily USA v období 2.světové války atomové útoky na dvě japonská města. To byla definitivní tečka za zatím největším masakrem v dějinách lidstva.
Přes porážku italského fašismu a německého nacismu v Evropě, a přesto, že z japonských vojenských sil zbyl už jen stín předešlé slávy, disponovalo císařské vojsko v polovině roku 1945 bezmála ještě 5 miliony vojáky ve zbrani a nemalým podílem na okupovaném území na více místech v Asii. Bombardování předcházelo několik výzev ke kapitulaci a to jak ze strany USA, tak i od všech spojenců, tehdy už jasně vítězných mocností. To poslední a nejvážnější varování bylo Japonsku odesláno se závěry Postupimské konference, a pravilo se v něm doslova, že: nedodržení by znamenalo „nevyhnutelné a naprosté zničení japonských ozbrojených sil a stejně tak nevyhnutelně totální devastaci japonské vlasti".
V odpovědi na tiskovce ještě téhož dne prohlásil japonský premiér Kantaro Suzuki, že Postupimská deklarace není nic víc, než omílání Káhirské deklarace (prohlášení USA, VB a Číny o postupech a cílech války proti Japonsku, Káhira, 1.12.1943), a že ji Japonsko odmítne (bude ignorovat).
Cíle případného shozu A-bomb byly pečlivě vytipovány s přihlédnutím k:
-cíl měl být rozlohou větší než tři míle v průměru
-měl být současně vojensko-strategickým cílem v dané oblasti
-výbuch musí vyvolat co největší poškození
-musí vyvolat psychologický tlak na japonskou vládu
-musí vytvořit dostatečné povědomí o významu nové zbraně.
Vybrána byla města s vojenským průmyslem a to Hirošima, (mj. centrální velení obrany jižního Japonska), Kokura (dnešní Kitakjúšú) a Nagasaki jako náhradní cíl. Vlivem hromadné oblačnosti nad Kokurou byl na poslední chvíli zvolen náhradní cíl. Dnes se traduje pořekadlo: mít štěstí jako z Kokury.
Na (nad) Hirošimu dopadla 6.8.1945 v 8:45 A-bomba Little Boy (chlapeček). Uvádí se, že z 350 000 obyvatel města bylo 70 000 zabito ihned a 70 000 podlehlo svým zraněným. Výbuch byl svědky popsán jako: jasnější než tisíc sluncí. Japonská vláda však tragédii z taktických důvodů před ostatními obyvateli zamlčela.
Na (nad) Nagasaki dopadla A-bomba s názvem Fat Man (tusťoch) 9.8.1945 v 11:01. Uváděné počty jsou až 40 000 okamžitě zabitých a do konce roku dohromady až 80 000 mrtvých. Tedy souhrnně s Hirošimou se jedná o 200-220 000 mrtvých (počty se v různých publikacích liší). Nálet je svědky popisován jako: hřbitov bez jediného náhrobku. Japonská vláda zaslala vládě USA přes Švýcarsko protestní nótu, což v době čtvrtého roku totální války (kterou vedlo Japonsko vůči civilistům a zajatcům) je trochu směšné.
Sovětský svaz reagoval na svržení A-bomb opatrnou gratulací k úspěchu, okamžitým vyhlášením války Japonsku a obsazením Kurilských ostrovů, které drží dodnes (souostroví táhnoucí se mezi Kamčatkou a nejsevernější části Japonska, ostrovem Sapporo). Ještě dodám, že SSSR měl do té doby s Japonskem bezproblémovou smlouvu o neútočení z r.1941 poté, co Japonsko uzavřelo trojstranný pakt Německo, Itálie, Japonsko.
Je to moc, nebo málo?
Diskuzím o tom, zda svrhnutí A-bomb bylo adekvátní, či nikoliv dám prostor níže. Jsem si jistý, že se najde většina souhlasných názorů, mezi které patří i ten můj, ale i ty nesouhlasné, které budou takto vedené ukončení války označovat za terorismus, a bůhví jaký ještě ismus. V kostce se však jedná povětšinou o lidi antiami zaměření, kteří jsou schopni vyčítat američanům i bombardování německých měst při vítězném osvobozování Evropy (Němcům totéž nevyčítají, byla přeci válka a to už tak bývá) a kteří jsou na druhé straně ochotni omlouvat 100 milionů obětí komunismu slůvky: byla to taková doba, musíme to posuzovat objektivně, všude je něco, dělaly se chyby a nevíme, jak to ve skutečnosti bylo. Samozřejmě se najdou i objektivní odpůrci, kteří staví jistou hranici vedení války konvenčními prostředky. Potom je ale zase těžké rozlišit, zda umírat v koncentráku, při bombardování města raketami V2, uhořet při fosforovém náletu, či být kolektivně zmasakrován japonským mečem na čínském náměstí, poté, co mi vojáci hromadně znásilnili dcerku je lepší, než když nade mnou řachne A-bomba. Jen upřesním, že počty obětí US vojáků při dobývání Japonska klasickou cestou jsou odhadovány na min. 500 000 až po jeden milion, počty civilistů potom několikanásobně vyšší a to i díky tkz. válečnému zákonu, který všem i civilním Japoncům ukládal povinnost nevzdávat se za žádnou cenu. Pro lepší představivost o té atmosféře doby, o nevinných civilistech a o tom, kdo za co může vám dám dvě vodítka.
Lidská jatka v Nankingu
Japonská invaze do Číny započala v červenci 1937 po zinscenovaném incidentu na mostě Marca Pola (to se stalo později vzorem pro Hitlera a jeho incident pro vpád do Polska, i Stalina a stejný důvod pro obsazení Finska). Po dobytí Pekingu a zmasakrování Šanghaje se japonská vojska vydala na pochod ku hlavnímu městu Nankingu. Po cestě vojáci plenili, vyvraždovali a vypalovali města i vesnice. Příkladem budiž město Su-čou, přezdívané čínské Benátky. Počty obětí šly do sta tisíců. Podobný osud postihl i Naking.
Velké množství čínských vojáků na předměstí bylo zajato a popraveno ještě předtím, než císařská armáda do města vůbec vkročila. Teprve poté začalo zabíjení civilistů. Před i po pádu města Japonci zatýkali muže, o kterých se domnívali, že mohou být čínští vojáci, prakticky ale šechny muže určitého věku. Zajatci byli obvykle rozděleni do menších skupin a zastřeleni, setnuti či pohřbeni zaživa. Velké množství mladých mužů bylo zmasakrováno na březích řeky a jejich těla řeka odnesla pryč. Podle odhadu tehdejšího japonského majora Óty Hisaa bylo do řeky naházeno na 150 000 těl. Popravováni byli též ranění lidé zajatí v nankingských nemocnicích.
Po likvidaci zajatců vnikli Japonci do města a začali zabíjet civilisty, které v ulicích města či při rabování domů potkali. Běžně přitom používali bajonety a meče, zatímco jindy byly oběti upáleny zaživa, použity pro výcvik útoku na bodáky či usmrceny psy. Nebyly výjimečné ani zkoušky kadence kulometů, či přejíždění nákladními auty. Japonští vojáci též pořádali soutěže ve stínání hlav, o kterých byly psány reportáže do japonských periodik. Vraždy obecně provázelo mučení, mrzačení a znásilňování.
Podle Brownmillerové bylo hromadné znásilňování svým měřítkem druhé nejhorší v historii, hned za znásilňováním bengálských žen pákistánskými vojáky během občanské války. Podle Iris Changové je srovnatelné se situací při rozpadu Jugoslávie. Odhady počtu znásilněných žen se pohybují mezi 20 000 až 80 000. Cílem útoků se staly ženy všech věkových skupin (včetně malých dětí). Znásilnění mnohdy probíhala brutálním způsobem před zraky rodiny či za vynucené účasti jejích členů, přičemž znásilněné ženy a jejich příbuzní byli poté často zabiti. Ženy byly též odvlékány do zajetí a zavírány do armádních nevěstinců. Počet povražděných jen při tomto masakru je odhadován až na půl milonu. Celkový počet všech obětí civilistů Čína po válce vyčíslila až na 22 milionů lidí!
Dobytí Berlína
Zcela zdecimované nacistické Německo čekala poslední rána z milosti. A to dobytí hlavního města Berlína a ukončení války v Evropě. K této poslední akci se Rudá armáda připravila opravdu důkladně. Obklíčila město svými děly, raketomety a vším, co plivalo munici do dálky. Útoku na město potom předcházelo třídenní nepřetržité ostřelování tunami munice. Poté se vojsko vrhlo vpřed.
Na mnoha místech si sovětská vojska vybila vztek tak, že způsobila velké škody na německém majetku totálním rozstřílením. Běžné bylo rabování, ale nejhorší dopad mělo znásilňování, které na mnoha místech nabylo masový rozměr. Od vstupu sovětských vojsk na německé území bylo znásilněno asi 1 až 2 miliony žen, často opakovaně. Na některých místech také došlo k masovým vraždám. Celkový počet německých obětí dobytí Berlína se odhaduje na 225 000, z toho bylo 80 000 vojáků. Sovětské vedení proti těmto zločinům zpočátku vůbec nezasahovalo.
https://cs.wikipedia.org/wiki/Atomov%C3%A9_bombardov%C3%A1n%C3%AD_Hiro%C5%A1imy_a_Nagasaki
https://cs.wikipedia.org/wiki/Nankingsk%C3%BD_masakr
https://cs.wikipedia.org/wiki/Bitva_o_Berl%C3%ADn
https://ct24.ceskatelevize.cz/svet/1576070-vitezstvi-s-prichuti-uranu-druha-svetova-valka-skoncila-porazkou-japonska
http://www.vhu.cz/sedmdesate-vyroci-konce-druhe-svetove-valky-v-tichomori/
