Herečka Jane Fondová se nechá fotit na lafetě protileteckého kanonu Vietcongu v objetí komunistických vojáků. Protestuje tak proti válce. A možná jsou to titíž vojáci, kteří předtím vyhladili civilisty ve vsi Dak Son a městě Hue.
Být veřejným mírovým aktivistou je velmi prosté a morálně výnosné. Stačí jen deklarovat odpor k jakémukoliv zabíjení a válkám a k tomu přidat pár keců o demokracii, OSN a potřebě oboustranného dialogu. Oproti obhájcům komunistických agresí k tomu nepotřebují ani větičku: situace byla složitá. Pro mírové nadšence není totiž složitého naprosto nic. Prostě kdo střílí je zlo a basta šmidlifous. Jaksi už si ale neuvědomují, že kdyby se mnohdy nestřílelo, střílelo by se mnohonásobně víc.
Příkladem nám jsou bujaré oslavy míru pomatených levicových aktivistů proti válce ve Vietnamu v době dobytí Saigonu komunistickými hordami. Pořádali je právě ve dnech čistek a masových poprav v celém Jižním Vietnamu v rámci rudého teroru. Podobným slepičím názorem trpí titíž i ohledně korejské války. Hrůza hrůz, američani byli v Koreji, vykřikují. Ale proč tam byli a jak by to dopadlo kdyby tam nebyli, už nechtějí raději ani vědět.
Ostatně o tom, že Evropa už dvakrát za posledních 100 let na pokraji apokalypsy škemrala v USA o pomoc poté, co si své záležitosti řídila sama, nemá cenu ani psát. A kam to dovedl proletariát toužící po míru, spravedlnosti a blahobytu když to vzal do svých rukou v komunistických zemích, asi taky ne. Nebýt těch zlých strýčků ze zámoří, kteří stáli bolševikům face to face a chrastili jim před nosem zbraněmi, slavili bychom dneska místo vánoc ????? ???. Koneckonců v těch dobách procházeli lidé u nás v barevných průvodech, a skandovali touhu po míru, kolem výcvikových táborů teroristů financovaných Moskvou po celém světě. I těch blízkovýchodních. To západní tajné služby samozřejmě věděly už v době, kdy si kdejaký krumpáč z kolbenky neuměl spočítat ani svou vlastní výplatnici. A vědí toho mnohonásobně více i dneska. To si buďte jisti.
Stejný kabaret se odehrává i po likvidaci íránského velitele speciálních jednotek K.Solejmáního. Írán ryčí něco o vyhlášení války, tvrdé odplatě, zničení USA a Izraele a jeho lid teatrálně lomí před zahraničními novináři rukama za jekotu ne nepodobnému startující stíhačce, pálí vlajku USA, Izraele a mnohých jiných států a u toho hrozí pěstí směrem k euroatlantické civilizaci. A naši salonní mírotvorci se v rámci zviditelnění se svého vlastního ega halasně přidávají. Vykřikují něco o právu, demokracii a humanitě. Stačí si ovšem uvědomit kdo a co vykřikuje a kdo je u toho za užitečného komika.
Íránské zřízení je Islámská republika, tedy teokratická totalita. Nejvyšší autoritou je duchovní vůdce země, pořádek se udržuje pomocí revolučních gard. Válku a zničení USA mají v oficiální ideologii už 40 let a to od doby útoku na americké velvyslanectví v Teheránu a zajetí 66 rukojmí. Likvidace jejich elitního velitele je pouze střípkem v dlouhé sérii vleklé soukromé války plné odplat a stanovování si mantinelů. K tomu přidejte íránské samozřejmé popírání holocaustu a programové zničení všech židů do posledního batolete. Což samozřejmě také aktivně provádějí skrze přímou podporu a řízení teroristických akcí Hizballáhu na území Izraele, ale i jinde na Blízkém Východě.
Naši krátkozrací mírotvorní kašpárci z řad levicově orientovaných nádob tak vlastně obhajují pokračování totality, teroristických útoků a vraždění žen a dětí ve jménu ochrany těch, kteří toto propagují, organizují a aktivně provádějí. Není to nepodobné obhajobě násilných revolucí ve jménu dobra celého lidstva.
