Slyším trávu růst!…

Slyším trávu růst! Skoro celý život jsem zvyklý „číst mezi řádky“. Učil mne to můj děda – ten se to naučil za okupace, když v Národní politice psali o úspěších německých armád na všech frontách. Učil mne to táta, když předčítal  o úspěších Socialistického tábora z Rudého práva a já to dělám taky, když sleduju dnešní sdělovací prostředky. Moc se totiž nezměnilo.

Dělám to i při sledování zpráv o zločinech doktora Ratha. Ne, že bych pochyboval o tom, že si pořádně namastil kapsu. Kdopak z nás by dokázal stát několik let u žlabu, koukat jak ostatní žerou a mlaskají a sám nežrat?! Takže bych i věřil, když psali, že si, bohu rovný krajský hejtman, nesl domů škatuli. Podle něj vína, podle jiných se sedmi melouny.  Pistol a pendrek za pasem.

Tomu všemu bych věřil. Kdybych si já nesl domů sedm melounů, (pane Bože, dej!!!), tak bych měl ještě v kapse otevřenou kudlu a vedle sebe velkého psa.

Věřil bych, kdyby se neobjevila zprávička, že ta škatule byla zalepená. A jiná informace, že mu policajti údajně krabici sebrali a po chvíli, prý tu samou, opět vrátili. A pak zase, že prý ty peníze byly ve všech možných hodnotách, jen tak volně ložené. Třeba to tak i bylo, ale proč už tyhle informace nemůžu na internetu znova najít?

A už slyším trávu růst!

Přitom to tak možná opravdu bylo. Vždyť si na to počítání přinesli elektrickou počítačku a i s její pomocí prý trvalo šest hodin, než to všecko spočetli. Ale třeba se jenom pět hodin učili s tou mašinou zacházet a já zase jen slyším trávu růst!

A pak našli pod plovoucí podlahou dalších třicet melounů. Zase ta strašná nedůvěra! Co to je za blbost schovávat peníze pod plovoucí podlahu? Co kdyby potřeboval majitel narychlo odcestovat, jako třeba Pitr?! Každý, kdo pokládal plovoucí podlahu ví, jak dlouho by trvalo ji zase rozebrat.

A tak zase slyším trávu růst!

Co když ty miliony vůbec nepatří panu doktorovi?! Co když to je rezerva jisté nejmenované strany pro budoucí volby a pan doktor je prostě jen laskavě, coby zodpovědný funkcionář, vzal do úschovy? Třeba! Ona nejmenovaná strana údajně za minulé volby utratila oficiálně tři sta milionů, neoficiálně víc než jednou tolik. Někdo tvrdil, že snad dokonce  miliardu. Jestli nepřeháněl. Při takových sumách jistě pár drobných zbude. Takže možná i jiní bossové mají pod parketami stranické rezervy na horší časy.

Pan doktor, teda sdělovali to ve sdělovacích prostředcích, prý poslal panu předsedovi kterési strany z basy důvěrnou zprávu. Tak důvěrnou, že se o tom hned přestalo psát a pan předseda to ve svých mnoha vyjádřeních vůbec nepopřel.

A slyším trávu růst!

Toto je demokratický stát. V Ústavě je tomu věnován hned celý odstavec. Proto to musí být pravda, ať se to komu líbí, nebo nelíbí.

A v demokracii platí právo občanů na informace. A také, že k obvinění má právo podat občanům informace i druhá strana. Audi alteram partem! Pan předseda vlády říká Audiatur et altera pars!, ale je to totéž: Slyšte i druhou stranu! Platilo to už ve starém Řecku.

Pan doktor Rath mluvil k poslaneckému výboru hodinu a půl. Pak k nám, zvědavým občanům, místo pana Ratha promluvil pan poslanec John. Taky paní Peake. Dozvěděli jsme se, že je jim pana doktora líto. A pan doktor Rath je zlomený člověk. A to má být všecko, o čem  mluvil pan poslanec Rath půldruhé hodiny?

A zase slyším trávu růst!

Třeba tam říkal věci, které si nikdo z přítomných za klobouček nedal. A které ani náhodou nebyly určeny pro uši občanů. Jen důvěrná slova k vybraným poslancům. Proto ticho po pěšině.

Ale celá akce přece probíhala v budově, která patří Ministerstvu vnitra.

Snad tam pánové z protikorupčního měli instalován soudně povolený odposlech a tak se, možná, přece jen někdy dozvíme, kdo další by mohl pana doktora Ratha, pokud tam ovšem nakonec půjde, následovat do tepláků.

P.S.: Možná je to všecko jinak:

Pan doktor tam pánům vejborům zahrál procítěnou etudu zlomeného muže, pro nějž život skončil a ani peníze už nemají cenu. A všecky výbušné informace – nepochybujme o tom, že je má, si schovává na pozdější dobu, kdyby snad opravdu mělo být zle.