Dlužník - hrdina naší doby

V KLDR trpěli lidé hladomory, ale Kim dokázal hlad vymýtit. Zakázal o něm mluvit a bylo po problému. Počet lidí v exekuci je u nás cca 840 000. Co s tím? Uděláme z nich hrdiny a je to. Místo dlužníků budeme mít 3/4 mio mučedníků.

V prvé řadě je třeba si uvědomit, že dlužníci jsme téměř všichni. Každý z nás dluží za odběr nějakých služeb, jako jsou data, energie, či operátorovi za měsíční výpis. Ti co potom své dluhy neplatí jsou neplatiči. Ale dlužník zní líp, tak nějak sofistikovaněji, a tím se stává prvním stavebním kamenem k mediální glorifikaci skutečného neplatiče.

Následuje zaručeně věrohodný popis takového typického dlužníka. Tím je většinou matka samoživitelka, nebo alespoň nemocný živitel rodiny, pro které jsou tučně vytištěné údaje: půjčil si 12 000kč na 1 rok, přeplatí 6 000kč, dohromady 18 000kč, tedy 12 měsíců po 1 500kč natolik zavádějící a nepřehledná změť odborných termínů, že raději neplatí 2 roky vůbec nic a ještě k tomu ignoruje i veškeré upomínky. Co kdyby to byla past, že?

A to ona opravdu je, takže dalším krokem je životní pohroma, která se modelově v mediálních článcích o osudech těchto lidí objevuje. Dlužník je pravidelně vyhozen z práce, onemocní, pak mu onemocní i děti, manželka, tchýně, soused, pracák vyhoří a kdosi mu furt na dveře lepí neomaleně škaredé upomínky.

Přichází fáze poslední, a tou je Deus ex machina, tedy zázračně podaná pomocná ruka shůry. V prvé řadě se opět zdůrazní, že věřitel je vždy svině lichvář, který jen čeká na to, až mu dlužník jeho peníze nevrátí a on tak o ně bude moci přijít. Potom se připomene, že dluh vznikl výhradně tím, že někdo opomněl včas něco zaplatit, nepochopil, že si vůbec půjčil, či že se splátka zpozdila o jediný den. Pak přichází geniální, do nejmenších detailů propracované ekonomické řešení: no tak mu to odpusťme! A místo toho, aby se řešilo o kolik tím přijde věřitel, se jako argument uvede, o kolik přichází stát tím, že se neplatič soustavně vyhýbá placení svých dluhů a je hotovo. Sice se tím popře panenská nevinnost dlužníka pracně budovaná v předchozím příběhu, ale tak daleko paměť čtenáře beztak nesahá. 

 Stálá konference českého práva (SKČP), což jsou právníci, které vy nikdy neuvidíte, ale kteří vás bedlivě sledují a podsouvají vládě své právní vychytralosti navrhuje, aby byly exekuce po třech letech úspěšného se vyhýbání dlužníka svým závazkům zrušeny.

https://www.novinky.cz/domaci/507185-marne-exekuce-maji-propadnout-po-trech-letech.html

Tři roky promlčecí lhůta na marné exekuce, spolu s již platnou novelou insolvenčního zákona, podle níž do insolvence může vstoupit každý na pět let aniž by dokazoval, že je schopen umořit byť třetinu svých dluhů, rovná se hned ze startu generální odpuštění všech exekucí dle libosti. Stačí k tomu splnit jen: vynaložil veškeré úsilí k uspokojení věřitelů.To známe. Lidí, kteří vynaložili veškeré své úsilí k hledání si zaměstnání máme na pracáku mnohdy i 12 let. Já nevím jak vám, ale mně to namísto snižování zadluženosti neplatičů připadá naopak jako výborná pobídka k sekání ještě větších dluhů zvýšeným tempem.

Tedy abych byl přesný všech exekucí ne. Pohledávky vůči státu jsou z insolvence briskně vyloučeny. Protože stát se sice stará, aby bylo dlužníkům odpuštěno na úkor okrádání věřitelů, ale jen vodsaváď pocaváď. A co se týče dluhů vůči státu tak ano, tam z cizího krev opravdu teče.