Arabský obchodník Muhammad ibn Abdulláh stoupá namáhavě po úpatí hory do své jeskyně, kam se uchyluje každoročně v době posvátného měsíce ramadánu k rozjímání. Jsme v Mekce na arabském poloostrově v roce 610.
Jeho kmen se nazývá Kurjašovci a je okolím vysmíván. Prý nemá ani své vlastní písmo, proroky, nepatří k žádné víře.
"Nikdo z našich si nevšímá toho, jak duchovně upadáme, všichni se ženou jen za mamonem a bohatstvím," povzdechne si a neklidně usne. V noci se náhle probudí. Třese se po celém těle a s hrůzou si uvědomuje, že polohlasem drmolí první verše Koránu. To se s přestávkami opakuje 2 roky. Jeho žena Chadídža, o 15 let starší a bohatá, původně jeho zaměstnavatelka ho přesvědčí, ať novou nauku začne šířit. Není od základu až tak nová. O tom, že Alláh jediný Bůh stvořil svět a on bude i posledním soudcem, se obecně ví už dlouho. Nové je kázání v tom, že je hříchem shromažďovat majetek a peníze jen pro sebe, a že je třeba se dělit s chudými. Tím si na svou stranu rychle nakloní nemajetné. Ti založí sektu Islám (odevzdání se) a definitivně se oddělí od boháčů z Mekky, která tímto zůstane sociálně rozdělena.
"Plazí se po zemi jako otroci," vysmívají se muslimům ostatní Arabové při jejich každodenních modlitbách, kdy padají tváří k zemi na důkaz oddanosti. Muhhamada označují za šarlatána. Ovšem tím, jak počet jeho stoupenců roste, je třeba přistoupit k drastičtějším krokům. A tak původní část Kurajšovců zakazuje všem ostatním uzavírat s věřícími muslimy obchody, sňatky a jiné závazky. Znamená to vyobcování. Zákaz trvá dva roky, než se muslimové rozhodnou roku 622 k masové migraci (Hidžra) na sever do Jatrhibu (Medína). Jedná se o historický krok, protože opustit vlastní kmen se tehdy rovná prakticky revoluci. V Medíně si muslimové zřídí jednoduchou modlitebnu, první mešitu a po smrti své ženy Chadídži si tam Muhammad založí harém, protože skromnost je jedna věc a harém druhá, jehož ústřední postavou se stane 9 letá Áiša.
Mamon nemamom jíst se musí a nejjednodušší je přepadávat okolní karavany, zjistí muslimové, což se směrem k Mekce stává vyhlášením války. Boj začíná roku 624 zmasakrováním obchodní karavany s nákladem rozinek a kůží. Boje a střety se vlečou až do roku 630. Tehdy vytáhne z Medíny na Mekku desetitisícové muslimské vojsko a dobude ji bez boje. V roce 632 Muhammad umírá v náručí své milované Áiši a na pár desetiletí zavládne mír.
Ten ovšem muslimům dlouho nevydrží. Po ovládnutí svého širokého okolí vyrážejí do severní Afriky kde si dobře notují s loupeživými Berbery. Ti přijímají s radostí a bez problému islám a tak je roku 710 celý Maghreb (severozápadní Afrika, Libye, Alžírsko, Maroko) v rukou muslimů. Odtud vysílají vraždící komanda přes moře do Evropy a drancováním mapují terén. K přímému útoku dojde roku 711, kdy berberský velitel Tárib ibn Zijád zaútočí s 12 000 hrdlořezy úspěšně na Pyrenejském poloostrově a rozdrtí tam vojsko vizigótského krále Rodericha. Tisícileté dobývání, znásilňování a obléhání Evropy muslimy, které jim přinese nebývalé bohatství, tímto právě začíná. A vše přitom začalo tak hezky. Snem o chudobě a soucitu s nemajetnými a slabými za noci v jedné studené skalní sluji.
Napsáno volně podle History Revue-Speciál 2/2014
